Krátce před příchodem léta 2025 rozšířil server Audioteka.cz svou nabídku o další z audioknih založených na díle Jaroslava Velinského, tentokrát o titul Velice dlouhé schody z produkce vydavatelství Audiolibrix. Interpretem zvukové podoby této knihy se stal Libor Hruška.

S malým vzorkem práce geniálního a velice produktivního českého autora Jaroslava Velinského jsme se setkali celkem nedávno – konkrétně u příležitosti vydání dvou titulů, které takto samostatně vyšly vůbec poprvé. Jedná se o elektronické verze románů Mys mrtvého muže a Malý zelený slon. Oba příběhy patří do šestidílné série označované jako Případy Augustina Velikého, přestože ve druhém jmenovaném titulní postava nevystupuje. Nicméně právě ten je důležitý pro další, již mnohem rozsáhlejší série detektivních případů románového amatérského detektiva Oty Finka. A právě sem spadají i Velice dlouhé schody, které nesou pořadové číslo devět z celkem dvaadvaceti svazků. Kromě toho ale přidal autor svému hrdinovi k dobru další sadu sedmi románů označenou souhrnně Discret. Tato série se od té předchozí liší hlavně faktem, že Ota Fink se v ní z prostého amatéra změnil v profesionála provozujícího detektivní agenturu zmíněného jména.

Kdo je tedy Ota Fink? S tímto lidovým hrdinou, jemuž do jisté míry „předskakovala“ hlavní postava Malého zeleného slona Honza Bindr, se mohli čtenáři setkat poprvé v roce 1984 v příběhu s názvem Tmavá Studnice. Svérázný mladý soustružník disponuje nebývalým talentem přimotat se k nějakému zločinu (jako ostatně většina románových detektivů). Kromě toho jej ovládá nepřekonatelná zvědavost a potřeba přijít na kloub každé zásadní nepravosti. Ota je také tramp. A do třetice je členem podnikového hudebního uskupení, v němž se stará hlavně o techniku. Přes své jadrné vyjadřování je Ota ale i celkem sečtělý, byť jeho favoritem jsou hlavně „bigglesovky“ z pera W. E. Johnse, tady literatura, jíž mnozí knihomolové možná pohrdají.

Velice dlouhé schody, které značně volně a spíš v dílčích náznacích navazují na předchozí Strašidlo minulosti, se točí kolem dvou zločinů. První pátrání, k němuž se Ota Fink nechá svým spolupracovníkem, „vzdělancem“ Letenským, přemluvit, se týká zmizelé manželky vrchního z vyhlášené pražské restaurace U Kryštofa Haranta z Polžic. A do druhého vklouzne, jak jinak, kvůli atraktivní ženě. Barbora Konvická pro změnu postrádá manžela. O úspěšném fotbalovém reprezentantu panuje všeobecné mínění, že svou socialistickou domovinu opustil a zmizel za hranicemi. Jsme na začátku šedesátých let dvacátého století, takže pamětníci si jistě snadno představí, v jaké situaci se manželka předpokládaného emigranta ocitla. Oba případy spojuje bydliště obou opuštěných – bydlí jen pár domů od sebe, v autorem vymyšlené části města na Dlouhých schodech. Ota Fink se nikdy nevzdává pátrání, jakmile se do něj jednou pustí. A to i navzdory výslovnému zákazu z úst kriminalisty majora Moldánka, který sice Otu respektuje, ale také je jím často přiváděn do varu. Aby se situace nejevila tak snadná, řeší Ota i svůj komplikovaný kamarádsko-milostný život mezi přáteli trampy…

Od stylu, jakým Jaroslav Velinský napsal Augustina Velikého, se případy Oty Finka liší. Ubylo vzletných a květnatých prohlášení, byť nezmizela úplně. Právě postava Letenského, vzdělance přeřazeného do manuální výroby, se vyjadřuje striktně spisovně a často velmi poeticky. Ostatně také disponuje rozsáhlou knihovnou, do níž si Ota Fink sem tam přijde něco přečíst, včetně nejnovějšího Bigglese. Nicméně vzhledem k prostředí, do něhož Jaroslav Velinský, nepochybně na základě osobních zkušeností, svět Oty Finka situoval, setkáme se spíš s mluvou lidovou. Autor se nevyhýbá ani vulgarismům, byť v míře omezené. Zato hovorová čeština plná slangových a profesních výrazů tvoří nosnou jazykovou linii všech příběhů. Právě na vyvážené kombinaci volné řeči a formálního jazyka se ukazuje skutečné spisovatelské mistrovství Jaroslava Velinského. Použitý styl tak činí četbu „finkovek“ velice přirozenou, protože i přes v čase vzdálené období, do něhož jsou případy situovány, člověk si snadno představí, že je součástí děje.

Ota Fink není jen amatérský detektiv. Jde o postavu propracovanou do mnoha detailů. Disponuje přirozenou autoritou, značnou mírou sebejistoty, bez níž by těžko bojoval s protřelými zločinci, ale je také citlivým přítelem, synem a milencem, když přijde na věc. Je ovšem také mladým budovatelem, přestože nelze přehlédnout jeho do jisté míry protispolečenské postoje. Právě na této části Finkovy charakteristiky je patrné autorovo mistrovství asi nejvíc. Dává čtenářům, povětšinou, pocit souznění, aniž by mával režimové cenzuře před očima červeným šátkem příliš okatě. Co si budeme povídat, detektivka je čtenářsky lákavý žánr, ale vhodná dávka protirežimového tepání funguje vždy.

O kousek výše jsem zmínil první díl „finkovské“ série Tmavá Studnice. Péčí nakladatelství Mystery Press se pravděpodobně dočkáme nového vydání kompletního díla Jaroslava Velinského, a tak máme k dispozici již celého Augustina Velikého, stejně jako osm „finkovek“. Dvě z nich dokonce v audiu. A právě na Tmavou Studnici se spolu u příležitosti oživení literární práce Kapitána Kida podíváme příště.

Související knihy

Velinský, Jaroslav

Tympanum, 2024