Nejprve bych si vás dovolila stručně seznámit s knihou, protože od ní se odvíjel veškerý program. Mařenka a Boženka jsou dvě sestry, devadesátileté stařenky. Do jejich poklidného života nečekaně zasáhne neobvyklá bouřka. Neobvyklá proto, že k jejich domu přinese napůl ženu, napůl rybu – vodní vílu Ryběnku. Ta se potřebuje co nejrychleji dostat zpět domů, jinak se změní v páru. Jenže jak by vetché stařenky mohly těžkou Ryběnku k jejímu dalekému vodnímu domovu odnést? Ze všech mála kouzel, které víla ovládá, se hodí jen jediné – vrátit stařenkám mládí… (Recenzi knihy připravujeme.)

Jak je z nástinu děje knihy patrné, čtenáře čeká cesta pestrým vodním královstvím. A právě z toho celý program vycházel. Na děti kromě čtení pohádky čekaly úkoly z vodní říše.

Prvním úkolem bylo rybí pexeso. Protože si většina ryb byla docela podobná, mladší děti měly trochu problém najít druhou kartičku do dvojice. Starší děti jim ale pomohly, a když už zůstalo jen pár neotočených obrázků, určení zbývajících dvojic bylo otázkou chvilky. Hledání párů tím ale neskončilo. Následoval totiž krátký úkol, který byl ve srovnání s předcházejícím vhodný i pro mladší děti. Na papíru s různými rybkami měly najít dvě stejné do páru.

V každé správné pohádce z prostředí vody a rybníků nemůže chybět vodník. A k této pohádkové bytosti neodmyslitelně patří i hrníčky na dušičky. V další části programu děti dostaly papír s patnácti různými hrníčky, z nichž si měly vybrat jen pět. Na čistý list papíru nakreslily poličku a na ni hrníčky „postavily“. Hrníčkové bingo mohlo začít. Pořadatelka vyjmenovávala hrníčky (např. hrníček se srdíčkem, hrníček se svislými černými pruhy, …) a děti křížkovaly jako v opravdovém bingu. Někteří malí hráčí hru prožívali velmi emotivně. Rozkošným paradoxem bylo, že bingo mohl vyhrát právě ten chlapeček, který o hru nejevil přílišný zájem. Nakonec všechny děti měly své hrníčky zakřížkované, zavládla tudíž všeobecná spokojenost.

A aby ani tentokrát nechybělo tvoření (i když příprava na bingo tak trochu tvořením byla…), mohli si malí umělci vyrobit tématický obrázek, ideálně vílu Ryběnku. K dispozici byl i zlatý papír, který nadchl nejednu malou slečnu. Netrvalo dlouho a k vidění byla záplava krásných víl (se zlatým ocasem).

Celý program propojovalo čtení ze zmíněné knihy (která si jistě zaslouží vaši pozornost) a povídání si o přečteném textu. Děti tak mohly ukázat, že pohádku poslouchaly a že si něco zapamatovaly. Jistě si tak nejeden malý čtenář odnesl z klubového setkání nejen obrázky, ale i milé zážitky.

Další setkání Klubu moudré sovy se uskuteční 9. srpna. Také je připravena výprava za vílami, ale tentokrát jinými. Název Zákeřné keře dává tušit, že půjde o cestu do lesů mezi jedovaté keře…

Informace o následujících srpnových setkáních včetně možností přihlašování naleznete v závěru článku Setkání Klubu moudré sovy se konají i o prázdninách!.