Ukázka z knihy To dáme, dědo! (Miroslav Adamec)

To dame dedo
Tři příběhy, tři neuvěřitelné zážitky. A co je jejich pojítkem? Ten nejbáječnější a nejlepší děda pod sluncem, který si se svým vnukem rád bláznivě zadovádí… Jejich zábavné příhody doprovodil svými ilustracemi Mirek Vostrý.

Knihu To dáme, dědo! od českého autora Miroslava Adamce
vydalo nakladatelství Grada.

V čem je tajemství lítání

Nakoukl jsem do dílny dírou pod dveřmi. Bylo vidět, že děda něco montuje. K malému ventilátoru přidělal trychtýř. Pustil ventilátor a do trychtýřku hodil kus papíru, papír vzlétl a spadl za stolem na zem. Vážně jsem se polekal, tomuto přístroji bych nesvěřil ani unaveného motýla, natož sebe. Děda spokojeně vyšel před dílnu, dělal jsem, že jsem nic neviděl. Nejistě jsem se zeptal: „Dědo, nemám začít něco trénovat? Ve spánku nadnáší sen, ale když poletíme přes den? Co budeme potřebovat?“

Děda zavrtěl hlavou a usmál se. Nic dopředu neprozradil. Jednoho dne jsem nešel do školy, měl jsem rýmu. Viděl jsem z okna dědu, jak přešlapuje před domem. Čekal zásilku, určil hodinu, kdy věděl, že babička nebude doma. Převzal velký balík. Na trávě ho vybalil. Byl to padák. Už zašedlý stářím. Takové zklamání!

„Dědo,“ volal jsem z okna, „to neplatí, lítání s padákem není lítání, ale padání!“ Děda se na mě nepodíval. Rychle vytáhl z kapsy nůžky, vystřihl přesně nahoře na padáku kus látky velký jako několik utěrek. S touhle dírou bych padáku nesvěřil ani cínového vojáčka! Stříhal dál a s kusy látky, které bral jen do špiček prstů, odbíhal do dílny. Zbytek padáku narval do popelnice. Přes padák vyklopil připravený koš se smetím. Babička právě vcházela do ulice. Děda po sobě likvidoval stopy jak parašutista, který přistál na cizím území. V pyžamu jsem běžel nakouknout do dílny. Kusy lehké padákoviny se vznášely nad trychtýřem, jako by je tam děda cvičil ve vznášení.

Chystáme se lovit věci, které znají kouzlo lítání

Brzy poté na mě děda nenápadně mrknul. Šli jsme na náplavku k řece. Asi dvacet labutí čekalo, co jim hodíme, mezi nimi kachny a rackové. „Tady by se to mělo povést, hoď jim!“ podal mi rohlík. Když byli všichni ti ptáci poblíž, silně tleskl. Ptáci se lekli. „Dědo, to se přece nedělá!“ poznamenal jsem. Jenže děda si rychle sáhl do kapsy a natáhl si na ruce nahrubo sešité rukavice z padákového plátna.

S plácáním křídel se všichni vznesli, labutě se zkušeně rozběhly po vodě a pak nad námi zakroužily. Děda koukal vzhůru a najednou pohybem lovce vytáhl z kapsy větší váček ušitý z hedvábné látky padáku a několik padajících pírek obratně ulovil do váčku. „Podrž to!“ Potřeboval jsem se vysmrkat a váček jsem odložil na vysoký patník, ke kterému se vázaly lodě.

To dame dedo 1

„Hm, tak můžeme znovu!“ zamračil se děda. „Není to špinavý, dával jsem pozor!“ „Není, ale…!“ A pak děda řekl větu, ve které bylo to tajemství!
„Co se jednou dotkne země, už ztratí kouzlo lítání!“ A vysypal z váčku podle něj pokažená pírka. Děda znovu tleskl. Pak běhal po náplavce, málem spadl do vody, ale přesto chytil několik dalších pírek, které vypadly polekaným ptákům z křídel, nakoukl do váčku a byl spokojený. „Máme štěstí, máme sakra štěstí!“ Mezi zachycenými pírky bylo i jedno velké labutí.

V parku děda ukázal na pampelišku plnou chmýří. „Foukni do ní!“ Nasadil si rukavice. Z váčku vytáhl dvě pírka, použil je jako pinzety a nachytal ve vzduchu několik létajících semínek a opatrně je uložil k pírkům. Oknem do dílny jsem zahlédl, že děda položil váček do trychtýře. Váček se vznášel v tom vzduchotrysku, a když děda začal ubírat přívod vzduchu, přesto pořád letěl! Vrazil jsem do dílny a zíral na tu věc. „Kolik toho ještě potřebujeme, dědo? Už poletíme?“ Děda pozoroval váček, který podle něj ještě nebyl v úplně skvělé formě. Zavrtěl hlavou.

