Knihu Pancéřový krmelec vydalo nakladatelství MaHa.

***

Stejně jsem ale rád, když vypukne v divadle přestávka. Monča mě nenutí běžet kamsi do fronty pro skleničku vína nebo džusu. Korzujeme po foyer, mladý, krásný pár, a tváříme se vznešeně a svátečně. Monika, zavěšená do mého rámě, a já se pyšně neseme s bradou nahoru. Pánové, já se s touhle dámou tady nejen procházím, já s ní i spím, nadýmám se kunderovsky. Prohlížíme si vystavené obrazy a sochy. Jsou tam stejné minimálně od té doby, co jsme tady byli se základkou na prohlídce, zatímco diváci se mění neustále, přicházejí a odcházejí, pořád dokola.
Jsme jak running sushi. Smetana, Palacký, ale i Masaryk s Havlem na nás koukají a vybírají si. Maki, temaki? Tamten návštěvník mi připomíná nigirizuši, nebo tahle dáma – úplná gunkanmaki-zuši! Přitom by si tak rádi dali vepřo-knedlo-zelo.
Jo, jo, zlatá kaplička, národ sobě!
Najednou zahlédnu Ninu. Stojí u busty nerozpoznatelného velikána a rozmlouvá s jakýmsi mužem. Není to Egon. Je k nám otočená bokem a nevidí nás. Nemá sice žluté legíny, ale je to bezpečně ona. Co tu dělá? Umělkyně, napadá mě. Egon přece říkal, že je umělkyně. Snažím se skrýt za Moniku, ale proč? Možná bych ji měl naopak oslovit.
„Vidíš tu ženskou támhle v rohu?“ šeptám Monice a ukazuji bradou směrem k Nině.
„To je Nataša,“ odpoví klidně. „Ty ji znáš?“ podiví se pak.
„Ne, to je Nina,“ opáčím.
„Nina? To je Nataša,“ trvá Monča na svém.
„Nina. Je to Egonova manželka!“ téměř vykřiknu.
Monika se na mě vykuleně podívá. Zná ji přece jako Natašu a myslí si, že jsem se pomátl.
„Setkal jsem se s ní u Egona v domě. Je to určitě ona,“ trvám na svém, a naopak si myslím, že je to Monika, kdo se plete. „Odkud ji znáš ty?“ ptám se.
„Pracovala na ruské ambasádě, kulturní atašé nebo něco takového. Projednávala jsem s ní zapůjčení naší sbírky na výstavu do Petrohradu,“ vysvětluje mi.
„Zapůjčení sbírky?“ říkám si spíš pro sebe.
„Nakonec ale k ničemu nedošlo. Po Vrběticích jejich snaha utichla a už se mi nepřihlásila.“
Zapínám mozek na plné obrátky. Ve Vrběticích došlo v roce 2014 k výbuchu muničního skladu, který podle všeho provedla ruská tajná služba. Následně česká vláda vypověděla ze země plno ruských diplomatů, respektive osob z ruského velvyslanectví. Nina byla jistě jednou z nich. Vlastně asi Nataša, jak ji poznala Monika. Pak se k nám zřejmě vrátila pod jinou identitou. Stala se z ní Nina. To ovšem znamená, že Nina je ruskou agentkou.

Nakladatelství MaHa založila na začátku roku 2017 spisovatelka Markéta Harasimová. Vydává především thrillery, psychologické romány, krimithrillery, romány z lékařského prostředí, detektivní nebo mysteriózní příběhy, romány pro ženy, romantiku či společenské romány. Zaměřuje se převážně na začínající české autory, obrátit se na něj však může kdokoli, bez ohledu na svou publikační historii.

Související knihy

Blažek, Vladimír

MaHa, 2024