Přinášíme vám ukázku z knihy V ledovém sevření,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

Když velitel Jan Marhoul procházel spojovací chodbou na pravoboku naposledy, na každém kroku narážel na stopy po nedávné bitvě. Vnější trup byl na mnoha místech proděravělý, menší otvory po zásazích z kulometů bitevníků Diamondback, kdy střely překonaly energetický štít a našly oslabené místo, doplňovaly pláty rozervané torpédomety a děly. Opravářské týmy na ně během letu navařily záplaty, které poškozené oblasti teoreticky utěsnily, ale nikdo nebyl takový blázen, aby se na pravobok odvážil bez skafandru. A kdo nutně nemusel, nechodil tam vůbec.
U jednoho z lodních nosníků se Marhoul zastavil a přejel po něm dlaní. Během ústupu od Gammy Crucis u něj musel stát jeden ze strukturálních specialistů a po každém skoku ocel skenoval kvůli mikrotrhlinám. Salamis tu v bitvě utrpěla přímý zásah a výbuch na vnějším plášti byl tak silný, že poškození nosníku bylo viditelné i pouhým okem. Dnes byl nosník dokonale hladký a jen nepatrně odlišný odstín šedé barvy prozrazoval opravy, kterými nedávno prošel.
Stačily jen tři týdny, a po bitvě na chodbě nezůstala jediná viditelná stopa.
„Vidím, že někdo měl stejný nápad jako já.“
„Dobré ráno, madam.“ Marhoul se otočil a kývnutím pozdravil kapitána Renu Kallirisovou. Znali se už osm let a většinu z té doby sloužili na stejných lodích nebo stanicích, tak si mohl zasalutování odpustit, když v dohledu nebyl nikdo další.
„Dnes je to poprvé za tři týdny, co se touhle spojovací chodbou mohu projít bez skafandru.“ Kallirisová se podívala na stěnu, která byla v průběhu dvou bitev poškozená tak těžce, že se musel vyměnit celý segment pláště. „Chtěla jsem si ji projít už předevčírem, ale znáte techniky. Do opravované části lodi vás bez ochranného obleku nepustí ani s admirálskými hvězdami.“
Marhoul se pousmál a rozhlédl se po celé délce chodby. „Ale práci odvedli dobrou. Máme štěstí, že jsme skončili na Šanghaji. Jinde by nás jen zafačovali a poslali dál.“
Stanice UTSS Šanghaj se nacházela na okraji lidmi osídleného prostoru a byla hlavním dopravním uzlem pro tři nové soustavy, které Čína právě kolonizovala. Díky tomu se na ní nacházel opravářský dok dostatečně velký, aby se do něj vešel i těžký křižník třídy Dragon, a náhradní díly pro všechny typy čínských lodí i plavidel UTF, nadnárodní flotily, pod kterou stanice oficiálně spadala. To zahrnovalo i novou lodní třídu Victory, protože Čína coby jeden z největších pozemských hráčů dostala svou vlastní, Tchang-tao, už v první vlně. Zbývající tři pak byly americká Midway, ruský Sinop a samozřejmě evropská Salamis.
„Robert by úplně nesouhlasil.“
„Robert není spokojený nikdy,“ neodpustil si Marhoul. Šéfinženýr Salamis Robert Doohan na své děvče nedal dopustit a určitě se pořádně nevyspí, dokud nepřekontroluje každý šroubek, který mu čínští technici zavrtali do lodi. Lodní inženýři darovanému koni nejenže na zuby koukali, ale rovnou mu při tom udělali i důkladnou stomatologickou prohlídku. „Ale v rámci možností jsme na tom dobře. Možná až příliš.“
Kapitán Kallirisová se zastavila a tázavě se na svého zástupce podívala. „Doneslo se k vám snad něco, co se mně vyhnulo, Jane?“
„Je to jen takový pocit. Nevšimla jste si, že poslední dva tři dny je tu víc techniků než obvykle? A většina z nich se tváří, jako by nestíhala plán pětiletky. Tuším, že náš pobyt na Šanghaji se blíží ke konci.“
„Už jsme tu tři týdny. Každý host se jednou omrzí, a přiznejme si to, i když se jmenujeme United Terra Fleet, Čína nemá cizí návštěvy ráda. Navíc se mi doneslo, že už došlo k nějakým problémům s mariňáky.“
