Podle mě kniha potřebuje mnohem víc. Mnohem víc než jen perfektně nashromážděné informace na dané téma přenesené čtenáři, zaobalené do prázdného, bezduchého a často nelogického příběhu.
Pokud bych potřebovala vědět, jak probíhá vyšetřování únosu, stačí si přečíst pár článků na internetu, kvůli tomu si přece nekupuju beletrii. Zajímavé detaily, které se autor dozví při pátrání po prostředí a době svého příběhu, mají sloužit jen jako osvěžení, vylepšení, jako pošeptání „takové to tehdy bylo“, nemají ale zaplnit stránky a stránky rukopisu zcela bez důvodu, nemají sloužit jen samy sobě.
Dobře provedená rešerše pochopitelně dodává knize na pravdivosti, prokazuje, že si autor dal práci s detaily a moc dobře ví, co dělá, ale to je zhruba všechno. Rešerše má sloužit jako jakýsi doplněk příběhu, jen taková dekorace na perfektně naaranžovaném stole, ke kterému si nesedáme, abychom ony dekorace obdivovali, ale předně proto, abychom se pořádně najedli výborně připraveného a originálního jídla.
Zdá se mi, že si mnozí současní autoři rešerši pletou se samotným psaním. Ale jen pěkně převyprávět informace, které si načteme, z nás ještě nedělá spisovatele.
Moc ráda bych někdy trávila hodiny překladu nad knihou, která má duši. Ve které možná nezískám informaci o tom, že inzulínová pumpa na těle uneseného člověka má zásobník inzulínu jen na přesně vymezený čas, ale třeba se dozvím trochu pravdy o světě a o životě.
Moc ráda bych někdy překládala knihu, jejíž autor si neudělal rešerši vůbec žádnou, a přesto napsal příběh, z něhož by se mi tajil dech, který bych nedokázala odložit a rezonoval by ve mně ještě několik let.
Myslím, že se osobně obejdu bez toho, vědět, co měl kdo na sobě a jakým způsobem si to zapínal či odepínal, přežiju, když nebudu znát detaily sanace zdiva na promáčených stavbách, myslím, že dokážu žít bez vědomosti o archivaci starých vyřešených případů, ale neobejdu se bez příběhů, které mají srdce. Obávám se, že při čtení nestrávím příběh, který mně ani světu vůbec nic nedává.
A vy?

Veronika Opatřilová

Miluje pečení sušenek a vůni kardamomu, chodí denně do lesa a má jednu kočku, i když by jich rozhodně chtěla víc. Škola ji nikdy nebavila, ale bavily ji jazyky, proto pracuje jako překladatelka ze švédštiny. Píše skoro pořád, občas na blog Sverige.cz o Švédsku, občas povídky a hodně romány. Myslí si, že nejlepším místem pro život je ostrov, jakýkoli, protože kamkoli se člověk podívá, všude uvidí moře.

Její románová prvotina Ostrov žije vyšla v lednu 2021 v nakladatelství Pointa.

Související knihy

Opatřilová, Veronika

Pointa, 2021