Jenže v románu s prostým názvem Hádka se ukáže, že normální není vůbec nic a že prožívaná skutečnost je jen pouhá iluze. Britská autorka žijící v Jižním Walesu Victoria Jenkins píše většinou detektivní romány a její série s kriminalistkami Kingovou a Laneovou si již našla cestu i k českým čtenářům. V románu Hádka, který vydalo koncem listopadu loňského roku nakladatelství Knihy Dobrovský pod značkou Vendeta, však oblíbené kriminalistky nenajdete.

Příběh začíná úplně banálním protestem patnáctileté dívky proti rodičovským omezením: navzdory zákazu odešla na páteční party. Lze vycítit, že se během ní něco stalo, a čtenář si pak celou dobu láme hlavu, co to bylo. Navíc hádka dcery Olivie s matkou Hannah, dvou protagonistek, z jejichž úhlu pohledu je děj vyprávěn, skončí hořkým výbuchem a slibem dcery, že s matkou již nikdy nepromluví…

Musím se přiznat, že začátek knihy mě nudil a vůbec jsem nechápala, proč mi autorka předestírá tak obyčejný příběh o dospívající dívce. Jenže pak se začaly na běžnou pubertální hádku nabalovat další události – vloupání do domu, krvavý obviňující nápis (koho viní a z čeho?) – a já začala být proti své vůli vtahována do psychologických kliček příběhu. Něco jsem začala tušit sama, něco mi bylo odhaleno jako naprosto šokující novinka, a rozuzlení pak vyznělo jako z hororu – ne toho plného nadpřirozených děsů, ale bohužel děsivě reálného.

„I tobě se staly strašné věci. A smutné je, že se strašné věci prostě dějí a neexistuje nic, co by mohl někdo udělat, aby je zastavil. Ale mnohem důležitější je, jak zareagujeme na to, že se nám strašné věci staly. Záleží na tom, co člověk udělá pak.“ (str. 236)

Hádka je kniha, v níž si nemůžete být jisti vůbec ničím a nikým. To, co vidíme, je jen pouhé zdání a skutečnost se skrývá hluboko pod povrchem. Kdo kým manipuluje a kdo je ovládaný? Jak moc jsme všímaví? Dokážeme rozpoznat, zda rodina spořádaná opravdu je, nebo tak jen působí navenek? A co ukrýváme ve svém nitru? Jsme schopni vidět pravou tvář toho druhého, nebo ho stále vnímáme takového, jakého ho chceme mít? Je možné se vymanit z citového vězení?

Většinou se mi nestává, aby mě autor knihy dokonale zmátl, obvykle jsem schopná velmi brzy odhadnout, jakým směrem se dějová linka odvíjí. Victorii Jenkins se však povedlo mě hodně dlouho tahat za nos – některá zjištění pro mne byla dokonalým překvapením a otřásla vším, co se mi do té doby honilo hlavou.

Pokud tedy máte rádi psychologická komorní dramata, pak se do Hádky určitě pusťte. Možná vás její přečtení povede k důkladnějšímu zkoumání i svého vlastního okolí.

Související knihy

Jenkins, Victoria

Vendeta, 2022