Ještě nám pořád něco chybí!

Po několika dnech mi děda podal padákové rukavice, které ušil jen pro mě. Šli jsme do parku. „Dnes to půjde, nefouká.“ V parku bylo hodně stromů a z některých začínalo padat listí. Rukavicemi jsem je zkoušel chytat, nebylo to snadné. Lístek mi pokaždé uhnul stranou. Bylo to divné, myslel jsem si, že chytit lístek ve vzduchu bude mnohem lehčí.

„Sesbírat jich pár ze země asi nemá smysl, co, dědo?“ šeptal jsem, protože nás pozorovali lidi. „Nemá, na zemi už přišly o své kouzlo lítání! Tady je jeden!“ otevřel váček a lístek, který se nedotkl země, do něj vložil. Rychle pytlík zavřel, protože pírka i chmýří pampelišek se draly ven. Konečně se mi podařil taky jeden úlovek. „Sem! Dej ho tam! Opatrně! Tak!“ křikl a zavázal váček, ve kterém se to nadouvalo.

V dílně jsme dali váček do proudu vzduchu. Váček naplněný létajícími věcmi se vznášel, ale ještě neměl sílu někoho nést. Děda si lámal hlavu. „Ještě něco to chce! Co tam ten můj děda, sakra, dal?“ Pak zahlédl třpytit se a vznášet pavučinku babího léta! Vystartoval s váčkem a ulovil ji. „Tak a teď se dívej!“ Váček opatrně pustil z ruky. Vypadal jako drobný obláček, podivně nepravidelný nafukovací míček, ve kterém se jednotlivé strany napínaly nedočkavostí odletět. Pytlík letěl kousek před ním a nenápadně zrychloval. Děda po něm rychle hmátl.

„Všechny ty věci mají energii lítání, protože se nedotkly země a nevybily se. Tohle umí lítat a kluka, jako seš ty, to unese. Věci nejsou mrtvé. Každý to neví!“ „Kdy, dědo?“ nemohl jsem vzrušením ani dýchat. „Co nejdřív!“ neváhal děda.

——————–

Prolistujte si další ukázku.

——————–

Ohlasy na knihu

Dnes už jsem sám dědečkem. Takže vím, co to je! A když se nějaký dědeček cítí ještě malým klukem a má dětskou duši, jako má Miroslav Adamec, může si vymýšlet nesmysly i psát zábavné historky. Tak ať se knížka dětem i dědečkům líbí!

- herec, dramatik a spisovatel Arnošt Goldflam

O autorovi

Miroslav Adamec se narodil  v roce 1957, je spisovatel a scénárista. V roce 1983 vystudoval FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Napsal mnoho časopiseckých a rozhlasových povídek a her. S Halinou Pavlowskou spolupracoval v letech 1984–1987 na televizních hrách Berete se dobrovolně, Šaty až na zem a Máme se rádi. Mezi jeho další televizní tvorbu patří mikrokomedie Kalkula balí za vás z roku 1984, televizní hra Kaštan pro štěstí (r. 1987), komedie Učitelky s praxí (r. 2007) a večerníček Berta a ufo (r. 2007 a 2009). Je také autorem pohádek Pohádkové počasí (r. 2008) a Škola princů (r. 2010). Z televizní tvorby je třeba zmínit i 10dílný seriál Proč bychom se netopili (r. 2009), který napsal společně se Zdeňkem Šmídem. Jako scénárista se podílel na filmu pro děti Uf oni jsou zase tady (r. 1989), pro který zpracoval také námět. Je autorem námětu a pilotního scénáře k sitcomu Hospoda (NOVA 1994). Podílel se na scénáři krátkometrážního filmu Šla nanynka do zelí (r. 2003). Napsal námět, scénář i texty písní pro první český 3D filmový muzikál V peřině. Mezi jeho knižní tvorbu patří román pro dospělé Trezor s kódem sex, Teprve v nebi jde o život, novela Volejem a peřejemi, knížka pro děti Sluneční hroch Oranžoch a leporelo Sluneční hroch Oranžoch. Podle televizní pohádky vyšla rozšířená knižní verze Škola princů a také muzikál V peřině se dočkal knižního vydání. Více informací na jeho stránkách www.adamecmiroslav.cz


gradaKnihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeTo dáme, dědo!
Přiměřeně nevýchovné příběhy

Adamec, Miroslav

Grada, 2018

Napsat komentář