„Jen menší třenice, nic vážného,“ ujistil ji Marhoul. „Dalo se to čekat, když jsme na tak dlouho uvízli na základně v soustavě bez obyvatelných planet. Thakur už jim promluvil do duše a vše urovnal.“
Kallirisová se usmála při představě, jaká slova pro tu domluvu major Thakur Gelu zvolil, ale Marhoul na ní poznal, že jí nasadil brouka do hlavy. I ona bývala mariňák a věděla, jak to ve flotile chodí s informacemi. Náznaky toho dokázaly prozradit víc než oficiální brífink, a občas jste byli rádi, že se k vám dostaly alespoň ty náznaky.
Zbytek obhlídky pravoboku proběhl z větší části v zamyšleném tichu. Marhoul občas upozornil na místo, kde ještě nedávno zela v trupu díra, ale teď už úseky nových stěn budily podezření i v kapitánovi. Kdyby je chtěli poslat zpátky na Zemi, tak by podobně důkladné opravy na cestu lidmi ovládaným prostorem nepotřebovali. Jenže kam jinam by je chtěli poslat? Salamis sice byla v relativním pořádku, ale posádka utrpěla příliš velké ztráty. Přece by je neposlali na další lov Korzárů bez doktora a třetiny mariňáků?
Odpověď přišla, když došli na konec spojovací chodby a chystali se zabočit do strojovny. Jejich FACy se ozvaly téměř unisono a zabzučením je upozornily na příchozí zprávu. Marhoul si ji na malém displeji vyvolal jako první.
„Posílají nám nového doktora?“
„A také tři skokové specialisty a sedm dalších techniků,“ dodala Kallirisová. „Vypadá to, že jste měl pravdu, Jane. Domů se určitě nevracíme.“
Marhoul jen mlčky přikývl, zatímco si pročítal zbytek zprávy. „Kapitáne, slyšela jste už o lodi UTSS Howard Burnham?“
Kallirisová se krátce zamyslela. „Nic mi to neříká. Explorer?“
„Její identifikační číslo je příliš vysoké. Tou dobou už se kvůli Korzárům nové Explorery nestavěly. A protože neznám žádnou válečnou loď se stejným jménem, napadá mě jen jedna možnost.“
„Rozvědka,“ zamračila se Kallirisová. „Jane, začínám litovat, že jsem dnes přišla. Vy moc často nesýčkujete, ale když začnete, stojí to za to.“
„Omlouvám se, madam.“
Další dvojí zabzučení poslů špatných zpráv.
„Jen do toho, Jane. Co dalšího si pro nás flotila připravila?“
Marhoul otevřel novou zprávu a překvapeně zamrkal. „Přidělili nám nové mariňáky.“
„To se dalo čekat. Jestli je Burnham opravdu korveta rozvědky, bude tam pěkně těsno.“
„Nepřiletí na Burnhamovi. Jsou ze Šanghaje.“
„Ze Šanghaje?“ Kallirisová si zprávu přečetla také. „No, Jane, doufám, že naši chlapci si Thakurovu domluvu vzali k srdci.“

—————————

Přečtěte si celou ukázku.

—————————

O autorovi

Jakub Mařík se narodil v roce 1981 v Teplicích, vystudoval právně-ekonomickou školu a v současnosti se živí jako překladatel z angličtiny. Jeden z nejvýraznějších autorů současné tuzemské sci-fi & fantasy má na kontě přes dvacet povídek, z nichž nejpopulárnější je paranormální detektivka Absolutní smrt, za kterou byl v roce 2008 nominován na Cenu Karla Čapka. Publikuje v antologiích (Drakobijci, Cáry rubáše, Ve stínu říše aj.) a časopise Pevnost, do populární série Kladivo na čaroděje přispěl šestým dílem nazvaným Drsné sny (2014). V současné době se věnuje zejména military sci-fi sérii UTSS Salamis, kterou má tvořit pět samostatných románů (Ve stínu slunce, V ledovém sevření, V Krvavém pásu, V mrtvé zóně, V jámě lvové). Jakub Mařík žije v Novosedlicích u Teplic a ve volných chvílích provozuje pěší turistiku, zahradničí, čte a skládá puzzle.

Zdroj informací: Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (genealogické thrillery Stopy v krvi a Hluboký hrob) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Mařík, Jakub

Mystery Press, 2021