Příběhy sepsala Iva Tajovská do své knihy Jarmark obnažených duší, kterou vydalo nakladatelství Eroika. Jedná se o soubor třinácti povídek, jejichž hlavní hrdinové se v závěru potkají a jakoby si předávají ve vyprávění štafetu.

Namyšlený, egoistický a arogantní doktor se sejde s uštvaným důchodcem s pošramocenou minulostí, který se přátelí se svou sousedkou. Ta se nedokáže smířit s životem své adoptivní dcery, která na druhou stranu matce nemůže zapomenout její komandování a panovačnost. Přesto však navštěvuje matčinu známou, doktorku. Lékařka se rozhodne bojovat proti stavbě domu pro seniory ve své čtvrti, a díky tomu se o ni zajímají novináři. Jedna z nich je i bezdětná reportérka, která musí snášet rozmary dospělé dcery svého přítele. Dcera si neváží toho, že má krásnou malou holčičku, a vůbec se jí nevěnuje. Malá Lenička tak prožije noc hrůzy. Slyší tajemné bušení do zdi. Stará a opuštěná sousedka se snaží upoutat pozornost. Nemůže už snést svou samotu. Navíc celý svět se spiknul proti ní. Pozve si tedy na sobotu sociální pracovnici a snaží se ji donutit, aby zůstala, ale ta musí domů. Manžel by se zlobil. Jejich vztah už dávno nefunguje. Když se jí konečně podaří od stařeny odejít, nemůže otevřít dveře ven z domu, pomůže jí až neznámý muž. Ten míří za svou drahou. Nemiluje ji, ale chce od ní peníze. Ona má na druhou stranu pocit, že našla životní lásku, kterou jí však nepřeje její matka, která žije v domově důchodců. Přežila koncentrační tábor a na světě má už jen svou dceru a Františka, penzionovaného lékaře. Starý pán žije přes chodbu a trpí mnoha nemocemi, přesto má mladou duši a každé ponížení nese velmi špatně.

Jeden potkává druhého, ale vidí hlavně své problémy. Potíže těch druhých nechtějí nebo nemohou vnímat, ale mají je všichni. A nikdy nelze tvrdit, že naše strasti jsou největší, protože si nedokážeme představit, co prožívají ostatní. Autorka nám tento fakt připomíná. Zdůrazňuje i to, že všichni budeme jednou staří.

Nicméně… pevně věřím, že život není jen o strastech. 13 příběhů a všichni jejich hrdinové trpí. Autorka se soustředí téměř bezvýhradně jen na jejich problémy. Bohužel nepíše o nikom, kdo by se měl dobře, kdo by se na svět dokázal dívat alespoň trochu optimisticky. Snad František v závěru to trochu dokázal, ale na jak dlouho? Pro mě je kniha příliš pesimistická, a i když se svým konceptem snaží ukázat více pohledů na věc, je příliš jednostranná. Chybí mi v ní alespoň špetka optimismu, radosti a překvapivosti v pointách.

Související knihy

Tajovská, Iva

Eroika, 2010