Mírnix-týrnix

zdroj: www.pixabay.com
Vzpomínáte si na své první pracovní místo? Já rozhodně ano. Ačkoliv je to již několik desítek let, stále vzpomínám nejen na rok strávený u prvního zaměstnavatele, ale zejména na způsob, jakým jsem si své první pracovní místo našla.

Po dlouhých týdnech šprtání na maturitu a na přijímací zkoušky jsem si potřebovala odpočinout. Jenže na vysokou mne nepřijali a čas prázdnin nepříjemně rychle ubíhal.
Je poslední červencový týden a naše mamina má zase svůj den. Před odchodem do práce mně seřve, že si nehledám zaměstnání. Ječí na mě, vyčítá kde co, ale hlavně dle jejích vlastních slov si „klidně mírnix-týrnix“ užívám prázdniny! Práskne dveřmi a je fuč.
Zhluboka se nadechuji, vydechuji a zírám! My Býci vydržíme hodně, ale mávat nám červeným hadrem před ksichtem, to vážně není dobrý. Nemám práci, jo? Má matka si bláhově myslí, že budu chodit po městě od firmy k firmě, zajdu na personální oddělení, budu ukazovat maturitní vysvědčení a žádat laskavě o práci?! No, to teda ne! To se udělá jinak.
Pořádně nas… sednu k psacímu stolu, vezmu Zlaté stránky, otevřu seznam s firmami a hraju na náhodu. Padá to na stránku pod písmenem S. Zavřu oči, bodnu někam tužkou a pak se podívám, kam se to zabodlo. Firma S…, tak prima – už zvoní telefon crrrr… „Dobrý den, hlásím zdvořile, nepotřebujete náhodou sekretářku? Ano, jistě, určitě, tak platí, domluveno.“
V poledne týž den se ocitám ve firmě. Za hodinu jsem domluvená, a mám tudíž matkou požadovanou práci, tedy zaměstnání. Nabývám klidu a věřím, že v klidu bude i ona!
Vrací se z práce a já mám práci! Máti má šok! Nechápu, proč ona, neboť jsou to mé prázdniny, které právě skončily! Zvyšuji svoje skóre dalším momentem překvapení: „Nastupuji zítra.“
Matka nevykazuje nejmenší známku nadšení! Jediná nadšená z toho, že mi skončily prázdniny a zítra jdu do rachoty, jsem tady já. Myslela jsem si, bláhová, že bude skákat radostí. Neskáče. Vyjede na mne s otázkou, za kolik nastupuji a co tam budu dělat. Je to důležité? Jelikož jsem ve firmě byla jen chvíli, je logické, že jsem se na podrobnosti, jako nástupní plat, neptala. Cílem bylo mít práci. Mám práci. Úkol, befel, příkaz splněn! Dali mne na školu pro sekretářky, tak holt budu dělat sekretářku. Co jako čekali rodičové moji? Že tam budu za inženýra? Tak já se snažím a zase špatně?! Uvidíme, však není všem dnům konec. Zítra jdu na to!


Marika Korcová

Marika_KorcovaAutorka vystudovala psychologii, pedagogiku a speciální pedagogiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Deset let působila jako šéfredaktorka vydavatelství odborných medicínských časopisů v Praze, poté se vrátila do rodného Brna, kde se opět věnuje práci redaktorky v oblasti medicíny. Píše poezii i prózu. Věnuje se také tvorbě pro děti. Její veršované pohádky můžete najít na webových stránkách dětského magazínu Permoníček Krápníček. Dále vede virtuální kavárnu pro ženy Café Push-Up, kam si zve zajímavé hosty a provádí čtenáře zajímavými místy, která stojí za shlédnutí a návštěvu.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeMilovat se

Korcová, Marika

Tofana, 2019

Napsat komentář