O jedné holčičce z cirkusu budete moci popřemýšlet spolu s dětmi při předčítání knihy Anička a cirkus. Napsala ji spisovatelka Ivana Peroutková a vyšla v roce 2012 v nakladatelství Albatros. Malí školáci, kteří už umí číst, si ji mohou přečíst i sami, písmo je dostatečně velké. Těm mladším, třeba prvňáčkům, kteří ještě neumí všechna písmenka, mohou číst rodiče. Děj příběhu určitě pochopí, je jako stvořený pro děti na prvním stupni základních škol. Publikace je určena čtenářkám od 7 let, ale myslím si, že si ji mohou klidně přečíst i kluci.

Hlavní hrdinka Anička miluje cirkus. Je jím přímo fascinována. Není proto divu, že když k nim jeden takový přijede, nedokáže se soustředit na vyučování a vnímat slova paní učitelky. Hned po skončení vyučování vyráží s kamarádkami na jeho obhlídku. To je teprve pondělí a představení začne až v sobotu… Co všechno se do soboty stane?

Anička se seznámí s malou provazochodkyní Bětkou a stanou se z nich kamarádky. Jejich kamarádství Anička považuje za cirkusové tajemství a snaží se ho před celým světem ukrýt. Myslí si, že spolužačky by jí záviděly (jejich charaktery jsou nastíněny srozumitelně pro děti) a rodiče by měli strach, kdyby jim řekla, že jejím největším snem je vystupovat v cirkusu jako provazochodkyně. Anička si to také zkusí, ale neúspěšně. Každý den Bětka láká Aničku k nim do cirkusu a vymýšlí, co by mohla Anička zvládnout, aby mohla v sobotním vystoupení do manéže. V úterý si Anička udělá spoustu modřin, jak padá z lana už při druhém kroku. Ve středu při žonglování neudrží ve hře třetí míček, ve čtvrtek nedokáže stát ani na malém poníkovi… Bětka jí přitom už vymyslela i umělecké jméno, namalovala ji, půjčila kostým, darovala krásnou modrou sponku… Proč to všechno dělala? Jednoduše proto, aby nebyla sama, aby k sobě měla nějakou kamarádku. Jak jejich přátelství dopadne, když Bětka v maringotce den před představením není, a Aničce se rozplývá sen o tom, že bude vystupovat? Při jaké příležitosti se spolu holky zase shledají? To se dozvíte na konci této kouzelné knihy.

Většina dětských knih je ilustrovaná. Ani tato není výjimkou. Příběh doplňují pěkné barevné ilustrace Evy Mastníkové.

Samotný děj knížky mě zaujal především proto, že nutí děti k zamyšlení. Uvědomí si, jak mohou být šťastné, že mají kolem sebe každý den ve škole spolužáky, jakou legraci společně zažívají. Zároveň je mi až smutno, když si představím, že některé cirkusové děti prostě nemají na vybranou. Alespoň že tento příběh je se šťastným koncem.

Ukázka z knihy

Potom se na sebe Anička podívala do zrcadla. Byla s novou modrou sponkou velice spokojená.

„Moc ti sluší,“ řekla uznale Bětka. „Když znovu přijdeš, můžeme se spolu i namalovat. Anebo si vyzkoušet kostýmy. Přijdeš? Mohla bys zítra? Stačí, když projdeš zadní mezerou v ohradě. Kdyby se tě někdo ptal, řekneš, že jdeš za mnou.“

„Určitě přijdu,“ slíbila Anička. (str. 20)

Související knihy

Peroutková, Ivana

Albatros, 2012