Čtení ke kávě: Husička (Hana Militká)

Husička

9.7.2019 Hana Militká Bez komentáře

Není ptáček jako ptáček. Někteří nádherně zpívají. Jiní prý krásně zpívají, ale my slyšíme jen některé tóny a moc libě nám neznějí. Co myslíte? Zpívá husa krásně nebo ne?

Počítala drobné, tržba nebyla velká. Opět přišlo jen pár lidí, aby si koupilo nějaký časopis.
„V dnešní době internetu a všech zpravodajských a sociálních webů se asi blíží čas, kdy tištěné noviny zaniknou. Nebýt pár starších, kteří jsou zvyklí držet časopis v ruce, už by se snad kromě dětských omalovánek a říkadel netisklo nic,“ vzdychla si nahlas.
„Kdepak, mýlíte se. Člověk si rád podrží v ruce knihu nebo noviny. Určitě tisk ze světa jen tak nezmizí,“ ozval se člověk, který si opodál zapaloval cigaretu.
„Neměl byste kouřit,“ napomenula ho žena.
„Máte pravdu. Už si to taky říkám. Občas mě zlobí průdušky,“ prohodil bezmyšlenkovitě a zahodil nezapálenou cigaretu.
„Páni, vy tedy máte silnou vůli,“ zajásala žena.
„Nevím, jestli je to skutečně tak. Momentálně vím, že mám žízeň jako trám.“
„Támhle je hospůdka,“ ukázala žena rukou plnou drobných.
„Má to jeden háček.“
„Jaký?“
„Nechce se mi tam sedět samotnému. Nešla byste na jedno orosené?“
„Pivo nepiju, leda k huse,“ zasmála se lehkým mladistvým smíchem.
„Tak si ji zkusíme objednat,“ navrhl.
„Kdepak, teď na noc? Zbláznil jste se? Do rána bych nespala.“
„Kdybyste si dala kachnu, chápal bych vaši obavu. Kachna je divný pták, ale husička vklouzne do člověka a splyne s ním. Dodá mu sílu a neškodí.“
„Vážně? Tohle jsem nevěděla.“
„Naprosto. Mám to vyzkoušené.“
„A kolikrát v životě jste už jedl husu?“
„No, občas na posvícení, hlavně u mámy, když jsem byl ještě kluk. Dodneška si pamatuji, jakou míval táta radost, když byla husička k obědu. Jednu nebo dvě jsme si vykrmili a pak se hodovalo.“
„Dneska nejsou moc k dostání. Leda na posvícení, na Martina nebo tak, v zimě.“
„Myslím si, že bych sehnal nějakou i teď, ale kde ji udělat? Sám si na pečení husy netroufám. Kdybych to zkazil, nikdy by mi to táta neodpustil.“
„Vaši rodiče ještě žijí?“
„Ne, proč? Máma by ji upekla raz dva.“
„Aha, že jste mluvil o tátovi…“
„No, kdyby viděl tu hrůzu shora, asi by spustil všechny hromy a blesky. To nemůžu riskovat.“
„Vy jste mi ale vypravěč! Zatím vám nezbude než si zaskočit na jedno točené, jak se říká. O husičce si můžete nechat jen zdát.“
„Co byste řekla na to, kdybych zítra dopoledne donesl jeden exemplář sem k vám? Upekla byste ji?“
„Chcete dělat nějakou oslavu?“
„Ne, myslel jsem jen pro nás dva.“
„Blázníte? Jedli bychom ji celý týden!“ zděsila se.
„Znáte něco lepšího než jíst husu celý týden?“
„Vy se mi snad jen zdáte.“
„Myslím to naprosto vážně.“
„Vážně?“
„Jo.“
„A co knedlíky a zelí?“
„Na rozdíl od pečení husy je taky neumím, ale smířil bych se s tím, že si ji dáme s chlebem…“ řekl nejistě.
„Zbláznil jste se?“ mávla bezmocně rukou a pár drobných se rozlétlo okénkem novinového stánku ven. Ihned vyběhla a začala sbírat. Muž se taky sehnul, aby pomohl. Srazili se hlavami. Chvilku byli zaražení. Pak se oba začali smát.
Teprve teď si ženu prohlédl. Byla štíhlá, přitažlivá, kolem padesátky. Jemu před dvěma lety už padesátka zazvonila.
Stáli proti sobě trochu rozpačitě.
„Promiňte, moje jméno je František, ještě jsem se nepředstavil…“
„Růža, těší mě,“ usmála se a podala mu ruku.
„Jak to uděláme s tou husičkou?“ zeptal se nesměle.
„Ještě pořád žádnou nevidím.“
„Jste tady zítra?“
„Jo, od osmi do desíti. V sobotu chodím jen na dvě hodinky, pak už lidi tisk nekupují.“
„Dobrá, zítra v deset jsem tady.“
„S husou, nebo bez ní?“
„Nechte se překvapit,“ zavolal a zmizel.
„Asi ji šel někam lovit,“ usmála se pro sebe, dopočítala drobné a zavřela krám.
Růža na celé setkání zapomněla.
Jaké bylo její překvapení, když druhý den zavírala krám a spatřila Františka s větší taškou.
„Jéje, Františku, kde se tady berete?“ pozdravila ho zvesela.
„Nesu husu,“ pravil hrdě.
„Vážně?“ vyvalila oči. „V tuto roční dobu?“
„Jo, přesně tak. Upečete ji?“
„Není v tyto dny na takovou pochoutku trošku moc vedro?“
„Není,“ vydechl slastně a polkl sliny.
„Jak myslíte,“ smiřovala se pomalu s velkou prací kolem pečení husy a vařením příloh.
„Výborně, věděl jsem, že mě pochopíte,“ zajásal.
„Doufám, že nejste padouch, neznám vás, a jak vidím, počítáte s tím, že vás pozvu k sobě do bytu,“ pronesla zkoumavě.
„Žádnou škodu vám neudělám, jen umažu talíř a nechám vám v koši nějaké kosti,“ smál se.
„To nebude tak velká újma. Umíte krájet cibulku najemno?“
„Samozřejmě, jako každý řádný muž,“ hrdě vypnul hruď.
„Dobrá, předpokládám, že ten, kdo miluje dobré jídlo, nemůže být zlý,“ dodala s úsměvem.
Všimla si, že František několikrát polkl nasucho.
„Nezapomeňte na zlatavý mok. Po husičce si určitě trošku piva loknu,“ usmála se kamarádsky.
Měla najednou pocit, že se s Františkem znají už dlouho.
Práce u Růži probíhaly v plném proudu. Zapřáhla Františka. Pracovali spolu a očividně jim to šlo.
Asi za hodinu se začala domem šířit neuvěřitelná vůně.
„Nepálí se ti něco?“ ozvala se sousedka, jíž Růža po delším zvonění otevřela.
„Kdepak, jen s Fandou pečeme oběd. Vy se znáte, že?“
„Ne…“ vydechla sousedka.
„Teď už jo,“ smál se na ni Fanda.
„Nebudu rušit,“ vycouvala. Byla zvyklá, že Růža je pořád sama. Ráda by zůstala na oběd, jako už mnohokrát. Jenže dneska bylo u Růži obsazeno.
„Přeji dobrou chuť,“ špitla mezi dveřmi.
Oba kuchtíci se rozesmáli.
Připili si šampaňským a začali si tykat, jak se sluší a patří.
Husička byla do křupava, masíčko měkké a voňavé, bramborové knedlíčky se rozplývaly v ústech, zelíčko dávalo říz celé hostině.
Zapili ji pivem.
Hodovali čtyři dny. Přesto se jim tyto pochoutky nepřejedly.
Když se vzpamatovali z kulinářských orgií, vymysleli si další.
František už od Růži nikdy neodešel.
Možná je něco pravdy na tom, že láska prochází žaludkem.
Růža sice dál počítala tržbu za noviny v drobných, ale jejich život se odvíjel královsky.
Ani jeden z nich nechápal, jak mohli žít předtím o samotě.
Jejich ikonou se stal jeden krásný známý pták. Jestlipak uhodnete který?

