Ukázka z knihy Kdo má pod čepicí a jiné povídky

Kdo ma pod cepici_uvodni
Hrdinka z pera české spisovatelky Marie Rejfové, svérázná učitelka Josefína Divišková je zpátky s pěti novými kriminálními případy, ve kterých se napětí mísí s humorem.

Přinášíme vám ukázku z knihy Kdo má pod čepicí a jiné povídky,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

 

Josefína mrkla na radniční věž na opačné straně náměstí. Hodiny unaveně odbily osmou, jako by i ony ztratily chuť v tomhle mrazivém dni cokoliv dělat. Proklestila si cestu skupinkou důchodců namačkaných na hlavní dveře poštovního úřadu a rozladěně přidala do kroku, což bylo vzhledem k ledovce pokrývající dláždění chodníku dost riskantní rozhodnutí.
Ale neměla na vybranou. Z těch tří týdnů, které učila na místní umělecké škole, přišla do práce včas jen třikrát. Uvádělo to v nelíčený úžas nejen její kolegy ze sboru, ale i ředitelku Evu Vágnerovou, jejíž výraz „tohle už přesahuje všechny meze“ nevěstil vůbec nic dobrého. Josefína ale svou absenci považovala stále za úspěch.
Konečně. Zahnula za roh, přešla malý parčík a vydala se kolem železného plotu, za nímž stála škola. Tak jako každé ráno i dnes přejela rukou po pokroucených kovaných tyčích statečně odolávajících pravidelným nájezdům bezdomovců. Znovu ji uspokojil fakt, že žádná nechybí, a v daleko lepší náladě vešla do budovy.
Ovanul ji teplý proud vzduchu a vůně terpentýnu. Kromě bytu školníka a tanečního sálu se v přízemí nacházela malá výstavní síň. Ze stěn na člověka zíraly obrazy žáků, na podlaze i improvizovaných podstavcích stály neuměle vymodelované skulptury, vázy, kachle a další dětské výrobky z keramiky. Uvědomila si, že na ni ve třídě čeká halda výkresů, které musí ještě dnes zapaspartovat, a obrátila oči v sloup. Místo toho, aby stála u plátna, bude se patlat s lepidlem…
Někde nahoře bouchly dveře a ven se spolu s chlapeckým smíchem vyvalily pečlivě odměřované klavírní stupnice. Zula si kozačky a jen tak v ponožkách opatrně vystoupala do prvního patra. Zvuk klavíru utichl. Rozhlédla se jako zloděj a potichu se proplížila kolem ředitelny. Jemné cinkání ozývající se zevnitř prozrazovalo, že její šéfová si právě uvařila čaj, což pro Josefínu znamenalo skoro deset minut k dobru. Po špičkách vyběhla do podkroví, kde byla prostorná třída výtvarné výchovy a ateliér v jednom.
„Pane Žemličko,“ zaslechla kolegu Ivana Chatrného, „to, co mi tady říkáte, mě opravdu nezajímá. Řeknu ředitelce, že kašlete na svou práci.“
„Takovejch pár maličkostí, a vy s tím hned za Vágnerovou!“ pronesl vztekle druhý hlas.
„Maličkostí! To je tak těžký na noc zapnout alarm?! To snad nemyslíte vážně!“ rozčiloval se Ivan.
Jako sochař stojí Chatrný za starou bačkoru, pomyslela si Josefína, když potichu zaplula do miniaturní šatny hned vedle třídy, ale v tomhle má pravdu. Školník Žemlička měl rozhodně vřelejší vztah k alkoholu než ke svým povinnostem.
„To je pořád dokola: zapni alarm, vypni pec, zapni pojistky, vypni topení…,“ vrčel dotyčný.
„Na shledanou!“ přerušil ho Ivan nekompromisně.
Kolem šatny prošel školník zlostí rudý až k uším odstávajícím od jeho plešaté hlavy.
„Dobrý den,“ pozdravila ho a vykoukla za ním na chodbu.
„Jo!“ štěkl přes rameno místo odpovědi a ztratil se na vrcholu schodiště.
„Josefíno?“ ozval se Ivanův hlas.
„Ano?“ Vklouzla do svých křiklavě fialových balerín. Odmítala nosit šeredné pantofle, které ředitelka všem zaměstnancům pořídila ze školního fondu. Svlékla si kabát, stáhla tmavé vlasy do culíku a vešla do třídy.
Ivan se skláněl nad dlouhým pracovním stolem plným dětských obrázků a s jazykem vystrčeným mezi zuby lepil papírový rámeček na poslední z nich. V triku a úzkých džínách vypadala jeho vytáhlá hubená postava ještě neduživěji než obvykle. Bledý obličej, jemuž dominoval špičatý nos, rámovaly světle hnědé vlasy, stylizované do bohémsky pačesatého účesu. Působil křehce, jako by se jeho tělo mělo každou chvíli rozpadnout. Nešlo jí na mysl, jak někdo tak subtilní dokáže celý den bušit majzlíkem do kamene. Vůbec jediné pochopitelné na tomhle třicátníkovi bylo jeho příjmení.
Když vešla, vrhl na ni zamilovaný pohled. V duchu si povzdychla a rozhodla se, že bude na Ivana Chatrného dnes milá. Už jen proto, že udělal práci za ni.
Přistoupila k němu a usmála se: „Ženu se do práce a už mám hotovo.“
„Nemohl jsem ráno spát,“ řekl se špatně předstíraným klidem a narovnal se.
To ti tak budu věřit, pomyslela si, ale faktem zůstalo, že jí ušetřil spoustu času, rozčilování a upatlané ruce.
„Díky,“ obdarovala ho svým nejroztomilejším úsměvem. Musela při tom zaklonit hlavu jako turista pod Eiffelovou věží. „Vstávání do práce je snad ta nejhorší věc na světě.“
Významně na ni pohlédl. „Člověk si zvykne na všechno. Zvlášť když se do práce těší.“
A jejda, zatrnulo jí.

—————————–

Stáhněte si presskit s celou ukázkou.

—————————–

O autorce

Marie Rejfová pochází z Prahy, vyrůstala v Žatci, v Plzni studovala na Fakultě humanitních studií. Nyní žije s manželem a dvěma dětmi ve Varnsdorfu, kde pracuje jako učitelka v mateřské školce. Psaní beletrie se věnuje od mládí, systematičtěji v posledních několika letech, kdy se úspěšně zúčastnila několika literárních soutěží. V roce 2015 debutovala románem pro mládež Čarověník, na který o rok později navázala volným pokračováním Sestra smrt. Už v těchto knihách naznačila svůj talent odpozorovat a s patřičnou dávkou humoru popsat vztahy mezi obyčejnými lidmi, a zároveň dovedně zprostředkovat atmosféru současného maloměsta, což naplno zúročila v humorných detektivkách s Josefínou Divíškovou. Kniha Jako veš v kožichu je dalším dílem úspěšné detektivní série. Navazuje na Kdo má pod čepicíKdo jinému jámu kopáKdo má za ušimaKomu straší ve věžiKočka myši nenecháKdo maže, ten jede a Když se vosy vyrojíVedle toho je autorkou souboru brilantních arabesek Povídky smíchovské, které jsou přiznanou poctou Janu Nerudovi a Jakubu Arbesovi.

Zdroj informací: nakladatelství Mystery Press


mystery-press-logoNakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona a Tima Weavera, ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeKdo má pod čepicí a jiné povídky

Rejfová, Marie

Mystery Press, 2023

Napsat komentář