Čtení ke kávě: Střílení letní a třešně (Martin Patřičný)

Střílení letní a třešně

5.8.2025 Martin Patřičný Bez komentáře

Když jíte třešně někde venku, můžete se pustit i do střílení peckami. Pecku vyjmete, vyplivnete z úst mezi palec a ukazováček téže ruky. A potom, dokud je ještě vlhká, ji stisknete a ona vám tím tlakem vyklouzne a letí.

Doopravdy letí, a ne jak jste si mysleli metr nebo dva, ne, letí i sedm metrů a někdy i dál. Dá se to snadno změřit. Označíte si nejprve své stanoviště a pak se trefíte například do okapní roury. Ono to zazní, jak ta pecka dopadne. Tak vy poznáte, že jste trefili. No, a tak potom vezmete metr či pásmo a od místa, kde jste stáli, to je to stanoviště, k okapu je hledaná vzdálenost.
Skutečný dolet pecky je ještě větší. Ona totiž, kdyby neurazila okapnici, letěla by dál a dál, až tam…
Byl jsem mistrem ve střelbě peckami. Kolikrát bylo mé vítězství těsné, ale bylo. A přece se někdy stane, že pecka sklouzne, výstřel se nepodaří. Jednou jsem takhle nechtěně trefil jednu Alenku skoro přesně mezi koloušky, jak praví Píseň písní. Do trička, mezi prsa, no. Když se šla převléknout, šel jsem za ní, abych se ještě jednou omluvil, a když se převlékala, ptal jsem se, proč vlastně ten převlek. Protože by mi všichni čuměli na prsa, řekla. Já myslím, že to dělají pořád, řekl jsem. A dodal, že když bude hodná, namaluju jí na triko tam, kde jdou bradavky, dva báječné motýly, kteří touží jeden po druhém. Tolik chtějí být u sebe, že na té tkanině mávají křídly, až se dělá vzdušný vír, a ten vír potom… Zakryla mi pusu rukou a šli jsme zpátky. Všichni se Alence dívali na prsa a to místo, kde předtím byla skvrna od pecky, vůbec nevnímali.

Jednou, kdysi, hrál Bůh a Příroda takovou hru a jedli při tom třešně. A hned se začali sázet, kdo peckou dostřelí dál a na jaký cíl, a pustili se do toho. A Příroda řekla, když vyhraju já, ty zařídíš, aby nějaká docela obyčejná část na ženském těle byla tak atraktivní, že nikdo neodolá… A co když vyhraju já, zeptal se Bůh. Půjčím ti svou knihu, řekla Příroda.
Kdo vyhrál a které místo se stalo tak atraktivní – tuhle tajenku si doplňte sami. Nápověda: Znáte osobně nějakého kozla, který se zalíbením uchváceně zírá kozičce na vemínko?

Byla jednou jedna Eva, bylo to na vesnici po záplavách a přijeli k ní pomáhat vojáci. Eva vařila, vojáci tahali bahno, čistili domek skoro nahatí, naštěstí bylo plno slunce. Pozdě odpoledne seděli u stolu pod stromem, za sebou velký kus práce, břicha spokojená, a na stůl přišla navíc bublanina a ošatka třešní. Eva nabízela ještě kafe, ale kluci už peckama stříleli do sudu, improvizovaného terče.
A potom to jednoho z nich napadlo. Já bych teda věděl vo jinom terči, kdybyste souhlasila. Eva se otočila k domečku, jen letmo ji prošlo hlavou, jak dlouho by dělala sama to, co chlapi stihli za jeden den, a začala se smát. A ještě se smála, když vyšla a měla na sobě tanga a otočila se a nabídla střelcům svůj zaoblený, důkladný zadek… Střelte si páni na ty růže…
Slyšel jsem to vyprávět i jinak, že prý vojáci postavili hlídku, aby nikdo nečuměl. Eva prý byla nahá a byla k nim otočená tváří, před kterou si držela lopuchový list. To bylo najednou terčů víc, ale peckou to nebolelo, ani když se do pecek převtělily konečky těch mužských prstů.
Tak jak to bylo? Bůhví. Vím konec. Uprostřed střílení začal najednou v kostelíku na kopci klinkat zvonek a zval věřící na mši.

Martin Patřičný

Autor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J. Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016), Jak se říká báseň (2025). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR.