Ukázka z knihy Z předškoláka školákem (Michaela Pugnerová, Ivana Dušková)

Z predskolaka skolakem 1
Změna z předškoláka na školáka bývá častěji větší zátěží pro rodiče než dítě samotné. Právě pro ně se na pultech knihkupectví objevila příručka, která teoreticky pojednává o školní zralosti, ale zároveň obsahuje pracovní listy podněcující dětskou fantazii.

Knihu Z předškoláka školákem autorek Michaely Pugnerové a Ivany Duškové
vydalo nakladatelství Grada.

1. Školní zralost a připravenost na školu

Otázkou školní zralosti se zabýval již J. A. Komenský, který stanovil šestý rok dítěte jako nejvhodnější pro zahájení školní docházky. Tvrdil, že „… na dobrém počátku všechno záleží…“. Aby vyjádřil a posílil důležitost vhodného načasování vstupu dítěte do školy, použil přirovnání
s „… koníčkem, který příliš časně zapřažený zemdlen bývá, ale dáš-li mu čas k vymrštění se, potáhne tím silněji a nahradí všechno…“. Tím vlastně poukázal již ve své době na možný výskyt „nezralosti pro školu“ některých dětí. Komenský také navrhl první zkoušku školní zralosti v podobě  výběru mezi jablíčkem a penízem: „… pokud je dítě zralé pro školu, vybere si peníz (minci)…“. Vstup dítěte do školy je podstatnou změnou v celém jeho způsobu života a pro většinu dětí znamená značnou zátěž. Dítě, které si dosud hrálo nebo vykonávalo činnosti podle svého přání, je náhle tlačeno k soustavné, disciplinované práci, kontrolované autoritou, vyhodnocované nejbližšími lidmi. Důvod k učení v podstatě chápe pouze velmi nezřetelně. Zatím je pro něj zřetelnější pouze ten fakt, že se musí obejít delší dobu bez rodičů a zapojit se do nového kolektivu, což je náročnější pro děti, jež nenavštěvovaly mateřskou školu. V současné době je již pro všechny děti povinná  docházka do mateřské školy vždy poslední rok před nástupem do školy. Tímto krokem se šance na připravenost na školu zvyšují.
Obecně lze chápat školní zralost jako takový stupeň vývoje tělesných i duševních schopností a dovedností dítěte, který je nutným předpokladem úspěšného zvládnutí školních požadavků. Jedná se o následující somatopsychická posuzovací kritéria zralosti:

  • tělesná,
  • emoční (citová) a sociální,
  • kognitivní.

Termín školní připravenost nebo způsobilost vystihuje rozvoj dítěte v důsledku vnějších i vnitřních vlivů (tedy také socializačních činitelů).
U školsky nezralého dítěte může konfrontace s požadavky školy vést ke ztrátě duševní rovnováhy a k narušení zdravého vývoje v tělesné i psychické oblasti.
Kromě zodpovědného přístupu k diagnostice při posuzování každého konkrétního dítěte ze strany zúčastněných odborníků a rodičů je mimořádně důležitá osobnost učitele, jak v mateřské škole, tak i později v základní škole.

Z predskolaka skolakem2. Kritéria školní zralosti

Kritéria školní zralosti, která jsou u dětí posuzována: tělesná (biologická), emoční, sociální a kognitivní (rozumová) zralost.
Tělesná (biologická) zralost
V tomto směru bývají odborníkem obvykle posuzovány následující znaky:

  • Věk dítěte je prvním a rozhodujícím kritériem k zápisu do první třídy. K nástupu do školy v témže roce jdou všechny děti, které k 31. srpnu dovrší šest let věku. Děti, které oslaví šest let do konce kalendářního roku, jdou k zápisu podmínečně.
  • Výška a hmotnost – někdy se užívá k posouzení této zralosti tzv. filipínská míra. Ta může zjednodušeně poukázat na tělesnou školní zralost u takového dítěte, které si rukou dosáhne přes hlavu na ucho na protilehlé straně hlavy. Tato zkouška je ale velmi orientační, není zcela prokazatelná.
  • Dokončení první strukturální přeměny, to znamená, že se dítěti kolem šestého roku mění postava. Hlava v poměru k tělu již není tak velká, hrudník je protažený, trup zploštělý, zvyšuje se odolnost vůči infekcím, nemocem apod.
  • Celkové zdraví dítěte, tj. celkový, aktuální i dlouhodobý zdravotní stav dítěte.

Zrání organismu, především centrálního nervového systému, je předpokladem pro další projevy dítěte.
Tělesnou zralost posuzuje především pediatr v rámci předškolní zdravotní prohlídky, důležité je také vyjádření rodičů, a zejména učitelů mateřské školy, kteří tráví s dítětem značnou část dne. Samo dosažení věkové hranice šesti let nemusí znamenat přiměřenou fyzickou zralost. Podle odborných studií lze v populaci vyvozovat průměrný optimální věk pro nástup do školy šest a půl roku. Učitel první třídy se tak setkává s dětmi sotva šestiletými, ale i sedmiletými či staršími (v důsledku odkladu školní docházky), a tento rozdíl by měl zohlednit. I když jde o děti zralé a přiměřeně nadané, jsou nejmladší děti nutně méně způsobilé, a tudíž v nevýhodě. Pedagog by si měl uhlídat, aby nenastávaly takové situace jako v následujícím příkladu.

