Sběračka slov

ZlodejkaKnihFilmovaObalka
Svou první knížku Liesel Memingerová ukradla ještě v době, kdy neuměla číst. Možná by si krádež rozmyslela, kdyby si dokázala přečíst její název. Místo toho se pro ni Hrobařova rukověť stala nejcennějším pokladem, který si přivezla do svého nového domova.

Přestože má Markus Zusak na svém kontě už několik velmi kladně hodnocených románů, celosvětově ho proslavila až Zlodějka knih. Tento dramatický příběh plný radosti i smutku se vloni dočkal i filmového zpracování, které jste v našich kinech mohli shlédnout letos od poloviny ledna. Nakladatelství Argo k této příležitosti publikovalo Zlodějku knih ve filmovém vydání.

První setkání Liesel Memingerové s jejím novým domovem v zapadlém německém městečku Molching bylo zastřeno oparem strachu a zoufalství. Krátce předtím, než skončila v ulici Himmelstraβe u nových pěstounů, manželů Hubermannových, musela dívka navždy opustit matčinu náruč, a také dát sbohem svému šestiletému bratrovi Wernerovi, kterého jí během cesty vlakem ukradla smrt.

V novém domově Liesel pronásledují každičkou noc noční můry, naštěstí se vždy ve dveřích objeví Hans Hubermann, aby dívku utěšil a přivedl na jiné myšlenky. Liesel brzy zjišťuje, že lepšího tátu by si přát nemohla. Totéž se na první pohled nedá říct o její nové matce, Rose Hubermannové. Žena jako almara, jež nejraději ze všeho nadává a dívce neřekne jinak než Saumensch, však v sobě skrývá dobré srdce, i když to nedává moc často najevo.

Liesel si získá i její soused a kamarád, Rudy Steiner, který ji doprovází při všech jejích dobrodružství. Zatímco Německo roste pod vládou Adolfa Hitlera, Liesel s Rudym chodí do Hitlerjugend, tajně kradou jídlo a před domem hrávají fotbal. Po nocích se dívka se svým otcem učí číst a propadá kouzlu knih. A jelikož si Hubermannovi další knihy pro Liesel nemohou dovolit, nezbývá jí, než si nějaké sama ukrást…

První, čeho si při čtení Zlodějky knih všimnete, je netradiční osoba vypravěčky. Zusak si netroufl vybrat nikoho jiného, než samotnou smrt. A že nám její postřehy nejedenkrát vyrazí dech! Smrt se totiž nepárá s žádnými tajemstvími, s klidem jí vlastním nám bez okolků uprostřed knihy prozradí, k jakému neštěstí se na Himmelstraβe schyluje. Možná díky tomu bude pro vás mozaika příhod Liesel a jejích blízkých ještě emotivnější. Každopádně lepšího vypravěče si Zusak vybrat nemohl.

Za ty roky jsem viděla tolik mladíků, kteří si mysleli, že se ženou na jiné mladíky.
Ale tak to nebylo.
Hnali se ke mně. (str. 174)

Je  opravdu obtížné si hlavní hrdinku nezamilovat. Přestože si Liesel prošla v raném věku už tolika strašlivými zážitky, dokázala si zachovat dětský pohled na svět a stále si umí vážit momentů, jež by mnohým z nás nepřišly ničím výjimečné. S dívkou strávíme téměř čtyři roky, během kterých Německo dospělo ke svému vrcholu i následnému nevyhnutelnému pádu. Setkáváme se tu jak se zarytými „nácky“, tak i s odvážnými Němci, kteří v důležitých momentech nezapomněli být lidmi. A ráda prozradím, že jedním z nich byl i Lieselin adoptivní otec Hans Hubermann.

Zajímavou postavou knihy je rovněž Max Vadenburg, mladý Žid, kterého Hubermannovi skrývají ve sklepě před nacisty. Přestože si prošel mnohými útrapami, stále má chuť do života a nemíní se Führerovi  jen tak vzdát. Přátelství s Liesel mu pomáhá překonat samotu a dodává mu sílu bojovat v nejtěžších chvílích svého života.

Jejich život se nemohl proměnit bouřlivěji, ale bylo nezbytné dělat, že se vůbec nic nestalo.
Představte si, že dostanete facku a vzápětí se usmějete. A pak si představte, že to děláte dvacet čtyři hodin denně.
Tak tohle obnáší schovávání Žida. (str. 208)

Zlodějka knih nám ukazuje Německo v období druhé světové války z trochu jiného pohledu. Zatímco v jednom městečku hrají děti na ulici fotbal, jinde padají bomby. A tyto bomby nezabíjí jen viníky a vrahy, ale i nevinné děti a lidi, kteří zůstali dobrými také v době, kdy to vůbec nebylo lehké.

Román Zlodějka knih v sobě skrývá mnoho různorodých motivů – přátelství, lásku a odvahu, ale i strach, smrt a zoufalství. Dostává se mu díky tomu jakéhosi velmi reálného nádechu, neustálé připomínky, že nic na světě není jen veselé nebo jen smutné. A že každé štěstí musí jednou skončit, stejně jako každý žal jednou ustane.

Příběh Liesel Memingerové každopádně patří k těm nejvýjimečnějším a nejdojemnějším, jaké jsem kdy četla. Ač to nerada přiznávám, Zlodějce knih se podařilo ukrást i mé srdce.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeZlodějka knih

Zusak, Markus

Argo, 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>