Aleš Novotný (*1990) je již ostříleným autorem thrillerů a romantických příběhů o mladých pro mladé čtenáře. Sama jsem četla jeho napínavou knihu Já, Smrt a letní romanci Rty s příchutí vína. Přiznávám, že i když se mi líbily oba tituly, více tíhnu k napětí, a proto jsem zbystřila, když letos v nakladatelství XYZ vydali novinku Pokoj jejich duši.

Zpočátku jsem byla opět zmatená (stejně jako u Já, Smrt), protože jednotlivé podkapitoly se věnovaly příběhům různých lidí. Ach ano, úplně jsem totiž zapomněla slova zapsaná v anotaci, že jde o příběh hned šestice kamarádů. Pak jsem se uklidnila a ponořila do napínavého vyprávění. Samuel, Štěpán, Tadeáš, Adam, Mikuláš a Anna byli nerozlučnými přáteli od základní školy. Před rokem je jejich společné tajemství oddělilo, protože s tragédií, kterou zavinili, se každý vyrovnával po svém. Nezapomněl však ani jeden z nich.

V každém z nás vězí smrt, s tou se už rodíme, neseme ji s sebou celý život, je stále větší a silnější a jednoho dne se stane námi samotnými. A čas nikdy není na naší straně. (str. 29)

Když je Anna nalezena utopená, vypadá to, že jde o pouhou nešťastnou náhodu, ale později se ukáže, že co mělo být navždy pohřbeno, má znepokojivé následky. Kluci musí dát rychle hlavy dohromady, aby odhalili tajemného mstitele, než se stanou jeho další kořistí.

Aniž si to plně uvědomili, znovu mezi ně vstoupila ta alchymie, která funguje jen mezi opravdovými přáteli, jako by to rozbité zrcadlo, které zbylo z jejich důvěry, někdo slepil dohromady. (str. 128)

Navíc v knize není jen jedna linie příběhu, ale rovnou dvě, protože v městečku řádí šílený vrah dětí. Jsou ale opravdu dva zdroje nebezpečí, nebo jen jeden?

Za příběh dávám Aleši Novotnému plný počet bodů, za množství postav, které jsem při nejlepší vůli nezvládala udržet v paměti, bych nějaký bodík ubrala. Většina ze šestice má totiž i sourozence, nějaké děsivé rodinné trauma či problémy s rodiči, a jak se úhel vyprávění mění, dělá to docela zmatek. Jenže, jak už to v literatuře tohoto typu chodí, všechno má své příčiny a důsledky a v samotném závěru, který je velmi akční, každá maličkost zapadne na své místo v bohaté skládačce.

Jak kdysi prohlásil Samuel: Nic neoklame lidi víc než pravda, protože největší pravdou je to, že všichni lžeme… (str. 183)

Takže si vlastně nemám nač stěžovat. Napětí stoupalo stránku od stránky a v závěru autor nikoho nešetří, padni komu padni. Vše skryté vypluje na povrch a každý dostane, co mu náleží. Možná i šanci na nový začátek…

Každý má svůj příběh, říkala. A některé příběhy jsou jako hodinový strojek, natáhnou se a jdou, ubíhají a nic je nezastaví, dokud nemají doopravdy skončit. (str. 241)

Pokud máte rádi řádně zamotané příběhy a zvládnete v hlavě udržet velké množství detailů, pak se můžete těšit na mrazivou jízdu v románu Pokoj jejich duši.

Související knihy

Novotný, Aleš

XYZ, 2025