Pramen dětské logiky a humoru ve mně ještě nevyschl

renata petříčková
Spisovatelka Renata Petříčková je maminkou dvou malých dětí, žije v Pardubicích, chová kočku a šnekouny, ráda čte a vtipně píše, vydala knížku Jsem těhotná, ne nemocná a další tituly se již brzy objeví na knižním trhu.


Milá Renato, maminky malých dětí by určitě zajímalo, jak vypadá váš běžný den, kdy vlastně stíháte tvořit.

Ráno mě probudí děti (5 a 2 roky) a nastává čištění zubů, chystání snídaně, převlékání, prostě taková ta ranní nuda. Jdeme ven (případně do školky), potom zase vaření oběda, spaní mladší dcerky, případně úprk do školky pro syna a… jak vidím, pro maminky to není zajímavé. Prostě až takhle večer (případně přes den po chviličkách) sedám k počítači a píšu. Na mém běžném dni není nic zajímavého, na můj vkus ho až příliš moc trávím v kuchyni u dřezu.

Tak tohle asi známe všechny, proto je úžasné, jak jste činorodá, plná fantazie a energie. Kde všude se s vámi mohou čtenáři setkat?

V současnosti je to elektronický časopis Naše děti a Uzlíček. Nově píšu právě o jídlech na Vitalia.cz. Jak jsem se už možná zmínila někde, moc si vážím asi tříleté spolupráce s Ženou-in, což je pro mě srdeční záležitost, tam jsem vlastně coby externí redaktorka začínala… A pak samozřejmě Svět dětské fantazie, kam píšu recenze dětských knih. Občasně přispívám do kultura21.cz nebo vaseliteratura.cz to jen, když se v mém životě objeví třeba film nebo knížka, o které chci napsat čistě dobrovolně víc.

Nedávno vám vyšla první kniha Jsem těhotná, ne nemocná, jaké byly reakce čtenářů?

Pár reakcí jsem měla na psacím blogu www.renatapetrickova.pise.cz, ty mě potěšily. Ke mně se celkem dostalo asi tak 5-7 reakcí a všechny byly pozitivní. Pak samozřejmě i ty osobní od blízkého okolí a ti také nekritizovali – to ovšem nejsou ti správní kritici, že? Za každý názor jsem strašně ráda, protože u své vlastní tvorby člověk ztrácí to nejcennější – nezaujatý pohled.

Co připravujete dalšího? Bude nějaká nová kniha?

Před Vánoci by mi měl vyjít první román, možná dva, jak to nakladatel stihne, a oba se dotýkají témat ryze ženských, ale řekla bych… z té odvrácené stránky. A v příštím roce se moc těším, že vyjdou má oblíbená Strašidýlka ze školky, na ty se těší i můj syn, který je částečně i jejich spoluautorem….

Čtenářky teď bude určitě zajímat, jak taková spolupráce s vlastním dítětem vypadá.

Bez svého syna bych asi nikdy nezačala psát Strašidýlka ze školky, příběh, který je zasazen kam jinam, než do školky. Právě začal chodit do školky, já napsala první tři maličké rukopisy úplně jednoduchých příběhů pro maličké děti – tedy pro něj – a při dumání o tom, co dál, napadla nás školka. A dali jsme do ní strašidýlka. A právě teď s nimi začínáme třeťáček… a ty prváčkové příběhy se snad už chystají v příštím roce na svět. Děti, zatím tedy syn, přichází s mnoha nápady, které jsou ryze dětské. Děti mají úplně jinou logiku, úplně jiný smysl pro humor – z našeho pohledu to jsou často naprostý kraviny a blbosti, ale pro děti je to úžasné. A já se učím rozumět těm kravinám a blbostem a dávat jim formu a tvar pro pohádku a záhy brzy zjišťuji, že mě to pohltilo a že jsem zase to dítě a že ve mě pořád ten pramen dětské logiky a humoru nevyschl. A to je asi ten nejkrásnější pocit, když naráz sedíte třeba půl hodiny a bez přestávky z vás prýští nějaký naprosto uhozený dětský příběh a vy víte, že se bude strašně líbit a že se to povedlo. Děti jsou mi velmi dobrými prvními cenzory a vlastně často i spoluautory a poradci.

Na webu Svět dětské fantazie píšete recenze dětských knížek a také rozhovory se spisovateli, výtvarníky, nakladateli. Inspirují vás nějak tyto osobnosti?

Inspirují, samozřejmě, zprvu jsem doslova hltala každé slovíčko, jež pocházelo z úst či prstů těch, kteří se psaní knih věnují. A když jsem si zkusila sama stát na tom vysněném druhém břehu, tak je hltám naprosto stejně, ale připadám si tak trochu jako voyer. S uspokojením zjišťuji, že někteří mají stejný styl práce jako já, přitom jsem od nikoho neopisovala, prostě jak mi to přišlo, tak mi to přišlo. Někde píšu „z fleku“, někde dělám dlouhé poznámky a grafy dějových linií… a ostatní taky. To mě naplňuje uklidněním, že to možná dělám správně.
A pravdou je, že s jednou z ulovených osobností pro rozhovor, s panem Michalem Vaněčkem, z toho nakonec vznikla spolupráce užší a v kutnohorských pohádkách jsme si to psaní vyzkoušeli společně a možná vzniknou i nějaká další dílka…

Budeme vám držet palce. Přejeme hodně šťastných chvil s vašimi dětmi, spoustu tvůrčí inspirace a nadšené čtenáře. Těšíme se na vaše nové vtipné knížky a na další setkání s vámi nad vaším rádcem Jsem těhotná, ne nemocná, jehož recenzi připravujeme.

Doporučení:
Share

Napsat komentář