Počátek letních prázdnin 2021 mohli příznivci Michala Viewegha oslavit zvukovou verzí jeho nejnovější knihy Zrušený rok, která se objevila i v nabídce serveru Audioteka.cz. Audioknihu natočilo vydavatelství Témbr (součást Euromedia Group). Interpretace se chopil Saša Rašilov.

Představovat českým čtenářům osobnost Michala Viewegha považuji téměř za zbytečné. Kdo z nás by neznal perly jeho rané tvorby, jako třeba Báječná léta pod psa (1992), Výchova dívek v Čechách (1994), případně Účastníci zájezdu (1996)? Spolu se zmíněnými třemi tituly se i mnohé další knihy tohoto dle jeho vlastních slov nejslavnějšího českého autora dočkaly své filmové podoby. Za všechny si tedy připomeňme ještě třeba Román pro ženy (knižně 2001, film 2004) a Román pro muže (knižně 2008, film 2010). Velice specifické jsou pak politicky vyhraněné publikace Báječná léta s Klausem (2002), Mafie v Praze (2011), případně Mráz přichází z Hradu (2012).

Zrušený rok představuje třetí projekt postavený na kompilaci autorových deníkových zápisků. Tuto prozatím trilogii zahájil Báječný rok (2006 – zápisky z roku 2005), na nějž s pětiletým zpožděním navázal Další báječný rok (2011). Zrušený rok, jak asi čtenáři tuší, míří do období roku 2020. Nová pandemie, nová pravidla, nová nařízení. Někdy funkční, častěji zcela absurdní. To vše shrnuje Michal Viewegh právě v nové formě svého pohledu na svět.

Mé první dojmy z úvodních kapitol nevyznívaly právě pozitivně. U ikony současné české literatury člověk tak nějak očekává svého druhu dokonalost. Najednou se setkává s postavou ublíženého zoufalce, jenž nesmírně často zdůrazňuje své postavení údajného nejúspěšnějšího českého autora. Možná až příliš často. Takové opakování pak nutně evokuje onu frázi o sebechvále a zápachu, a to bez ohledu na to, je-li ono prohlášení pravdivé či nikoli. Přesto jsem v poslechu vytrval a byl odměněn celou náručí úvah, zkušeností a názorů, s nimiž jsem se naopak velice snadno, rychle a ochotně ztotožnil. A tak jsem začal přemýšlet: Proč někdo cítí potřebu sdělovat světu, kolik prášků denně konzumuje, jak je to s jeho potencí, případně kolikrát podvedl své stálé partnerky, zatímco obratem dokáže vystihnout podstatu společensky citlivých témat, politických výstřelků našich i zahraničních představitelů a v neposlední řadě i intimních mezilidských vazeb? Jak jsem se postupně proposlouchával devíti hodinami a čtyřiceti minutami, viděl jsem stále více toho skvělého spisovatele, jak si ho mnozí z nás pamatují, a čím dál méně ufňukaného chudinku, za něhož se on sám snažil vydávat. Nakonec jsem musel připustit, že shodit sám sebe před tou částí národa, která svému idolu zůstala věrná, chce jistou odvahu. Nevím, jde-li o odvahu smysluplnou a nezbytnou, ale když už je na světě, přijměme ji.

Zrušenému roku k úspěchu hodně napomáhá volba hlasu interpreta. Saša Rašilov má sice v rodném listu rok narození o téměř desetiletí vyšší než autor, za něhož mluví, přesto lze snadno propadnout pocitu, že k posluchačům promlouvá sám tvůrce předčítaného textu. Při poslechu příjemného hlasu tak oněch téměř deset hodin záznamu uteče nesmírně rychle. Člověk si na závěr musí položit otázku: Proč jen rok nemá ještě nějaký měsíc navíc? Tři sta sedmdesát šest stran tištěné předlohy je v audioknize rozděleno do jednadvaceti stop formátu mp3. Zatímco leden si nárokuje hned tři zvukové soubory, letní měsíce a září si vystačí jen s jedním. Ostatní měsíce pak svorně sdílejí délku dvou stop.

Co říci závěrem? Čtenářská obec sledující práci Michala Viewegha se během posledního desetiletí rozdělila do dvou skupin. Zatímco jedni nekriticky obdivují cokoli, co jejich oblíbený autor vydá, ti druzí mu spílají s pocitem, že se odklonil od stylu, který na něm do bodu zlomu obdivovali. Slovy postavy klasické české literatury: „Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.“. A tak je asi naprosto zbytečné utápět se ve spekulacích, vzdálil-li se Michal Viewegh svým čtenářům či nikoli, protože slovy jiné klasické postavy „Dobré dílo samo si cestu k lidem najde“ lze vystihnout podstatu tohoto sporu asi nejlépe. Nebude tomu jinak ani v případě Ztraceného roku. Já osobně, ačkoli s určitou částí knihy nesouzním, shledávám tento titul jako celek zdařilým. Doufám, že o práci jeho tvůrce uslyšíme ještě mnohokrát.

Související knihy

Viewegh, Michal

Audioknihy Témbr, 2021