Bát se hned čtyřikrát

King_CtyriPoPulnoci
Svět kolem nás je všechno jen ne jednoduchý. Jakkoli si namlouváme, že věda zná téměř na vše odpověď, nezřídka se zdá, že pravý opak je pravdou. Žánr hororu si libuje ve vytváření nepravděpodobných scénářů. Nepravděpodobné ale ani zdaleka neznamená nemožné.

V polovině záři se (nejenom) fanoušci díla Stephena Kinga péčí nakladatelství Beta Dobrovský dočkali vydání titulu Čtyři po půlnoci (Four Past Midnight, 1990). Překlad pochází z dílny Ivana Němečka.

Jméno Stephena Kinga se nejčastěji obaluje superlativy v souvislosti se žánry hororu, fantasy a temné science fiction. Přesto tento mimořádně plodný americký autor vytvořil i nemálo příběhů, které určitě nepatří do posledních dvou zmíněných kategorií a o jejich zařazení do té první by se také dalo s velkou dávkou úspěšnosti pochybovat. Jako jednoho ze zástupců „vybočení z hlavního proudu“ uvedu třeba Billyho Summerse z roku 2021 (česky o rok později). Nicméně dnes představovaná kniha Čtyři po půlnoci v sobě ukrývá novely, které hrůzu a fantazii čtenářům implantují se stejnou jistotou, s jakou řidič s půl stoletím praxe řídí svůj vůz.

Čtyři po půlnoci vyšly v této konfiguraci v češtině poprvé. Naši čtenáři se ale měli příležitost se všemi příspěvky seznámit již dříve. Konkrétně v roce 2002, kdy nakladatelství Beta Dobrovský vydalo první pár novel pod názvem Čtyři po půlnoci I. – Časožrouti / Skryté okno do skryté zahrady, stejně jako ten druhý Čtyři po půlnoci II. – Policajt z knihovny / Sluneční pes. Nyní se tedy vracíme ke kořenům a všechny čtyři příspěvky nalézáme v jednom souhrnném svazku. Pozorný čtenář této recenze již minimálně tuší, že ve hře jsou čtyři příběhy: Časožrouti, Skryté okno do skryté zahrady, Policajt z knihovny a konečně Sluneční pes. Na co se těšit?

Časožrouti (The Langoliers) pozvou čtenáře na palubu pravidelné linky letecké společnosti American Pride. Kapitán Brian Engle, který právě přistál s letem číslo 7 stejné společnosti v Los Angeles, se nyní jako pasažér vydává do Bostonu, kde jeho bývalá žena měla smrtelnou nehodu. Brian má za sebou těžký let z Tokia v roli pilota, není tedy divu, že rychle usne. Když se probudí, svět kolem něj už není stejný jako dřív. Většina spolucestujících z letu 29 je pryč. Stejně tak posádka. Autopilot udržuje stroj v pohybu, ale přistát sám samozřejmě nedokáže. Kam ostatní zmizeli? Jak to, že na jejich sedadlech zůstaly hodinky, šperky, ale i „věci, které patří dovnitř těla“? Spolu s těmi, kdo zůstali, se Brian musí vyrovnat s novou situací…

Časožrouti se v roce 1995 dočkali tříhodinového televizního zpracování, k němuž kritiky nebyly moc vlídné. Přesto jim je třeba přiznat jeden fakt: svou knižní předlohu kopírují téměř slovo od slova, a to hlavně v dialozích. Obrazová část je poplatná době svého vzniku, ostatně stejně jako dabing v české verzi – obojí působí z pohledu dnešních standardů trochu „překonaně“.

Skryté okno do skryté zahrady (Secret Window, Secret Garden) je příběhem, který se zamýšlí nad otázkou svědomí spisovatele v souvislosti s možností plagiátorství. Zatímco se Mort Rainey vyrovnává s rozvodem, jeho autorská múza si zřejmě vzala dovolenou. Mort zápasí s roztěkanými myšlenkami a není schopen stvořit nic smysluplného. Do toho u jeho dveří zazvoní podivný „týpek“ se svazkem papírů v ruce, který tvrdí, že mu Rainey ukradl povídku. Mort o něčem takovém nechce ani slyšet, ale stejně se do rukopisu podívá. A opravdu – to, co vidí, a to, co kdysi sám napsal, se téměř slovo od slova shoduje. Jak je to možné? A kdo tedy od koho opisoval? King v tomto příběhu rozehraje místy zamotané klubko tragédií, které ale na závěr samozřejmě rozmotá. I když, vysvětlí se vážně všechno?

