Knihu Hnusvět vydalo nakladatelství MaHa.

***

S lehkostí skutečného hada vlezla do šachty a razila si cestu dovnitř. Vloupačka v bouřce byla ideální, protože díky hromům a zvuku dopadajících kapek si mohla dovolit nedbat přehnaně na tichý pohyb. Poměrně brzy našla, co hledala. Přes mřížový poklop se dívala shora do malé místnosti plné monitorů, naproti kterým seděl očividně znuděný člen ochranky. Na obrazovkách byl dohromady vidět téměř každý kout stanice. Poklop naštěstí nebyl přimontovaný, takže Zmiji stačilo jen ho odsunout a potichu a pomalu se snést ze stropu na podlahu za hlídače.
Ten neměl nejmenší šanci zareagovat. V jeden moment sledoval monitory a čekal, až bude moct jít domů, v ten druhý mu někdo zezadu rychlostí blesku dal jednu ruku přes ústa, zaklonil mu hlavu a podřízl hrdlo. Zmije ho odhodila na zem jako pytel odpadků a přešla k ovládacím panelům. Trvalo ji jen chvíli přijít na to, jak funguje ovládání kamer a za pár minut byly všechny úspěšně vypnuté. Ne však před tím než zjistila, kde se nachází archiv. Hlídač se snažil zvednout a dostat se ke dveřím, ale žoldačka ho nohou přimáčkla zpět na podlahu a sebrala mu svazek klíčů z pásku. Další krok, což bylo proniknutí do archivu, proběhl úspěšně a bez potíží. Bez povšimnutí se proplížila chodbou a jakmile přišla na to, který klíč otvírá zámek od jeho dveří, objevila se před ní velká místnost plná kovových skříní s šuplíky. Teď ještě musela najít tu správnou složku. Rozsvítit světla nepřipadalo v úvahu, nemohla riskovat, že někdo odhalí její přítomnost. Nasadila si tedy své brýle s nočním viděním a dala se do hledání.

„Kdo zase co chce?“ zamumlal si pro sebe potichu strážník u recepčního stolu, když slyšel, jak se otevřely dveře na ulici a koutkem oka zahlédl někoho vstoupit.
„Počkejte, hned jsem u vás,“ prohlásil, aniž by zvedl hlavu od papírů, které vyplňoval.
„Jen nespěchejte,“ přišla odpověď.
Policista se nepatrně zarazil, když slyšel tak nepřirozený hlas. Byl hrubý a přesto poměrně vysoký. Rozhodl se papírování nechat na později a raději se věnovat příchozímu. Jakmile však přesměroval svou pozornost k němu, vytřeštil oči a cítil, jako by mu ztuhla krev v žilách. Za pultem se na něj smála látková maska s kápí přes hlavu, ověšená něčím, připomínajícím podomácku vyrobené výbušniny. Příchozí měl v ruce opřené o pult rozbušku a palcem si pohrával s pojistkou. „Klidně si to doškrabte,“ řekl Postrach. „já mám času dost.“

Hlasitý alarm protl ticho jako břitva. Zmije sebou trhla. Jak jí mohli odhalit? Co udělala špatně? Všechno přece zatím vycházelo podle plánu, nebo snad ne? Skleněným otvorem ve dveřích viděla, jak jejím směrem běží dva policisté. Vytasila dva nože a zaujala bojový postoj. Nehodlala se vzdát bez boje. S rukama pevně sevřenýma okolo rukojetí obou zbraní sledovala, jak se dvě siluety rychle přibližují ke dveřím. Pár metrů od nich však zatočili zprudka doleva a bez změny rychlosti utíkali dál. Zmije nechápala. Že by nevěděli, kde přesně je? Nebo je snad možné, že ten poplach není kvůli ní? Přes sklo se mihlo pár dalších stínu spěchajících stejným směrem. Nebyla si jistá, co se děje. Jedno si však rychle ujasnila. Stát v připravenosti na souboj, který nepřicházel, nemělo cenu. Evidentně měla ještě trochu času a ten bude muset k nalezení složky stačit. S větší vervou než kdy předtím se vrátila k prozkoumávání šuplíků.

Nakladatelství MaHa založila na začátku roku 2017 spisovatelka Markéta Harasimová. Vydávají především thrillery, psychologické romány, krimithrillery, romány z lékařského prostředí, detektivní nebo mysteriózní příběhy, romány pro ženy, romantiku či společenské romány. Nevyhýbají se ale ani pohádkám, poezii, literatuře faktu, biografiím, cestopisům.

Související knihy

Petrišče, Jan

MaHa, 2024