Příklad
Honzík nastoupil do první třídy s dětmi převážně téměř sedmiletými. Po prvních čtrnácti dnech školní docházky paní učitelka požádala žáky, aby si podepsali svůj výkres. Zatímco většina dětí se již vzhledem ke svému věku a dovednostem uměla podepsat, Honzík to ještě neuměl. Děti se mu proto smály a Honzík (navzdory původnímu těšení se do školy) zažíval jedno z prvních zklamání po nástupu školní docházky.

Do školy mohou být na žádost rodičů zařazeny i děti, které dovrší šest let v době od 1. září do 31. prosince příslušného roku, nově dokonce také děti pětileté. Tyto děti musí projít odborným psychologickým vyšetřením. Konečné rozhodnutí je však na rodičích, kteří za dítě do jeho osmnácti let plně zodpovídají. Pokud rodiče trvají na tzv. předčasném zaškolení, ačkoli jim jej odborník nedoporučí, je možné, že si svou vůli prosadí a dítě zahájí povinnou školní docházku jako v následujícím příkladu.

Příklad
Eliška měla dovršit věk šesti let v měsíci říjnu. Rodiče požadovali zaškolení od měsíce září, tedy tzv. předčasné zaškolení. Psycholožka zaškolení nedoporučila z více důvodů školní nezralosti (včetně tělesné, tedy biologického věku dítěte). Otec Elišky však s doporučením odbornice razantně nesouhlasil a svůj nesouhlas podložil argumentem „naše rodina je germánského původu a vždy si své prosadila“. Zaškolení Elišky se mu skutečně prosadit podařilo a Eliška nastoupila povinnou školní docházku. Eliška si sice na školu zvykla, ale bývala často nemocná, ve škole plačtivá, k učení potřebovala často motivovat.

Opačná situace se může objevit při žádostech o odklad školní docházky, která bývá doložena lékařským a psychologickým doporučením (může tak dojít k tzv. planému odkladu školní docházky).
Jak bylo výše uvedeno s odkazem na J. A. Komenského, příliš časné učení je komplikované a mnohdy si nese následky po dlouhou dobu školní docházky. V této souvislosti jsme zmínili „předčasné zaškolení“. Opačnou situací bývá výše zmíněný „planý odklad školní docházky“ – jde o případ, kdy promeškáme příhodný čas pro zaškolení a dítě, které bylo pro školu zralé, do ní nenastoupí.
Pro úspěšnou adaptaci na školu je významným faktorem úroveň motorického vývoje dítěte. Podle některých odborníků je jakákoliv nápadnější motorická neobratnost negativem pro rozvoj dítěte z hlediska sociálního. Vždyť prakticky v průběhu celé školní docházky je motorická obratnost vstupenkou do sociální skupiny.
Přiměřená vyspělost hrubé i jemné motoriky je důležitá pro úspěšné zvládnutí psaní, pro rozvoj kreslení, pracovní výchovu a získávání tělovýchovných dovedností.
Kolem šestého roku dozrává také koordinace očních pohybů, která je důležitá pro kvalitativní změny ve vnímání a pro jeho rozvoj.
Pohybová koordinace s sebou přináší navíc celkové motorické zklidnění, což je velice důležité. Dítě již neplýtvá silami, jeho pohyby jsou úspornější, efektivní (ve srovnání s předškolákem), má radost z pohybu, ale dovede ho i usměrnit, zvládne drobné, přesné pohyby (potřebné v kresbě a psaní, ale rovněž v sebeobsluze). Dítě se začlení do skupiny a získává sebedůvěru a sebevědomí, což je velice důležitý bonus.
První strukturální přeměna (zmíněná výše) způsobuje dočasnou disharmonii, jak v oblasti tělesné, tak duševní. Proto je vhodné, aby byla dokončena před nástupem do školy. Dominuje při ní střídání aktivity a stavů únavy či ochablosti, dočasně klesá odolnost vůči infekcím, dítě je celkově rozkolísané, labilní. Můžeme pozorovat mizení dětské zaoblenosti i výrazu, dítě se vytahuje do výšky, hrudník se zřetelněji odlišuje od břicha, prodlužují se končetiny, dochází k osifikaci zápěstních kůstek, upevnění zádového svalstva a započíná druhá dentice (první zuby jsou nahrazovány trvalým chrupem).
Později, na počátku zaškolení, hovoří Matějček (1986) v této souvislosti o tzv. první pubertě právě z důvodu růstu dlouhých kostí a ztráty „roztomilé dětské baculatosti“.
Každé oslabení zdravotního stavu, odchylka v rozvoji tělesném i smyslovém nebo výrazný projev nerovnoměrného vývoje se mohou stát handicapem, jenž dítěti znemožňuje držet krok s nároky, které na něj klade škola.

——————–

Prolistujte si další ukázku.

——————–

O autorce

Mgr. Michaela Pugnerová, Ph.D. vystudovala jednooborovou odbornou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v  Olomouci. Nyní pracuje jako odborná asistentka Katedry psychologie a  patopsychologie Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v  Olomouci, kde již léta vyučuje vývojovou psychologii a  přehled poruch psychického vývoje v prezenčním i kombinovaném studiu. Má bohatou praxi v pedagogicko-psychologickém poradenství, je vedoucí Vysokoškolské psychologické poradny při PdF UP. Dlouhodobě se zabývá problematikou školní zralosti a kvalitou života pedagogů.

Zdroj informací: nakladatelství Grada


gradaKnihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeZ předškoláka školákem

Dušková, Ivana – Pugnerová, Michaela

Grada, 2019

Napsat komentář