Kniha Bouře mečů, třetí pokračování ságy Píseň ledu a ohně, je dílem spisovatele George R. R. Martina, kterého díky obrovské popularitě této knižní série (a podle ní natočeného seriálu, pojmenovaného Hra o trůny) není třeba představovat. Celou sérii v současné době znovu vydává v novém překladu nakladatelství Argo. Na našich stránkách si můžete přečíst recenze na předcházející díly – Hru o trůny a Střet králů.

Bouře mečů je čtenáři často hodnocena jako nejpovedenější kniha ságy. Coby první titul z celé série byl tento díl nominován na cenu Hugo, která je jedním z nejprestižnějších ocenění ve světě sci-fi a fantasy literatury (nakonec však tuto cenu vyhrál Harry Potter a Ohnivý pohár). Kniha obsahuje množství scén s dějovými zvraty, které jsou v příběhu jedny z nejemotivnějších (bez konkretizování, kterým bych vyzradila důležitou část děje, uvedu Rudou svatbu).

Stejně jako ostatní knihy série je i Bouře mečů členěna na kapitoly, vyprávěné z pohledu různých postav. Jde o deset hlavních postav (Catelyn Stark, Davos Mořský, Sansa Stark, Arya Stark, Bran Stark, Jon Sníh, Tyrion Lannister, Jaime Lannister, Daenerys Targaryen, Samwell Tarly) a dvě postavy vedlejší, z jejichž pohledu je vyprávěn prolog (Chett z Noční hlídky) a epilog (Merrett Frey). Tento koncept čtenáři umožňuje, aby viděl různé události z rozdílných úhlů pohledu (často jsou v knize prezentovány rozdílné náhledy soupeřících rodů).

Ačkoli od Střetu králů je svět Západozemí o jednoho uchazeče na trůn chudší, stále zbývá dostatek kandidátů na nepohodlné železné křeslo z mečů. Zatímco v Králově přístavišti vládne krutý psychopat Joffrey, který si ze všeho nejvíce libuje v terorizování svého okolí nejrozličnějšími způsoby, divoký Sever se snaží sjednotit pod svou vládu Robb Stark. Balon Greyjoy se v ději příliš neprojeví, zato Stannis Baratheon prokáže, že je ochoten využít čehokoli, aby se mohl chopit koruny. Mezitím za mořem buduje matka draků Daenerys Targaryen armádu z osvobozených otroků. Zjišťuje však, že vládnout není tak jednoduché, jak původně předpokládala.

Ačkoli jde (zatím) o nejobjemnější knihu celé série, která působí v knihovně opravdu monstrózně, díky autorově takřka nadpřirozené schopnosti udržet si čtenářovu pozornost jde o četbu na pouhých pár dnů. Čtenář má až patologickou potřebu nosit knihu všude s sebou, a to i na místa, která nejsou ke čtení příliš obvyklá. Koncept kapitol, vyprávěných z pohledu jednotlivých postav, svádí k přeskakování částí knihy, aby se čtenář dověděl, co se s jeho oblíbencem stane.

George R. R. Martin je ke svým postavám nemilosrdný. Nechává umírat ty, kteří vypadali jako hlavní tahouni příběhu, naopak z původně nenápadných postaviček se stávají nečekaní hrdinové. V jeho příběhu není nikdy jisté, kdo zemře a kdo zvítězí. Dalším kladem knihy je její realističnost. Martin v porovnání s jinými knihami z žánru fantasy šetří s magií – jeho draci nemluví ani neumí kouzlit, jsou to relativně uvěřitelní plazi. Proto když už v knize čtenář narazí na magii, působí tyto scény výjimečně a dramaticky.

Svět Písně ledu a ohně je inspirován středověkem. Autor si vypůjčil nejen feudální zřízení, zbraně a náboženské prvky, ale jako by i jednotlivé rody (či společnosti) vytvořil dle charakteristik středověkých národů (například divocí připomínají vikingské válečníky, Martellové zase Španěly). Jeho příběh je spletitý a složitý, vše má svůj smysl a zároveň nic není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Knihu doporučuji náročným čtenářům hledajícím výjimečně dobrou fantasy.