Jejím autorem je Jerome Klapka Jerome (1859 – 1927), světově uznávaný spisovatel, dramatik a redaktor, známý právě díky svým humorně laděným cestopisům a povídkám. Jeho kniha Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) vychází dodnes po celém světě a dobře baví svoje čtenáře. I u nás se dočkala nového vydání v překladu L. Vojtíka v nakladatelství XYZ.

Již v roce 1889 vznikla první verze tohoto románu, která ovšem byla spíše suchým cestopisem věnujícím se řece Temži a jejímu okolí. Jen díky tomu, že se dílo v této podobě nakladateli nezamlouvalo, vznikl nápad posadit do veslice plující proti proudu řeky tři muže a jejich psa. Zrodila se tak próza, která je všude po světě do dnešních dnů dobře přijímaná.

Hlavními hrdiny jsou George, William Samuel Harris, autor, tedy Jerome, jeho foxteriér Montmorency a řeka Temže. Příběh vypráví Jerome svým osobitým způsobem. Začne řeč na nějaké téma, například jak začali s přípravami na cestu, a odběhne k líčení představ, jak by to asi dopadlo, kdyby si chtěli postavit na vlhkém břehu stan. Popis balení, cesty vlakem i samotné plavby je plný různých odboček, humorných vzpomínek i připomínek dějinných událostí, jež poznamenaly města a městečka, která se nacházejí na březích řeky. Žádný převratný děj nečekejte, prostě strávíte na vodě deset obyčejných dní.

Co však na tomto banální příběhu dodnes poutá pozornost? Právě originální způsob vyjadřování vypravěče, v němž místy ztrácíte orientaci v tom, co by se mohlo stát, co se doopravdy stalo a jaká je tedy vlastně skutečnost. Místy ho odměníte za jeho myšlenkové pochody hlasitým smíchem, jinde jen chápavým úsměvem a na dalších stránkách dojdete i k poučení.

Jde tedy o jakousi „road movie“, bláznivou jízdu kombinovanou se seriózním cestopisem, v němž poznáváte krajinu, vesnice a města, jejich architekturu, dějiny i obyvatele. Dojde také na romantická líčení krajiny zalité měsíčním světlem, i na to, že dřevěné dno lodi není zrovna nejpohodlnější postelí. Konfrontace původních představ o plavbě se skutečností je zdrojem úsměvných příhod. Většinou se smíchem nelomíte v pase, spíš vám jen zacukají koutky, tak to prostě umí typický anglický suchý humor.

V češtině by se k tomuto dílu dalo připodobnit Proč bychom se netopili, aneb vodácký průvodce pro Ofélii  Zdeňka Šmída, ale jen pokud jde o popis vodního sportu jako takového. Tady můžete porovnat, co se za skoro sto let změnilo.

Přiznám se, že Tři muže ve člunu jsem si chtěla přečíst už dávno, jenže v naší knihovně byli stále vypůjčení, takže děkuji za nové vydání, které mi tento zážitek umožnilo. Možná jsem od tak slavné knihy očekávala více, ale zklamaná jsem nebyla. Osobně si myslím, že hlubší prožitek by mi přinesl poslech audioknihy. Při přednesu totiž vynikne absurdnost různých dějů a situací. Můžu si vybrat dokonce ze dvou vydání – Suprafonu (2009) a Popronu (2006).

Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) je klasika, která by neměla chybět v žádné domácí knihovničce.

Ukázka z knihy

V pozdějších dobách, zdá se nám, považovali lidé Reading za vhodné místo, kam se uchýlit, když nebylo v Londýně příjemně. Obyčejně do Readingu utíkal parlament, kdykoliv ve Westminstru řádil mor a v r. 1625 ho v tom následovala spravedlnost a všechny soudy se konaly v Readingu. Stálo by za to, aby časem do Londýna přišel mor znovu, abychom se zbavili soudů a parlamentu.

Související knihy

Klapka Jerome, Jerome

Levné knihy KMa, 2012