Publikace Falešné ideje, cizí krev s podtitulem Francouzská inteligence 1944–1956, kterou vydalo roku 2018 nakladatelství Prostor, je dílem britského historika, univerzitního profesora a esejisty Tonyho Roberta Judta. Tony Judt se specializoval na moderní evropské dějiny. Je známý svými esejemi, ve kterých (hlavně kriticky) komentoval zahraniční politiku USA a Izraele. Zatímco v mládí inklinoval k levicovému sionismu, později se stal zastáncem universalistické sociální demokracie. V češtině již byly vydány jeho publikace Poválečná Evropa, Zle se vede zemi a Penzion vzpomínek. Tony Judt zemřel v srpnu 2010 na amyotrofickou laterální sklerózu.

Kniha je rozdělena na čtyři hlavní kapitoly – první, nesoucí název „Síla okolností?“, se věnuje problematice francouzského intelektuálního společenství od konce třetí republiky až po počátek konfliktu, známého jako studená válka. Následuje část „Cizí krev“, která zkoumá politický teror mezi lety 1947 až 1953, přičemž se zabývá i tím, jak byl francouzskou intelektuální elitou tento teror obhajován. Kapitolu třetí, nazvanou „Zrada intelektuálů“, považuji za nejzajímavější část knihy, ať už kvůli poutavému líčení pokrytectví francouzské inteligence v přístupu ke komunismu, nebo k paralelám, které můžeme vztahovat k současným politickým událostem. Nakonec čtvrtá část knihy („Říše středu“) se orientuje na zvláštnosti francouzského politického myšlení. Tato část umožňuje čtenářům udělat si představu o tom, proč francouzská inteligence v mnohých aspektech selhala.

Kniha se zaměřuje na jednu generaci francouzských intelektuálů, publicistů, spisovatelů a výtvarných umělců, která byla stržena do víru komunismu. To však nemůžeme chápat tak, že se tito intelektuálové stali komunisty – většina z nich nebyla členy žádného politického uskupení, a někteří z nich byli dokonce odpůrci marxismu. Šlo hlavně o to, jaká stanoviska tito intelektuálové zaujímali k počítání zahraničních i domácích komunistů. Období, které si autor vybral, je typické v tom, že vichistické období s sebou přineslo delegitimizaci pravicových intelektuálů, v kontextu s čímž se zradikalizovalo levicové vyjadřování.

Tony Judt poměrně ostře kritizuje „dobrovolnou morální anestezii“ francouzských intelektuálů (jmenujme kupříkladu Jean-Paula Sartera či Alberta Camuse) ve vztahu například k monstrprocesům ve východní Evropě, přičemž se dotýká i československých záležitostí, jako byl zinscenovaný proces se Slánským. Kniha je psána poutavým, ačkoli poměrně složitým jazykem, přičemž od čtenáře se vyžadují alespoň základní znalosti z oblasti francouzské historie, filosofie a literatury. Doporučuji ji převážně čtenářům, kteří se hlouběji zajímají o historii a o problematiku dějin 20. století.

Související knihy

Judt, Tony

Prostor, 2018