Padání

Drahonovska_Jislova_BezVlasu
Muže bez vlasové pokrývky dnes potkáváme poměrně běžně. Svým způsobem se z toho stala i jistá móda. Když ale potkáme stejně vypadající ženu, obvykle nás to překvapí. Na rozdíl od chlapů, u žen holou hlavu zpravidla nevnímáme jako otázku volby. Je tomu skutečně tak?

Ačkoli se ze zjevných důvodů snažím vyhýbat recenzím děl autorů, s nimiž se osobně znám, sem tam neškodí udělat výjimku. Kvůli komu že jsem své pravidlo porušil tentokrát? Jak se říká, za vším hledej ženu, a tak ani dnes tomu nebude jinak. Pojďme se společně podívat na výjimečný komiks z dílny českých autorek Terezy Drahoňovské a Štěpánky Jislové pod napovídajícím názvem Bez vlasů. Projektu na světlo světa pomohlo nakladatelství Paseka těsně před koncem října 2020.

Co mne vede k rozhodnutí označit publikaci za výjimečnou? Anotace knihy slibuje detailní vhled do Terezina boje s autoimunitním onemocněním. Souboj s alopecií (neinfekční onemocnění způsobující vypadávání vlasů a ochlupení) však není jediným poselstvím, jež čtenářům autorka textu podpořeného vizualizací ilustrátorky přináší. A to je právě důvod pro ono silné slovo výše: Bez vlasů je totiž práce, která dalece přesahuje hranice prosté zpovědi. Pozorným čtenářům nabízí řadu odpovědí na mnohdy nevyslovené otázky, jež nejsou v žádném případě omezeny jen a pouze na jednu jedinou nemoc.

Při povrchním pohledu se skutečně dočteme o prvních příznacích nemoci, o uvědomění si problému, pokračujeme přes překonávání klasických fází popírání, vzdoru, hledání řešení až po smíření. Formou, jež působí odvážně osobně, sledujeme Terezu na její cestě po ordinacích uznávaných i těch neoficiálních. Společně prožíváme pochybnosti o správnosti navrhovaných postupů, vnímáme zájem i obavy jejího okolí, rodiny i kolegů v práci. Sledujeme rozpaky těch, kdo nevědí, co říci, a odoláváme radám těch, kdo cítí potřebu mluvit do všeho. A cítíme vděčnost vůči těm, kdo nás během těžkých chvil podrželi.

Celá zpověď má samozřejmě kromě obsahové roviny i rovinu obrazovou. Zatímco Tereza Drahoňovská dodala příběh, do nějž promítla vlastní osud, Štěpánka Jislová se chopila vizuální stránky věci. Jak už jsme si řekli, Bez vlasů je komiks se vším všudy. Ostatně obě mladé dámy již přes pět let spolupracují na projektu Laydeez do Comics, jehož výsledkem byl třeba loňský soubor českých autorek Komiksodějky vydaný pod záštitou Pointy. Absolventka Fakulty designu Západočeské univerzity v Plzni Štěpánka Jislová přistoupila ke své části práce na zpovědi Bez vlasů s určitou mírou symbolismu. Před realistickým ztvárněním postav dala přednost zjednodušenému vyjádření s důrazem na zásadní charakteristiky konkrétní zobrazované scény. Musím přiznat, že můj první dojem byl spíše rozpačitý. Znám Terezu jako usměvavou a pohlednou ženu, zatímco její knižní avatar působí ze začátku spíš děsivě. Ale to je právě ono – teprve když se člověk do příběhu začte, vypluje na povrch, že Štěpánčina volba má svůj důvod, a vše do sebe dokonale zapadne. Komiksovou část doplňuje na samý závěr i osmice monochromatických snímků zachycujících různé fáze Terezina střetu s alopecií. Čtenáři si tak mohou sami udělat představu o tom, do jaké míry jsou ilustrace blízké realitě a v jakých ohledech jejich symbolická forma k vystižení atmosféry postačí.

Konečně se dostávám k tomu z mého pohledu nejpodstatnějšímu. V první řadě by kniha Bez vlasů mohla, a doufejme, že i bude, sloužit jako (dobrovolně) povinná četba pro všechny, kdo jsou teprve na začátku celého procesu. Nicméně Terezina zpověď podtržená Štěpánčinou rukou dalece přesahuje pouze jedno jediné téma. Ve skutečnosti jde o svého druhu návod, jak se vyrovnávat s jakýmkoli traumatem. Když jsem tak zvolna listoval stránkami, na mnohých místech jako by se mi vrátily vzpomínky na zoufalý boj s rakovinou, jež se naší rodinou před lety prohnala. Znovu se mi vybavily zaručené a ve skutečnosti absurdní rady mnoha samozvaných mudrců, kteří to ale jistě mysleli dobře. Opět jsem viděl bezradnost lékařů, z nichž někteří v samém počátku diagnostiky problém bagatelizovali dost dlouho na to, aby už bylo na nějaký zákrok pozdě. A nikdy nepřestanu obdivovat sílu, s jakou se postižená se situací vyrovnala navzdory vlastnímu utrpení a s maximálním ohledem na všechny okolo. A tak když mám teď na stole před sebou otevřenu tuto komiksovou zpověď, vidím její potenciál zcela jasně.

O tom, že titul Bez vlasů vzbudil pozornost, svědčí i celá řada rozhovorů s oběma autorkami, a to nejen v internetových médiích, ale třeba i v České televizi. I KlubKnihomolu.cz položil tvůrkyním několik neformálních otázek, a tak se brzy můžete těšit na návštěvu zákulisí tvorby komiksů a nejen těch.

Na závěr si nemohou odpustit ještě vyslovení jisté obavy. Všichni nejspíš víme, že současná doba rozmachu sociálních médií dává prostor i těm, kdo pod rouškou anonymity rádi dávají průchod své zvrácenosti. S odvahou, již by tváří v tvář nikdy nenašli, přiživují v sobě závist a ubližují těm, kdo na rozdíl od nich samotných něco dokázali. Tereza Drahoňovská pustila zpovědí Bez vlasů mnoho neznámých lidí do vysoce intimní zóny vlastního života. Chtěl bych věřit, že těch, kdo takové gesto ocení, bude výrazně více než těch, kdo je budou chtít zneužít.

Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že tato kniha mnoha lidem pomůže zmírnit strach z neznáma. Pocit pospolitosti je totiž jeden z faktorů, který dokáže léčit sám o sobě. A tak vás prosím, až budete knihu Bez vlasů číst, oceňte sílu, kterou v sobě Tereza musela najít, aby ostatním ulevila v jejich možná zbytečném strachu. Najděte si na knihu dostatek času a klidu. Věnujte všemu, co uvidíte, dostatek pozornosti. Nechte to v sobě doznít. Stojí (vám) to za to. Opravdu.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeBez vlasů

Drahoňovská, Tereza - Jislová, Štěpánka

Paseka, 2020

Napsat komentář