Stella Blómkvist má za sebou již tři vydané knihy. Debutovou knihou se v roce 1997 stala Bronzová socha, následovaly tituly Falešný svědek a Hra na pravdu. Zatím posledním dílem této islandské autorky je kniha Nevinnost, kterou v nedávné době vydalo nakladatelství MOBA. Hrdinkou je svérázná mladá advokátka, která nese stejné jméno jako její literární matka. Kdo je ale ve skutečnosti autorem, či autorkou knih fanoušky velmi oblíbených, je otázka, která zatím nebyla zodpovězena. Jde ale údajně o osobnost islandského veřejného života, dobře znalou poměrů soudnictví, politiky i médií. Třeba stejně jako vrahové jejích (jeho) detektivek bude jednou odhalen. Prozatím se ale jako čtenáři musíme spokojit s tím, že knihy Stelly Blómkvist „jsou v kurzu“, a to ne zcela náhodou.

Důvodem může být hned několik faktorů. V popředí bude stát rozhodně tzv. „spisovatelské střevo“, hned v zástupu za ním je to podle mě právě prostředí, ve kterém se jednotlivé příběhy odehrávají. Oblasti jako politika či soudnictví jsou obecně velkým lákadlem. V tomto případě pak hraje velké plus právě to, že autorka je veřejně známou osobností, a je i tedy možné, že se v některé ze zmiňovaných oblastí aktivně pohybuje. Tím se dá i trochu usuzovat, že by hlavní dějová linka nebo alespoň pozadí příběhu mohly vycházet alespoň z části z reálných příběhů. A připočteme-li k tomu fakt, že si autorka nebere žádné servítky a věci nazývá pravými jmény a bez obalu, přibližuje čtenáři politický systém, nejrůznější machinace apod. , pak se není oblíbenosti knih co divit.

Klasická zápletka?

V žádné detektivce samozřejmě nesmí chybět vrah a oběť. Nejinak je tomu i v Nevinnosti, kde jde o sedmnáctiletou dívku Soleen Grebaserovou, jež pochází z kurdské rodiny žijící na Islandu. Soleen byla nalezena německými turisty v jezeře na řece Öxará. Její smrt navrací vzpomínky do dob středověku, kdy tu byly nevěrné ženy topeny v pytlích zatěžkaných kameny. Jezero má od té doby stejný název – jezero Nevěrných žen. Podobně zemřela i Soleen. A protože je muslimka, jeví se jako ideální motiv vražda ze cti, protože dívka byla těhotná. Média si v podstatě ihned „najdou“ vraha, kterým je podle nich její otec, jenž si přál ze své dcery vychovat dívku hodnou jejího původu. Jenže se mu to zřejmě moc nedařilo…

I když by se mohlo zdát, že zápletka je již jasně daná, vše je daleko komplikovanější. Na což jako čtenáři přijdete záhy, byť autorka nabízí vraha hned na začátku příběhu. Je možné, že by nakonec stál za vraždou někdo jiný, daleko vlivnější než obyčejný opravář aut, jakým je Soleenin otec? Takový, pro kterého čest neznamená vlastně vůbec nic? Jsou skutečně peníze tak důležité, že předčí i morální hodnoty člověka?

Aby se pořádně protočily mozkové závity čtenářů, vnáší autorka do knihy na první pohled zcela odlišnou dějovou linii. Příběh třináctileté Fjóly, dcery Stellyina známého, která se ocitla v těžké drogové závislosti. Nic se ale neděje náhodou, o čemž se přesvědčíte i v tomto případě. A jestliže budete sledovat vývoj skutečně pečlivě, zaměříte se i na sebemenší detaily, pak možná budete vědět ještě dříve než Stella, že k vyřešení vraždy Soleen bude zapotřebí spojit svět politiky, drogových dealerů, narkomanů i muslimů. Podivná kombinace, že? Víc ale už prozrazovat nebudu. Teď to bude jen a jen na vás…

Svět Stelly, politiky i obyčejných lidí = deníček

Ano, přesně tak. Kniha je psána formou deníku. Nechybí datum i události, jež se Stelle přihodily během daného dne. Právě ona je tou, která vypráví. Možná i proto se v knize neobjevují žádná dlouhá souvětí natahující děj, ale jasně formulované věty. Navíc zápisky skvěle vystihují atmosféru okamžiku, neopakují se žádné myšlenky a jako bonus se mi jeví barvité vylíčení děje.

