Ukázka z knihy Svatý zloděj (Ellis Peters)

Svaty zlodej_uvodni
V opatství svatého Petra a Pavla v Shrewsbury čeká na bratra Cadfaela další zapeklitý případ. V již devatenáctém díle oblíbené série historických detektivek bude řešit záhadné zmizení ostatků svaté Winifredy.

Přinášíme vám ukázku z knihy Svatý zloděj,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

 

Ke konci srpna roku 1144 udělal vypočítavý Geoffrey de Mandeville, hrabě z Essexu, poslední osudnou chybu své dlouhé válečnické kariéry. V tom horkém létě právě plánoval, jak oblehne a zničí jednu z kruhu provizorně zbudovaných, ale účinných pevnůstek, jež postavil král Štěpán, aby sevřel Geoffreyova vojska psanců, buřičů a dravců a omezil jejich plenění na kraj známý jako Bažiny. Geoffrey už déle než rok ze svých nevypátratelných základen v Bažinách pustošil venkov tak hrozně, že ani jediné pole nebylo bezpečně oseto a sklizeno, ani jediné panské sídlo nebylo náležitě spravováno, ani jediný muž, kterému se dalo vzít něco cenného, si to nezachoval a ani jediný, kdo se toho odmítl vzdát, si nezachoval holý život. Jelikož král zabavil Geoffreymu všechny jeho právem držené hrady, země a tituly – po pravdě řečeno, žádné nebyly drženy jinak než relativně právem –, Geoffrey se rozhodl, že natruc udělá totéž každému člověku, chudému či bohatému, který mu přijde do cesty. Již rok tvořily Bažiny, od pomezí Huntingdonu po Mildenhall v Suffolku a ve velké části hrabství Cambridge, samostatné lupičské království Štěpánovi navzdory, a přestože narychlo zbudovaný kruh pevnůstek bránil aspoň tomu, aby se dále rozšiřovalo, hraběti to příliš nepřekáželo v pohybu a zrovna tak ho to nepřinutilo k bitvě, jíž se zatím dovedně vyhýbal.
Pevnost Burwell severovýchodně od Cambridge ho však dráždila, protože ho začínala omezovat v přísunu zásob, což byl jeho jediný zranitelný bod. Jednoho zvláště horkého srpnového dne objížděl ten protivný hrádek a vyhlížel, odkud na něj nejlépe zaútočit. Kvůli horku odložil přilbu a clonu z jemných kroužků, jež mu chránila krk. Nějaký lučištník na hradbě po něm střelil a zasáhl ho do hlavy.
Geoffrey se tomu zasmál; vypadalo to jako nepatrná ranka. Stáhl se, aby jí dopřál několik dní na zahojení. Jenže za několik dní se rána zanítila a hraběte začala spalovat horečka, která mu užírala maso z kostí a položila ho na lůžko.
Dopravili ho až do Mildenhallu v Suffolku a tam si uvědomili, že umírá. Slunce dokázalo, co nedokázala vojska krále Štěpána.
Jedno bylo nemožné: aby zemřel v pokoji. Byl exkomunikovaný bez nároku na rozhřešení; nemohl mu pomoci ani kněz, protože koncil svolaný o postu předešlého roku Jindřichem z Blois, biskupem z Winchesteru, královým bratrem a toho času papežským legátem, rozhodl, že nikdo, kdo se dopustí násilí na duchovní osobě, nemůže být rozhřešen nikým než samým papežem, a k tomu ne nějakým výnosem na dálku, ale jedině v papežově osobní přítomnosti. Pro umírajícího, který se děsil pekelného ohně, bylo z Mildenhallu do Říma trochu daleko. Geoffrey si totiž vysloužil exkomunikaci tím, že se násilím zmocnil ramseyského opatství, vyhnal opata i mnichy a klášter proměnil v hlavní město svého království zlodějů, surovců a vrahů. Pro něho nebylo žádné rozhřešení, žádná naděje na křesťanský pohřeb. Země ho nepřijme.
Našli se lidé, kteří se horlivě snažili ochránit jeho duši, když už nemohli pomoci tělu. Jakmile zeslábl tak, že přestal blouznit a upadl do strnulosti, jeho úředníci a právníci začali v Mandevillově jménu horečně vydávat listiny, jimiž se církvi vracely různé majetky, které jí pobral, včetně ramseyského opatství. Nikdo se neptal, zda se to dělo z jeho dobré vůle, nebo ne, a nikdo se to nikdy nedověděl. Pokyny byly provedeny a vzaty na vědomí, ale to už Mandevillovi nepomohlo. Jeho tělu byl odepřen křesťanský pohřeb, jeho hraběcí titul byl zrušen, země a úřady zůstaly propadlé, rodina byla vyděděna. Nejstarší syn byl exkomunikován s otcem jako účastník jeho vzpoury. Jeden mladší, Mandevillův jmenovec, pobýval u císařovny Matyldy a ta ho uznávala jako hraběte z Essexu. Jakou však mělo takové uznání cenu bez zemí a prestiže?
Šestnáctého září Geoffrey de Mandeville zemřel, stále exkomunikovaný, stále nerozhřešený. Jediné milosrdenství mu prokázali jistí templářští rytíři, kteří byli tou dobou v Mildenhallu a odvezli jeho tělo v rakvi s sebou do Londýna, kde ho, protože se církev neobměkčila, byli nuceni nechat ležet v jámě vedle templářského hřbitova, v neposvěcené půdě, i to však bylo překročením kanonického zákona, protože podle přesné litery vůbec neměl spočinout v zemi.
Mezi bandity tvořícími jeho armádu se nenašel nikdo dost silný, aby zaujal jeho místo. Pohromadě je držela jen zištnost a chamtivost a bez vůdce se jejich nejisté spojenectví začalo rozpadat, jakmile proti nim s novým odhodláním nastoupilo povzbuzené královské vojsko. Tlupy psanců se nenápadně vytrácely všemi směry hledat méně lidnaté pastviny a nedostupnější samoty, kde by snad mohly dál vést svůj život dravých šelem. Ti s méně pošramocenou pověstí nebo z lepších rodin, kteří měli co nabídnout, začali různými oklikami usilovat o smír a vraceli se k bezpečnějším spojenectvím.
Všem ostatním přinesla zpráva o Geoffreyově smrti uspokojení. Rychle došla ke králi, zprostila ho nejnebezpečnějšího a nejnesmiřitelnějšího nepřítele a okamžitě ho zbavila nutnosti držet větší část vojsk v jednom místě. Zpráva se nesla od vesnice k vesnici po bažinném kraji s tím, jak lupičská cháska mizela, a lidé, kteří dosud žili v hrůze, opatrně vystrkovali hlavy, aby zachránili z vypleněné úrody, co se dalo, znovu postavili vypálené domovy a shromáždili rodiny a příbuzné. A také aby slušně pochovali mrtvé, protože smrt v tom kraji pracovala neobyčejně pilně. Bude to trvat víc než rok, než se život vrátí k jakés takés normálnosti, ale nyní aspoň mohli udělat první opatrné krůčky.
A než skončil rok, zpráva dolehla i k opatu Walterovi z Ramsey spolu s listinou sepsanou s Mandevillem na smrtelné posteli, jíž se mu vracel klášter. Náležitě poděkoval Bohu a okamžitě tu novinu vzkázal svému převorovi, podpřevorovi a všem rozptýleným bratrům, kteří byli vyhnáni z domova bez haléře a museli si hledat přístřeší, kde se dalo, jedni u příbuzných, druzí v jiných pohostinných benediktinských klášterech. Jako první uposlechli výzvy k návratu ti, co zůstali nejblíž, a našli tam spoušť. Z klášterních budov zbyla jen skořápka, půda byla neobdělaná, statky, jež patřívaly klášteru, byly rozdány zlodějům a tulákům, všechny poklady vykradeny. Říkali, že samy zdi roní krvavé slzy. Přesto se dal opat Walter s bratry do práce na obnově kláštera i kostela a zprávu o navrácení majetku rozeslal i všem mnichům a novicům, kteří museli během svého vyhnanství odejít za přístřeším do dalekých končin. Jako členové širšího bratrstva, jejichž rodinou byl celý benediktinský řád, rozeslali svým klášterům naléhavou prosbu o přispění v jakékoli podobě: materiálem na stavbu či jinými dary. Aby urychlili dílo obnovy posvátného místa, prosili i o pomoc řemeslníků.
Časem dorazila ta prosba také do brány opatství svatého Petra a Pavla v Shrewsbury.