Povídku věnuji řezníkovi Josefu Kalabisovi, který uprostřed léta vykouzlil vynikající husu.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v roce 2013, druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot v roce 2015, i další detektivka Pronikavý smích roku 2016, detektivka Vražedný lov roku 2017.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil v březnu 2017 a téhož roku v květnu detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé – první díl Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala 3 nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikola Nejedlíková, foto Roman Albrecht.
Vzápětí vychází další detektivka Případy kpt. Váchala 2 – Pronikavý smích.
Následuje napínavá detektivka I Blázni chtějí žít II.
Poté spatřila světlo elektronického světa napínavá detektivka Případy kpt. Váchala 3 – Vražedný lov. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant.
V létě 2018 vychází Kapitán Bartoš zasahuje 5 – Láska nade vše.
V září se objevila kniha 13 povídek pro Klub knihomolů 3 – tentokrát s lehkým erotickým zabarvením.
Překvapivě se objevuje v říjnu 2018 Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny.
Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala – Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Dvě detektivky, které vyšly původně elektronicky, se objevily i v tištěné verzi v nakladatelství Martina Koláčka E-knihy jedou. Jedná se o detektivní příběhy jedné řady: Velké případy kpt. Černé 1 – Čas nedoběhneš, Velké případy kpt. Černé 2 – Nemilosrdná vášeň.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů. Přesně za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Vychází jak elektronicky, zároveň i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem. Začátkem dubna 2019 se objevuje i v tištěné verzi první díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Majitelé cestovní kanceláře musí řešit těžké problémy, dokonce jim zmizí klientka v Chorvatsku. Tato krimi série se vymyká běžným detektivkám, jednotlivé díly na sebe navazují. Některé zločiny se vyřeší až v dalších dílech. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. V půlce května 2019 vychází druhý díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 2 s podtitulem Smrtelné nebezpečí. Koncem června 2019 se objevilo druhé vydání Povídek z povětří. Knížka je doplněná kresbami, které byly pro tyto povídky vytvořeny a do knihy patří. Jen je tehdejší nakladatel z nějakého neupřesněného důvodu odmítl otisknout. Nyní vychází v druhém vydání povídky kompletně.