Autorka seznamuje čtenáře s islandským prostředím vcelku záživným způsobem, opět formou Stelliných deníkových záznamů. Nezabíhá do přílišných detailů, i tak si ale uděláte obrázek o tamějších lidech, jejich zvycích, radostech i strastech. Věnuje se ale hlavně politickému smýšlení a sociální oblasti. Je naprosto evidentní, že autorka není spokojena se současným systémem. Neváhá například použít slova jako „hulváti mocenské špičky“ apod. Nezřídka se zmiňuje negativně o státní moci a všímá si rovněž konkrétních detailů ze života osobností politiky a vůbec veřejně známých lidí.

Nejde ale jen o kritiku tohoto, pro obyčejného smrtelníka až příliš vzdáleného světa politiky, který známe hlavně z televize či rádia. Autorka ukazuje na případu zavražděné dívky i rozdíly v chápání světa a Boha (muslimové x křesťané). Rozdílný přístup v oblékání, líčení, chování ve společnosti i v rodinném životě jsou jen zlomkem toho, jak Stella Blómkvist velmi citlivě pracuje s detaily, dává čtenáři možnost nahlédnout pod pokličku smýšlení lidí dvou odlišných kultur i světových náboženství.

Poukazuje také na všeobecně známý fakt, jak média doslova prahnou po senzacích, hledají sebemenší možnost, jen aby mohly ve svých titulcích nabídnout čtenářům nějakou dokonalou „bombu“, která jim zaručí největší sledovanost. A vůbec je nezajímá morálka, presumpce neviny…To, že tím ubližují, hlavně psychicky, neřeší. Samozřejmě se nejedná jen o sever Evropy, podobné poměry vesměs panují ve vztazích s médii asi po celém světě, a tak ani není nijak nutné dlouze přemýšlet, zda jsou právě tato fakta autorkou smyšlená, či nikoliv…

Kontroverzní, nebo lehkovážná?

Jak je vidět, hlavní myšlenkou titulu Nevinnost není jen vyšetřování vraždy. Prolínají se tu osudy různých lidí, nekonvenční způsoby života i myšlení hlavní hrdinky Stelly, která je dle mého úsudku vnitřně dost rozpolcená. Nemůže se vzpamatovat z děsivých zážitků svého dětství. Žal zahání alkoholem a díky tyranskému zacházení jejího otce není schopna navázat dlouhodobější vztah. Uchyluje se tedy i k lesbickým zkušenostem či dokonce svedení faráře – jako by hledala své vnitřní já. Tím dává příběhu i trochu kontroverznější nádech, který ale nijak neuškodí celkovému zážitku z knihy.

Právě díky tomu, jak autorka přibližuje lidskou duši, se domnívám, že popisuje samu sebe. Nebo možná jen své zatím neuspokojené touhy. Tím jak ale nahlíží do lidského myšlení si nejsem až tak jistá, že by vše pocházelo čistě jen z autorčiny fantazie.  Nicméně jsem velmi zvědavá na další případ odvážné advokátky, pokud jej autorka uvede do světa, neboť Nevinnost má vskutku zajímavý závěr…

Skutečně se mi líbil styl psaní. Je to opravdový, silný příběh, nikoliv pouhé převyprávění. Člověk si píše deníček a ze vzniklých záznamů sestaví knihu – přesně tak se mi kniha Stelly Blómkvist jeví.

Nevinnost je velmi drsná kniha, jež si rozhodně nebere žádné servítky. Stejně tak bych jí označila za originální titul, který jsem po delší době četla. Podává a vysvětluje dokonalou iluzi pravdy a lži. Sice na čtenáře nečeká žádná ponurá atmosféra a spousta krve, ale na své si přijde každý, kdo očekává skvělý, detailně promyšlený příběh hodný zamyšlení. A to jak nad sebou samým, tak i nad současným světem. A samozřejmě nejen to. Jako detektivka je tato kniha velice dobrá. Napínavá i vášnivá, pomalu odhalující kroky vraha, který svou pravou tvář prozatím skrývá…

Jsem přesvědčená, že kniha Stelly Blómkvist má všechny předpoklady k tomu, aby si našla široký zástup čtenářů. Uspokojí jak náročné, tak ty, kteří se chtějí prostě jen dobře bavit u napínavé knihy…

Související knihy

Blómkvist, Stella

Moravská Bastei MOBA, 2012