Madeleine Albrightová napsala v roce 2006 svou autobiografii, kterou v České republice vydalo nakladatelství Práh. Kniha se jmenuje Madeleine, Nejlepší ze všech možných světů a byla přeložena z angličtiny. Její autorka sice mluví česky velmi dobře, ale psané češtině příliš neholduje. V české škole totiž strávila jen několik měsíců.

Narodila se 15. května 1937 v Praze. Pokřtili ji jako Marii Janu, nikdo jí od útlého dětství však neřekl jinak než Madlenka podle prvorepublikového filmu Madla z cihelny. Její otec pracoval jako diplomat. Druhou světovou válku tedy naštěstí přečkali v Anglii. A štěstí to bylo opravdu veliké, byli Židé a hodně členů jejich rodiny zemřelo v koncentračním táboře. To však Madeleine Albrightová dlouho nevěděla.

Po válce se přestěhovali do Jugoslávie, jejího otce tam vyslalo Československo. Pak přišel převrat v roce 1948 a Josef Korbel věděl, že se do republiky vrátit nechce, a ani nemůže. Byl Benešovým a Masarykovým spolupracovníkem, zastáncem a představitelem demokracie a tak hledal způsob, jak co nejrychleji emigrovat. Začal pracovat pro OSN, dostal se do Spojených států a získal povolení k pobytu pro sebe i svou rodinu.

Madeleine se celé dospívání snažila zapadnout, přesto byla jiná. Nejenže pocházela z Československa, ale navíc byla velice vážná a pracovala vždy na více než sto procent. Nakonec si našla přátele, ale sama sebe hledala až do vysoké školy. Tři dny po promoci se vdávala. Potkala prince svých snů – Joe Albrighta, a aniž by to zpočátku věděla, přivdala se do velice významné americké rodiny.

Její manžel byl novinář. Jí tedy bylo doporučeno, aby se svého novinářského snu vzdala a našla si práci mimo média. Končila padesátá a začínala šedesátá léta, podřídila se. Navíc chtěla rodinu. A tak trvalo ještě mnoho let, než se dostala ke svému prvnímu placenému místu. Nicméně nezahálela, dodělala si doktorát, pracovala v neziskových organizacích, a jako dobrovolnice pomáhala při kampaních demokratických kandidátů na prezidentská místa. Učila se. Její muž ji podporoval, sama však měla výčitky, že se svým dcerám nevěnuje tak, jak by chtěla. Pracovala v Kongresu, pro vládu i na univerzitě jako její otec.

Čekaly ji ještě velice důležité události. Rozvod, post velvyslankyně USA při OSN a ministryně zahraniční. Její manžel se nakonec zamiloval do jiné ženy a opustil ji. Nechápala a trvalo dlouho, než se s tím vyrovnala, ale dokázala to. V kariéře pro ni bylo velice důležité, že volby vyhrál Bill Clinton. Ve své první vládě jí nabídl místo velvyslankyně při OSN, v té druhé pak místo ministryně zahraničí. Stala se nejvýše postavenou americkou ženou v dějinách.

Nezapomněla ani na Čechy. Pomáhala disidentům před rokem 1989 a po revoluci se spřátelila s Václavem Havlem. Radila ohledně zákonů, i při jeho návštěvě USA. Prožila život plný zvratů a napětí, který rozhodně ještě není u konce.

Musím říct, že před přečtením knihy mi tato žena byla sympatická. Teď se řadím k jejím obdivovatelkám. Dokázala překonat těžká období, užít si své úspěchy, povznést se nad vlastní chyby a také se vyrovnat s odchodem z výsluní. Jen víc takových.

Související knihy

Albrightová, Madeleine

Práh, 2003