Pro velký úspěch zařídilo nakladatelství Plot v dubnu 2024 dotisk oblíbeného titulu Petra Janečka Černá sanitka: Třikrát a dost. Ilustrace pocházejí z dílny Vojtěcha Šedy.

Jsou příběhy a Příběhy. Kolikrát se vám už stalo, že jste vyslechli vyprávění, které začínalo: „Hele, kámoš povídal, že…“? Případně třeba: „Fakticky se to stalo, říkal to švagr… a tomu to vyprávěl jeho táta…“? Zapátráte-li v paměti, možná se vám vybaví učivo základní školy – lidové vyprávění, ústní forma předávání příběhů, folklor. Většinou si tyto termíny spojujeme s něčím, co už dávno pominulo, co se naší současnosti vlastně už vůbec netýká. Jenže opak je pravdou. Jak jinak. Hospoda, kuchyňka v práci, kuřácká výspa před budovou (nebo častěji za ní) – to jsou místa, která přímo volají po vyprávěních výše zmíněného typu. Takže: „Slyšeli jste už o tom, co se prý včera stalo kdesi nedaleko?“

Doc. PhDr. Petr Janeček z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a dříve vedoucí Etnografického oddělení Historického muzea Národního muzea se sběru novodobých legend, pověstí, fám a dalších druhů současné lidové slovesnosti chopil již dávno, aby svou práci v roce 2006 zhmotnil v prvním svazku Černé sanitky, jehož název měl ještě dovětek: „… a jiné děsivé příběhy. Současné pověsti a fámy v České republice“. Jen o rok později vyšlo pokračování, které se chlubilo podtitulem „Druhá žeň, Pérák, ukradená ledvina a jiné pověsti“. V roce 2008 se poprvé objevila „Černá sanitka: Třikrát a dost. Mytologie pro 21. století“, o níž si dnes povídáme. Přes předchozí prohlášení přichází o další rok později ještě „Černá sanitka: To nejlepší ze současných pověstí a fám“ A protože „nikdy“ ve skutečnosti zpravidla neznamená absolutně nikdy, po jedenáctileté přestávce, tedy v roce 2020, přišla na svět „Černá sanitka: Znovu v akci. Hoaxy, fámy, konspirace“.

Ale zpět k dnešními titulu. Ať už za to může samotný obsah, případně zpopularizování díky seriálu České televize, Černá sanitka: Třikrát a dost se letos dočkala dotisku. Co v něm nalezneme? Slovy autora: „327 současných pověstí, fám a dětských vyprávění sebraných od celkem 220 informátorů z celé České republiky“. Celkem třináct tematických oblastí v sobě sdružuje různě rozsáhlé příspěvky – od jednovětých, až po mnohastránkové. Jistým lákadlem by se tedy mohl stát výčet zmíněných spojovacích okruhů. Cyklus zahajují „Masoví vrazi, morbidní duchové a mimozemští návštěvníci“ se třiceti sedmi příběhy/příspěvky. „Hlavně to zdravíčko“ obsahuje dvacet kousků. „Cizí neštěstí vždycky potěší“ jich má dvaatřicet. „Příroda vs. civilizace“ dvacet čtyři. „Zákeřní cizinci vracejí úder“ o dva méně. „Na cestě“ je ještě o jeden příspěvek kratší. „Láska je láska“ překvapí dokonce pouhými osmnácti texty. „Mytologie globálního kapitalismu“ se vrací ke dvaadvacítce, zatímco „Mytologie reálného socialismu“ si přilepšila až k počtu devětadvacet. „Příběhů z protektorátu“ je devatenáct a blok „Vojna není kojná“ obsahuje pouhých dvanáct příspěvků. O to více jich najdeme v „Cestě do hlubin studentské mytologie“, a to dvacet šest. Zdaleka nejpočetnější je ovšem se čtyřiceti pěti příběhy závěrečná sada „Ach, ty děti“.

Dokladem autorovy (sběratelovy) akademické zkušenosti je zcela jistě i závěr třetí Černé sanitky, kde kromě „Seznamu informátorek a informátorů“ (pochopitelně pouze v iniciálách, zato s rokem narození a dosaženým stupněm vzdělání, u některých dokonce i s jejich internetovými přezdívkami) čtenáři naleznou odkazy provazující konkrétní příspěvky s konkrétními zdroji. Po krátké „Ediční poznámce“ následuje seznam literatury ve „Výběrové bibliografii“, anglická anotace a chybět nesmějí ani krátké medailonky autora a ilustrátora.

Když už je řeč o ilustrátorovi – knihu v hojném počtu provázejí kresby Vojtěcha Šedy, jehož komiksy možná znáte z různých časopisů (A2, případně Nový prostor, abych uvedl alespoň dva).

Celková atmosféra knihy, dle mého osobního názoru, osciluje mezi humorem a temnotou. Jsou příspěvky, nad nimiž se pobaveně usmějeme, zatímco u jiných nám po zádech přeběhne mrazivá ruka nejistoty a obav o vlastní zdraví, nezřídka i bezpečí. Říká se, že stávající generace dospívajících nečte. Ale jak jsem si ověřil na vlastní kůži, zrovna Černá sanitka je mezi jejími příslušníky vyhledávaným zdrojem rozptýlení. Snad pro svou temnější stránku, možná ale kvůli touze naučit se rozlišovat mezi „možná“ a „jistě“ – stalo se to, nebo nestalo? Mohlo se to stát? A za jakých podmínek?

Tím se dostáváme k jádru věci – knihy typu Černá sanitka neslouží jen prostému pobavení, ale stávají se zdrojem poučení a startovacím bodem pro budování pochyb. Ergo napomáhají rozvoji kritického myšlení. A co víc si nakonec můžeme od knihy přát?

Titul Černá sanitka: Třikrát a dost  je možné zakoupit přímo na stránkách nakladatele zde.

Související knihy

Janeček, Petr

Plot, 2021