Christina Larsson – Neunikneš

POLICIE – NÁMĚSTÍ ERNSTA FONTELLA, GÖTEBORG

Čtvrtek 21. prosince 15.27

Policejní komisařka Ingrid Bergmanová se během toho­to odpoledne už určitě aspoň podesáté podívala na ho­dinky. Brzy bude půl čtvrté. Moc si přála, aby už mohla jít domů. Na psacím stole před ní se vršily různé dokumenty a vyšetřovací zprávy čekající na dokončení. Nic náročné­ho, jen to vyžadovalo čas. Ale teď už to stačí, stát pro dne­šek dostal svůj spravedlivý podíl a ona nemusí mít špatné svědomí, počet povolených přesčasových hodin překročila už dávno. S rozhodným výrazem nacpala spisy do nejspodnější zásuvky, zhasla lampu na psacím stole, zvedla se a popošla k oknu, vedoucímu do Skanské ulice. Byla už tma a celý den se sypal sníh. Špatné počasí začalo už vče­ra večer a zřejmě vydrží i zítra. Policisté byli za sněhovou nadílku vděční, protože zamezovala mnoha zločinům. Brzy tu ale budou Vánoce a s nimi opilost, hádky a násilí. Ne­splněná očekávání, nedostatek peněz, vztahy, které se otřá­saly v základech proto, že si dotyční šli vzájemně na nervy, a děti, které to odnášely… Seznam důvodů, proč Vánoce nebyly tím fantastickým zážitkem, o jakém všichni snili, byl nekonečný.

Sama měla poprvé po mnoha letech slavit svátky s jed­ním ze svých dvou bratrů, Andersem a jeho rodinou. Na večer před Štědrým dnem si domů pozvala několik blíz­kých lidí, kteří na tom byli stejně jako ona – jejich rodinu tvořili přátelé. A také měl přijít Adam. Při tom pomyšlení se pousmála. S Adamem se poznala na podzim a byl to její pravý opak: umělec, který život bral takový, jaký je, a kte­rý se vetřel do jejího života i srdce, aniž by si vůbec všimla, jak k tomu došlo.

S úsměvem šla ke dveřím, vzala si bundu a ujistila se, že má v kapsách peněženku, klíče i mobil, pak zhasla svět­lo. Zítra bude pracovat jen půl dne a potom bude mít pět dní volno, ovšem za předpokladu, že se nic nestane. Měla pohotovostní službu a mohli ji zavolat, pokud by se něco semlelo. Ale zatím byl klid. Teď půjde nakupovat vánoč­ní dárky.

Ušla pouhé dva kroky směrem k výtahu, když zaslechla, že na ni volá kolega Viking Johansson.

„Jedeš domů?“ zeptal se.

„Ne, jdu nakupovat vánoční dárky.“

Viking se podíval na hodinky a škádlivě se usmál. Byl stejně bezchybně oblečen jako vždycky, v nažehlené košili a tmavých kalhotách. Nechápala, jak to dělá, že vypadá po­řád tak svěže. Tmavé zvlněné vlasy měl sčesané dozadu a byl pečlivě oholený. Když mu trochu povyrostlo strniště na bradě, což se stávalo, pokud v práci zůstali dlouho do ve­čera, slušelo mu to snad ještě víc.

„Gratuluju, to sis opravdu vybrala správnou chvíli. Pa­dají tam trakaře, je tři čtvrtě na čtyři a do Štědrého dne zbývají tři dny. Patrně se ráda mačkáš. Slyšel jsem v regio­nálních zprávách, že dnes vyrazí na vánoční nákupy přibližně dvě stě tisíc obyvatel města a počet se bude zvyšovat asi tak o padesát tisíc každým dnem zbývajícím do svátků. Takže dnes je vlastně docela dobrý den ve srovnání se zítř­kem a pozítřím.“

Ingrid v duchu zaklela. Na to vůbec nepomyslela, pro­tože vánoční dárky nenakupovala už řadu let. Většinou ku­povala dárky jen svým přítelkyním, Evě a Heleně, ale letos musí obdarovat mnohem víc lidí.

Knihu Neunikneš vydalo nakladatelství Motto

Související knihy

Larsson, Christina

Motto, 2012