Když se řekne Bear Grylls, vybaví se mi tmavovlasý, charismatický fešák z Irska, kterého vídám na televizní stanici Discovery v jeho show Nutné k přežití (Šance na přežití), kde dává rady, jak se chovat v extrémních situacích. Kromě toho je ale Bear Grylls (vlastním jménem Edward Michael Grylls) známý i jako spisovatel a nejmladší Brit, který ve svých třiadvaceti letech zdolal Mount Everest – Bear Grylls se rozhodl tyto dvě věci spojit a výsledkem je kniha Vzhůru (v originále Facing Up), kterou vydalo nakladatelství Jota.

Jeho sestra mu už od malička přezdívá Bear (Medvěd), což přesně vystihuje jeho povahu. Jako medvěd se pere sám se sebou, přemáhá se, aby dosáhl svých cílů. Po studiích sloužil tři roky u Britských speciálních jednotek, kde si při seskoku poranil páteř. Tato událost ho ale rozhodně neodradila od dobrodružství, o pouhé dva roky později vystoupal na nejvyšší horu světa.

Posedlost horolezectvím podědil po tatínkovi, jako malý s ním, přes maminčiny protesty, chodil na túry. Už tou dobou se v něm rodil sen zdolat Mount Everest. V knize popisuje přípravy na výstup, které se skládaly především z tvrdého tréninku a shánění sponzorů, bez toho by se nikam nedostal.

Čím výš stoupáme, tím je vše kolem nás čistší; navíc tu díky stoupajícímu chladu ubývá bakterií a mikrobů – takže si můžu v klidu zase začít kousat nehty! (str. 65)

Taky jste si mysleli, že horolezci přijdou k hoře, utáboří se a prostě jdou směrem vzhůru, na vrcholu zamávají vlaječkou a za pár dní jsou doma u rodin? To je utopie pravdě hodně vzdálená. Bear se svým nejlepším kamarádem Mickem strávili na Mount Everestu tři měsíce. Nejdříve putují do základního tábora, který se nachází ve výšce zhruba 5200 metrů, tedy o 400 metrů výš, než vrchol Mont Blancu, nejvyšší hory Evropy. V táboře musí strávit nějaký čas, aby si zvykli na řidší vzduch a obrovskou zimu. Nad základním je čekají ještě čtyři výškové tábory, rozhodně se ale nemůžou vydat rovnou do čtvrtého, nejdříve musí odnést část vybavení do prvního, postavit tam stany a opět se vrátit do základního. A takhle to jde pořád dokola. Je to běh na dlouhou trať. A ani potom, co zvládnou vystoupat do posledního výškového tábora, jim nikdo nezaručí, že bude zrovna hezké počasí a budou moct pokračovat na vrchol. Často se právě kvůli počasí musí horolezci vrátit zpět do základního tábora a nezbývá jim než se modlit za lepší povětrnostní podmínky.

Mezi horolezci se říká, že pokud se chcete dostat na vrchol Everestu, ve skutečnosti na horu musíte vylézt pětkrát – opakovanými posuny do stále vyšších nadmořských výšek a následnými sestupy za nezbytným odpočinkem. Trochu to připomíná oblíbenou dětskou hru Hadi a žebříky. Podobně jako při ní i zde platí, že čím výš se dostanete, tím hlouběji můžete spadnout. (str. 134)

Strava v těchto místech není žádný luxus, i na obyčejnou vodu je třeba si počkat – čím výš jste, tím déle trvá, než led roztaje. Horolezci tu často trpí střevními potížemi a dehydratací a nevyhne se to ani našim hrdinům. Bear je zesláblý, nachlazený, dokonce i lehce zraněný po pádu do ledovcové trhliny, ale nic z toho mu nezabrání, aby pokračoval VZHŮRU za svým snem.

Poradil jsem jí, aby si najednou vzala velkou dávku a šla spát. Teď mám ale strach, jestli jsem to nepřehnal, zejména když vezmu v úvahu naši současnou nadmořskou výšku a hustotu vzduchu. Zatím odpočívá, tak pevně doufám, že jsem ji nezabil! (o majitelce ubytovny pod Everestem, str. 64)

Autorovi se povedlo v devatenácti kapitolách skvěle vykreslit atmosféru Himalájí. Celou dobu jsem příběh prožívala s ním, fandila mu a trpěla, když se něco nepovedlo. Kromě toho jsem se i hodně nasmála, Bear Grylls má totiž úžasný smysl pro humor. Vyprávění prokládá zápisy z vlastního deníku, který si v horách psal, což příběhu ještě přidává na zajímavosti. Knihu doporučuji silným mužům, křehkým ženám i dětem milujícím dobrodružství.

Rozhodl jsem se, že ještě než se zakutám do spacáku, naposledy se vymočím. Opatrně jsem si klekl a začal plnit láhev, která mě hřála do rukou. Byl to moc příjemný pocit. Stan byl trochu z kopce a pod koleny jsme měli spoustu ostrých výstupků. Trochu jsem se posunul, abych si kolena moc neotlačil, a v tom mi z prokřehlých prstů vyklouzla láhev, z níž vystříkla moč. Zoufale jsem se ji snažil v poslední chvíli zachytit, ale než se mi to podařilo, podstatná část nechutně páchnoucí tekutiny už chladla na spacím pytli – na mém spacím pytli. (str. 164)

Související knihy

Vzhůru
Pozoruhodná cesta k vrcholu Mount Everestu

Grylls, Bear

Jota, 2011