Muž, který marně za sebe hledá zástupce

sverak-uvod
Tragická událost – protržená přehrada na řece Bílá Desná v roce 1916 –, události smutné i humorné, autobiografické či smyšlené v kontextu historických událostí nedávných i ne zcela dávných, to vše tvoří osu nové knihy Zdeňka Svěráka.

„Sluší vám to. Pan Svěrák už je tady. Těší se na vás, vy určitě na něj taky. Za chvilečku budeme začínat.“

Těmito slovy – rozhlížeje se po přítomných, kteří do posledního koutku zaplnili prostory kavárny knihkupectví Paláce knih Luxor – zahajuje v podvečerních hodinách dne 16. října 2018 prezentaci a křest knihy Zdeňka Svěráka Strážce nádrže paní Hanka Koutná.

Vzápětí se rozburácí mohutný aplaus, to pan Svěrák přichází na pódium v doprovodu dalších dvou dam, ilustrátorky paní Zdeňky Huškové st. a odpovědné redaktorky nakladatelství GRADA (jež knihu vydalo) paní Romany Homonické.

„Z mého pohledu,“ navazuje na svá úvodní slova moderátorka, „je nová knížka Zdeňka Svěráka velmi útlá, velmi humorná, trochu politická. Její hrdina píše dopisy generálnímu řediteli povodí, v nich popisuje stav nádrže i stav své duše. Víc vám neprozradím.“

Úsporná vábnička, která někoho (třeba toho, kdo je příznivcem žánru epistolografie) upoutat může, někoho ne. Co však všechny strhne, je situace, kterou vzápětí Hanka Koutná téměř dramaticky evokuje:

„Před časem mi Kamila Homonická s nadšením oznamovala: ‚Hani, Hani, budeme mít nového Svěráka. To je ti krása, ta knížka!‘“

Takovéto spontánní zvolání předčí jakoukoli dech beroucí reklamu. „Jak jste knížku psal?“ obrací se Hanka Koutná na autora. A pan Svěrák se rozpovídá.

„Říkal jsem si, už ti moc roků nezbývá a máš tolik poznámek v sešitku. A tak jsem hledal v notýsku zrnka mezi plevami, zrnek nebylo moc. Mezi nimi jsem se pokoušel najít nit. Tou byly dopisy. Nitku mám a na ni navěsím vzpomínky. S Cimrmanem jezdíme do Tanvaldu, tam byly dvě přehrady; první se krátce po vybudování v listopadu 1915 protrhla a způsobila hrozné škody; druhá dodnes stojí. Říkal jsem si, tam musí být strážce, který ji ve dne v noci hlídá. A to je pan Smrček. Má něco ze mne, hledá za sebe zástupce. Ukázal jsem knížku synovi. Přišla mu útlá. ‚Ty, táto, kniha by snesla víc.‘ Tak jsem tam zamontoval vstup do KSČ a výstup z ní. Stále byla útlá. ‚Co ilustrace? Pojď hledat mezi talentovanými amatéry.‘ Vybrali jsme si tu nejlepší, tady paní Zdeňku…“

strazce-nadrze-predstaveni

zleva Zdeňka Hušková st., Zdeněk Svěrák, Kamila Homonická, Hanka Koutná

Poslední vypravěčova slova nahrávají moderátorce, obrací se na paní Zdeňku Huškovou: „Neomdlela jste, když jste vzala telefon a hlas Vám oznamoval, že budete ilustrovat Svěrákovu knihu?“

Odpověď je kratší otázky: „Byl to šok.“ Na naléhání Hanky Koutné přece jen výtvarnice dá přítomným – byť ne košatě – nahlédnout do společné dílny ilustrátorky a spisovatele.

Moderátorka pak vtahuje do debaty i třetí osobu podílející se na vzniku publikace. „Jaké to bylo pro tebe pracovat na Strážci nádrže?“ oslovuje Kamilu Homonickou.

„Je to naše už desátá společná kniha. Pan Svěrák mi posílá verze označené čísly 1, 2, 3, … S nimi pracovat ale nemůžeme, musíme čekat, až přijde verze s označením ‚finální‘. Když jsem ji pak pročítala, kolikrát jsem byla uplakaná, usmátá anebo přivedená k přemýšlení.“

Zpátky k autorovi. Moderátorku zajímá: „V Strážci nádrže se objevuje téma náhrady člověka strojem. S ním se setkáváme například i ve vašich Vratných lahvích. Je toto téma pro vás důležité?“

„Je to téma bolestivé,“ reaguje Zdeněk Svěrák. „Člověk je stvořen k tomu, aby měl radost z práce. Je rád platný. A když ho nahradíte strojem, je to špatné.“

Poslední otázka paní Hanky Koutné se vztahuje k historii a politice, o níž – jak na začátku podvečera řekla – Strážce nádrže tak trochu také je. „V knize se vracíte do různých období, období komunismu, Sudet… Jaká je doba, ve které žijeme nyní?“

strazce-nadrze-krest-knihy

„Je to doba, které přestávám rozumět,“ oči pana Svěráka zesmutní. „Dříve jsem své ‚nepřátele‘ znal. V době sociálních sítí na vás někdo hodí granát, schová se a vy nevíte, kdo to je. Nedokážete se bránit.“

A líčí, jakým odporným útokům byl vystaven. „Jsem strašně zklamán,“ uzavírá svoji zkušenost. „Není to téma na další knížku?“ nadhazuje Hanka Koutná.

„Raději bych napsal něco radostnějšího,“

odpovídá Zdeněk Svěrák a v jeho očích to opět zajiskří laskavým humorem, jímž druhé obohacuje o radost ze života, z bytí.

A na ni – samozřejmě i na knihu Strážce nádrže – je třeba si přiťuknout.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeStrážce nádrže

Svěrák, Zdeněk

Cosmopolis, 2018

Napsat komentář