—————————–

Přečtěte si celou ukázku.

—————————–

O autorce

Ellis Peters, vlastním jménem Edith Mary Pargeter (1913–1995), byla anglická spisovatelka velšského původu, jejíž tvorba zahrnuje zejména válečnou, historickou a detektivní prózu. Rovněž byla úzce spjata s českou a slovenskou kulturou, zamilovala si Prahu a coby bohemistka přeložila do angličtiny řadu knih uznávaných autorů, jako byli Jan Neruda či Bohumil Hrabal. Do světové literatury se zapsala trilogií Nebeský strom, dále dvacetidílnou sérií historických detektivek s bratrem Cadfaelem (např. Hrnčířovo poleZázrak svaté WinnifredySplátka růžíPoustevník z Eytonského lesa nebo Příchod Dánů), která se odehrává ve dvanáctém století za občanské války v Anglii, a také případy inspektora Felse a jeho syna, jež tvoří třináct svazků. Prakticky celý život – s několika výjimkami, jako byl například krátký pobyt v Praze – prožila v rodném kraji, jímž bylo hrabství Shropshire. Zde také zemřela ve věku dvaaosmdesáti let.

Zdroj informací: nakladatelství Mystery Press


Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (genealogické thrillery Stopy v krvi a Hluboký hrob) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeSvatý zloděj

Peters, Ellis

Mystery Press, 2023

Napsat komentář