Lesními bratry jsou nazýváni protikomunističtí partyzáni v pobaltských zemích. Jejich boj trval do první poloviny padesátých let 20. století. Sovětská vláda na něj odpovídala krvavým terorem. Zátahy, potlačováním, tresty smrti vykonávanými na zadržených lesních bratrech. Mnohaleté pobyty v lágrech a deportace obyvatelstva sympatizujícího s partyzány byly v oněch dobách na denním pořádku. Poté, co Litva, Lotyšsko a Estonsko obnovily na počátku 90. let 20. století svou nezávislost, nabyla oběť lesních bratrů charakter národního mýtu, který pomáhal znovu utvářet národní identitu jednotlivých zemí. Rafał Wnuk, odborník na antikomunistické podzemí střední a východní Evropy, odkrývá čtenářům tuto dosud neznámou kapitolu v dějinách pobaltských zemí a zachycuje osudy lidí, kteří měli odvahu postavit se zlu.

Lesní bratři

Protikomunistické podzemí v Litvě, Lotyšsku a Estonsku 1944–1956
Autor: Rafal Wnuk
Přeložila: Michaela Benešová

Počet stran: 452
Vazba: vázaný blok
Formát: 160×240 mm
ISBN: 978-80-200-3639-1
Doporučená cena: 595 Kč

Knihu Lesní bratři vydalo nakladatelství Academia.

Ukázka z knihy

Vůdci Nejvyššího komitétu osvobození Litvy prosazovali myšlenku pasivního odporu vůči Němcům, pokoušeli se vštípit krajanům nutnost sebeorganizace, aby mohli ve vhodný okamžik zahájit politickou a vojenskou činnost. Zároveň nebyli nakloněni protiněmeckým ozbrojeným vystoupením a zakládání partyzánských oddílů. Tento postoj vyplýval z přesvědčení, že Litva má dva nepřátele: třetí říši a Sovětský svaz, přičemž za mnohem nebezpečnějšího protivníka byl považován východní soused. Jak vidno, šlo o stejný předpoklad, z něhož vycházela už Litevská fronta. Komitét to vedlo k závěru, že Litevci by měli usilovat o to, aby třetí říše prohrávající válku maximálně oslabila Rudou armádu a pokud možno zabránila ovládnutí Litvy Sověty. Takto chápaný pasivní odpor měl také zajistit, že nedojde k vykrvácení Litevců v bojích s Němci. Výsledkem taktiky šetření vlastními silami byl i odpor VLIK vůči pokusům vytvořit litevské jednotky Waffen-SS podléhající německému velení. Zároveň to však komitétu nebránilo v převzetí záštity nad Plechavičiusovým sborem, protože doufal, že se tento sbor stane základem budoucí litevské armády.

Můžete se podívat na celou ukázku.

O autorovi

Rafal Wnuk je historik, profesor humanitních věd působící na Katolické univerzitě v Lublinu. Je autorem přibližně 100 vědeckých článků o dějinách druhé světové války, poválečném protikomunistickém spiknutí ve střední a východní Evropě, kulturní paměti a tématech souvisejících s připomínáním a muzei. V letech 2002 až 2010 byl šéfredaktorem dvouletníku Institutu národní paměti s názvem Vzpomínka a spravedlnost a v letech 2001 až 2007 vedl tým, který připravoval publikaci o polském podzemí v letech 1944–1956 s názvem Atlas polskiego podziemia niepodległościowego 1944–1956. V letech 2008 až 2017 byl hlavním specialistou v Muzeu druhé světové války v Gdaňsku a v letech 2013 až 2017 vedoucím výzkumného oddělení. Je spoluautorem scénáře hlavní výstavy a velké části jejího obsahu. V posledních letech se věnuje propagaci, osvětě a novinářským aktivitám na historických portálech a kanálech o historii a Historia bez kitu a také spolupracuje s místní kulturní institucí „Grodzka Gate – Theatre NN“ v Lublinu.

Zdroj informací: muzeum1939.pl

Nakladatelství Academia vzniklo v roce 1953 původně jako nakladatelství Československé Akademie věd. Název Academia nese od roku 1966. Academia vydává původní vědecké monografie a práce českých vědců, díla klasiků vědy, překlady zahraničních autorů, populárně naučnou literaturu, literaturu faktu, encyklopedie, slovníky, jazykové učebnice, příručky a vysokoškolské učebnice, ale také kvalitní českou i překladovou beletrii. V nakladatelství dále vychází populárně naučný časopis Živa.

Související knihy

Wnuk, Rafal

Academia, 2025