Nezaviněná závislost

Child_PulnocniLinka
Boj s návykovými látkami je prakticky nekonečný. Tolerance s uživateli drog nebývá obecně vysoká. Co když se ale ke svému návyku nedostali vlastní vinou? Mezi válečnými veterány jde o velmi ožehavé téma.

Jaro roku 2018 bylo bohaté na překlady novinek populárního spisovatele Lee Childa. Dnes si představíme román Půlnoční linka (The Midnight Line, 2017) z nabídky nakladatelství BB/art. Překlad je již tradičně dílem Ivy Harrisové.

Naposledy jsme se s dílem současného britskoamerického autora Jima Granta, známého hlavně pod pseudonymem Lee Child, setkali před téměř třemi lety v recenzi knihy Pomsta (Personal, 2014, česky 2015). Od vydání tohoto v pořadí devatenáctého příběhu o osudech vojenského policisty (ve většině titulů již ve výslužbě) Jacka Reachera se na trhu objevila další dvě pokračování. Konkrétně šlo o příběh podvodného obchodu se smrtí Odpočívej v pokoji (Make Me, 2015, česky 2015) a o jeden z doby, kdy byl Reacher ještě ve službě, s názvem Večerní škola (Night School, 2016, česky 2017). V letošním roce se objevila ještě sbírka Jmenuji se Reacher (No Middle Name, 2017, česky 2018), která sdružuje jedenáct již dříve vydaných povídek, plus dvanáctou novinku, která světlo světa samostatně ještě nespatřila. O této knize si ale budeme povídat v jiné recenzi. Naším dnešním tématem je dvacátý druhý román v řadě s názvem Půlnoční linka.

Po Večerní škole, kde se to hemžilo mezinárodními teroristy, vysoce postavenými osobami a stovkami milionů dolarů ve výkupném, je Půlnoční linka úplně jiným světem. Lee Child nás prostřednictvím Jacka Reachera (který je již třináct let mimo aktivní službu, v níž působil v hodnosti majora jako velitel sto desáté jednotky vojenské policie) zavede hlavně na americký venkov. Kraj, kde jednotlivé sousedy od sebe oddělují kilometrové vzdálenosti a kde člověk ještě stále může být sežrán medvědem nebo pumou, je naší středoevropské zkušenosti na hony vzdálený. O to exotičtěji tak na čtenáře může působit. Celý příběh spustí zdánlivá maličkost. Reacher je na obvyklé cestě „za nosem“. Během přestávky autobusové linky, již si náhodně vybral, zabloudí do zastavárny, kde narazí na absolventský prsten z West Pointu. Velikost zřejmě indikuje příslušnost k drobné ženě. Protože jde o šperk, jenž si člověk musel opravdu zasloužit, prakticky doslova vybojovat, není příliš obvyklé, aby se jen tak objevil na otevřeném trhu. Reachera posedne dílem zvědavost, dílem starost o osud původní majitelky. Oznámí řidiči autobusu, že linka má v cestě pokračovat bez něj, prsten koupí a způsobem sobě vlastním získá od majitele zastavárny první z řady informací o cestě, po níž stavovský šperk do obchodu připutoval.

Půlnoční linka je jedna z nejklidnějších knih o Jacku Reacherovi, pokud dokonce není z celé série ta nejpohodovější. Já osobně to považuji za její výhodu, přesto se objevují čtenářské reakce, jež tuto skutečnost naopak haní. Možná je to způsobeno odvěkou lidskou touhou po krvi a násilí, možná něčím jiným, těžko říci. Ne, že bychom se ve dvaadvacátém titulu vůbec nesetkali s rozdáváním ran, lámáním končetin a dalších částí těl (zpravidla) padouchů. Dokonce i nějaké ty mrtvoly na čtenáře čekají. Ale celkový průběh pátrání po ztracené spolubojovnici je spíše v konverzační a často i přátelské rovině. Mnoho situací, které by v předchozích knihách skončily rvačkou, zraněním či dokonce smrtí, vyřeší autor Reacherovým prostřednictvím prostou domluvou a vhodně nastavenými konverzačními pravidly.

Půlnoční lince se také mnohem intenzivněji než dosud rozvíjí popis přírodních scenérií i míst činu. Možná právě takový přístup přispívá k pocitu klidu a zdánlivého míru. Lee Child absolvoval přípravy a studium podkladů s poctivostí sobě vlastní. A tak se čtenáři mohou poučit v oblasti drogového průmyslu i jinak než jen obvyklým líčením duševních muk uživatelů návykových látek. Autor jde rozhodně dál a nabízí pohled do historie farmaceutického průmyslu, která je v mnoha ohledech šokující. Kromě toho se samozřejmě opět pouští do zasvěcených popisů vojenské techniky, psychologie střetných situací, ale mnohem více než kdy jindy i do práce s moderními technologiemi, byť ne přímo v Reacherových rukách.

Stylově zůstává Lee Childova tvorba stále příjemně čistá a bez zbytečných vulgarismů. Nepochybně i zásadním přispěním překladatelky Ivy Harrisové se v českém vydání děj odvíjí s neuvěřitelnou lehkostí a rychlostí, takže se čtenáři ani pořádně neohlédnou a už budou na konci čtyřicáté osmé kapitoly a u finální tečky na tří sté jedenácté stránce. Půlnoční linka je rozhodně oním návykovým druhem příběhu, jenž lze snadno přečíst během několika hodin.

Jak se stalo Lee Childovým zvykem, na podzim je naplánováno vydání dalšího pokračování Reacherovy cesty, v pořadí již třiadvacátého. Zatímco v osmém titulu s názvem Nepřítel (The Enemy, 2004, česky 2004) se Jack Reacher dozvěděl detaily života své matky, o nichž do té doby neměl nejmenšího tušení, v plánované Past Tense se naopak pustí po stopách otcovy minulosti. Nezbývá než se netrpělivě těšit na originál i překlad. Věřím, že obojího se dočkáme brzy.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizePůlnoční linka

Child, Lee

BB/art, 2018

Napsat komentář