I tato novela se dočkala svého zfilmování. V hlavní roli se představil Johnny Depp a premiéra v roce 2004 měla o něco lepší hodnocení než Časožrouti o desetiletí dříve.

Policajt z knihovny (The Library Policeman) osloví každého, kdo někdy do knihovny alespoň vkročil. Přemýšleli jste nad tím, jak přesvědčit čtenáře, aby vraceli knihy včas? Stephen King přichází s institutem policajta z knihovny, který si s každým zapomnětlivcem dokáže nesmlouvavě poradit. Tak to alespoň má vypadat. Pro Sama Peeblese by tohle všechno nejspíš zůstalo pohřbeno v propadlišti dávné paměti, nebýt celé série nečekaných „náhod“. Bez nich by Sam nemusel přednášet svůj historicky první veřejný příspěvek na setkání rotariánů. Tím pádem by nevstoupil do místní knihovny, nepotkal by se s Ardelií Lortzovou, knihovnicí opředenou záhadami. A svět by nejspíš i nadále ohrožoval děsivý tvor s tváří dávno mrtvé ředitelky místní knihovny, který se živí strachem. A strach malých dětí je přeci ten nejryzejší.

Sluneční pes (The Sun Dog) by mohl pro ortodoxní vyznavače díla Stephena Kinga představovat symbolický vrchol celé sbírky. Když Kevin Delevan dostane ke svým patnáctým narozeninám vysněný fotoaparát polaroid, model Sun 660, je štěstím bez sebe. Ovšem jen do chvíle, než vyfotí první snímek. A po něm další. Jeho foťák totiž sice vyplivuje skvěle vybarvené obrázky, ale rozhodně ne toho, na co Kevin namířil objektiv. V klasicky kingovské režii příběhů s dětmi v hlavní roli se čtenáři postupně probírají pátráním po zdroji fotografií. Nechybí hamižný lhář i mrtvola, stejně jako gradující napětí více či méně očekávatelné zápletky.

Každé novele předchází autorův výklad o historii vzniku konkrétního příběhu, případně jeho zařazení do kontextu ostatní Kingovy tvorby – což je případ hlavně Slunečního psa, jehož vazby na další knihy ještě podtrhuje umístění děje do Castle Rocku. Pro méně zkušené čtenáře připomínám, že jde o město, které Stephen King stvořil jako dějiště mnoha děsivých zážitků svých postav. Sedm set padesát stran Čtyř po půlnoci uvádí slovo autora „Přesně o půlnoci“. A ve vazbě na Časožrouty se Ivan Němeček v „Několika slovech překladatele“ vymezuje k případným připomínkám z řad čtenářů v souvislosti s termíny z oblasti letecké terminologie. Ostatně celá kniha je protkána mnoha překladatelovými poznámkami v souvislosti s různými v textu zmiňovanými knihami, filmy či produkty, které by českému čtenáři nemusely připadat známé.

Osobně považuji Čtyři po půlnoci za typicky kingovské dílo, které pobaví, poučí, ale hlavně vyděsí. Tedy přesně to, co bychom od hororu očekávali. Skvěle zpracovaný příběh, neotřelé nápady a dějové zvraty zaujmou natolik, že korekturám snadno odpustíme i několik přehlédnutých zaškobrtnutí v podobě zdvojení slov, případně jejich chybného tvaru. Vzhledem k rozsahu tří čtvrtin tisícovky stran jde o zanedbatelný počet. V každém případě, chcete-li se v nadcházejícím podzimním období v klidu bát v bezpečí tepla domova, tato objemná publikace z pera krále žánru nejen podle jména je přesně to pravé, po čem byste mohli na pultech knihkupectví sáhnout.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeČtyři po půlnoci

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2023

zobrazit info o knizeČtyři po půlnoci I.
Časožrouti, Skryté okno do skryté zahrady

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2017

zobrazit info o knizeČtyři po půlnoci II
Policajt z knihovny, Sluneční pes

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2017

Napsat komentář