Mrtví by měli vědět, že jsou milovaní

Dopisy_ze_Sachsenhausenu_nahled
Bylo jí šestnáct a za plotem s elektrickým ohradníkem umírali lidé. Neviděla je. Jejím úkolem bylo spálit poslední slova, která adresovali svým blízkým. Psal se rok 1944, místo děje: Sachsenhausen.

K hromádce knih, které letos mají přispět k připomenutí obětí holokaustu a druhé světové války vůbec, přibyl díky nakladatelství Jota i překlad románu Dopisy ze Sachsenhausenu australského autora Jamese Moloneye (*1954). A já dodávám, že se určitě neztratí!

Přináší totiž trošku jiný pohled na závěr války – a to z úhlu Němců, těch, kteří i po prohrané válce věřili, že válka byla oprávněná, ale i těch, jimž ideje „čisté rasy“ byly přinejmenším podezřelé. Hlavní hrdinkou je Margot, šestnáctileté děvče, které se stýská po milovaném starším bratrovi (možná snad trpícím v zajetí někde u Stalingradu) a touží po opravdové lásce. Její starší sestra Renate pracuje v nedalekém pracovním táboře Sachsenhausen na poštovním oddělení. Teď má šanci povýšit na sekretářku velitele tábora, ale musí za sebe sehnat náhradu – její volba padne na Margot.

Ta neví nic o tom, co se odehrává za plotem s ostnatým drátem, a vlastně ani nic moc vědět raději nechce. Až do chvíle, kdy ze sudu, do nějž škvírou vhazují vězni své dopisy, má vybrat všechnu poštu a spálit ji. Napadne ji, že možná i Rusové se chovají stejně, a proto od bratra ze zajetí nedostali ani řádek, a hnuta soucitem k těm, kdo na nějaké zprávy čekají stejně jako ona, několik dopisů zachrání. Nakoupí obálky a dopisy odešle. Až na ten, který začíná: „Milovaná Margot…“

Jde o psaní plné skutečné lásky a její duše je v hloubi dotčena, jako by pisatel oslovil právě ji. Protože psaní má mířit do Osvětimi a chybí číslo vězně, nebude nikdy doručeno adresátce. A Margot se rozhodne, že muži odepíše…

Kdo je pisatel dopisů pro Margot, zda přežije a jak se bude odvíjet celý příběh dál, to si budete muset přečíst v knize sami. Nebudete litovat! Pokud vás dojal příběh zfilmovaného titulu Zlodějka knih, pak Dopisy ze Sachsenhausenu rozhodně musíte také poznat. Čistá Margot odhodlaná najít tu pravou lásku vás totiž chytí za srdce.

Autorovi se povedlo vystavět fiktivní příběh, který se však klidně mohl právě takto odehrát. Možná místy bude zavánět „pohádkou“, ale to některé osudy těch, kteří přežili, také. Každý musel mít trochu štěstí, aby mohl po válce o zvěrstvech páchaných v táborech vyprávět.

„Chtěli, abychom věděli, že stejně zemřeme, že?“ řekl. „Nestačilo jim, že nás nechávají dřít jako koně a hladovět, zkopat nás, kdykoli jsme upadli. Ne, oni z nás chtěli vymlátit i duši, strachem ze smrti, která si jednou přijde pro každého z nás.“ (str. 193)

Nejde však jen o zprávu o válečných a poválečných hrůzách, které se děly na území říše, která svůj boj prohrála. Jde také o velmi silný a krásný příběh lásky, který vás zasáhne do srdce a dlouho po dočtení bude zaměstnávat vaši mysl.

Pokud se do knihy Jamese Moloneye pustíte, nejprve si dobře rozmyslete, kdy tak učiníte. Snadno by se vám totiž mohlo stát, že se nevyspíte… Od stránek plných emocí a napínavého děje se nedá odtrhnout, dokud nedojdete na konec. Mě to stálo jedno odpoledne. A nezapomeňte na krabici s kapesníky, tu budete také potřebovat.

Dopisy ze Sachsenhausenu vám ukážou, že není Němec jako Němec, že nejen u nás došlo po válce k nespravedlnostem, a že láska je opravdu velmi mocný cit.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeDopisy ze Sachsenhausenu

Moloney, James

Jota, 2020

Napsat komentář