Možná jste už slyšeli, že Poušť v plamenech, první díl dobrodružné fantasy trilogie od Alwyn Hamiltonové, nedosáhla u českých čtenářů tak velkého úspěchu, jak se očekávalo. Snad by se spíše dalo říct, že příběh zapadl v moři jiných, takže se o jeho výjimečnosti řada lidí vůbec nedozvěděla. Nakladatelství CooBoo dokonce začalo uvažovat o tom, že pokračování ani nevydá. Ve snaze přitáhnout pozornost potenciálních kupců nakonec pouze změnilo obálku druhého dílu. Zrádce trůnu vyšel a díkybohu za to! Upřímně doufám, a jistě nebudu zdaleka sama, že u něj to neskončí. Nemít závěr něčeho tak poutavého a originálního by mě opravdu nesmírně mrzelo.

Hlavní hrdinkou obou knih je neohrožená sedmnáctiletá pistolnice Amání, na první pohled obyčejná holka z chudého města Prachova. Má však neobvykle modré oči a v jejích rukou leží osud celé pouště – a zejména ve druhém díle i životy odvážných povstalců. Jak si určitě dobře vybavujete z prvního dílu, Amání utekla s cizincem Jinem na hřbetě mýtického koně búraqi a připojila se k povstání rebelského prince Ahmeda. Zjistila, že patří mezi demdži, potomky lidských žen a nesmrtelných džinů. Díky tomu dokáže pouhou silou vůle ovládnout písek pouště.

Druhý díl navazuje relativně plynule, ačkoli někoho může zarazit, že události několika měsíců autorka smrskla do stručného úvodu. Dozvíme se, co jim předcházelo, a co následovalo. Pak už jsme rovnou vrženi doprostřed akce, kde se Amání zrovna nechává zajmout nepřáteli, aby měla možnost dostat z vězení přátele. To je ovšem jen hodně nebezpečný a nadupaný začátek něčeho ještě většího.

Když se písek pohnul, uviděla jsem prvního mrtvého povstalce. Z rány po kulce v hrudi vytékala čerstvá rudá krev. Cítila jsem, jak se moje sebeovládání začíná vytrácet, a znovu po něm zatápala.
Šazád byla na nohou a už rozdávala rozkazy, zatímco já jsem dohlížela na to, aby vzduch kolem nás dál bouřil, a přetvářela chaos v řád.
„Amání! Musíme jít!“ zařvala Šazád přes hučení písku a natáhla se po mně.
„Můžu krýt váš útěk!“ zakřičela jsem jí v odpověď. „Dostaňte pryč všechny ostatní!“
„Bez tebe ne.“ Šazád zakroutila hlavou. Tmavé vlasy už se jí uvolňovaly z copu a nezkrotně ji šlehaly do tváře. Za jejími zády jsem viděla, jak lidé zoufale sedlají koně a někteří se sápou ha hřbety dvojčatům, která na sebe vzala podobu obrovských rochů.
„Ano, beze mě!“ zaječela jsem. Chtěla jsem jí říct, že budu v pořádku. Ale demdží sliby byly nebezpečná záležitost. „Dostaň všechny ostatní do bezpečí. Dostaň Ahmeda do bezpečí. Potřebujou tě mít u sebe a ty mě potřebuješ tady.“ (str. 98)

Chvílemi jsem si během čtení říkala, že mi to trošku připomíná filmy Nezkrotná Angelika a Angelika a sultán. Posuďte sami – po napadení tábora povstalců následuje dívčino zajetí a cesta přes moře do Izmánu, kde je proti své vůli prodána samotnému sultánovi. Ano, tomu zlému a obávanému sultánovi, proti kterému bojuje jeho rebelský syn. Sultán je naneštěstí velice chytrý chlapík a neváhá využít dívčiny pravdomluvnosti tam, kde se mu to nejvíc hodí. Amání je umístěna do harému mezi mnoho nevypočitatelných žen, pro které představuje hrozbu. Nejednou je jimi ohrožována. Nemá přístup ke svým demdžím schopnostem a nemůže se účinně bránit, navzdory tomu je ale odhodlaná udělat vše, aby sultána sesadila z trůnu a unikla z paláce.

Anotace knihy mi v jedné věci připadá nepřesná. Naznačuje, že Amání pochybuje o tom, zda je sultán opravdu tak hrozný, jak se o něm říká, a přemýšlí, kdo je v její zemi vlastně skutečným zrádcem. Tak to dle mého názoru úplně nevyznívá. Čím více času Amání tráví v paláci, tím větší jsou její pochybnosti o Ahmedovi a jeho schopnostech vládnout Mirádži, to ano. Ale přesto nepřestává věřit svým přátelům a nezapomíná, kdo je tady nelítostný vrah. Pomocí nového kamaráda Sama vynáší z paláce informace důležité pro povstalce a dává si pozor, aby před sultánem neprozradila nic o Modrookém banditovi. Bohužel netuší, že sultán je o krok napřed…

A potom jako by se přede mnou rozevřela opona a stála jsem tváří v tvář Ahmedovi. Byla jsem si jistá, že se mi každá vteřina pochybností, které jsem v posledních měsících pociťovala, úplně každá, odráží v těch mých zrádcovských očích. Pokaždé když jsem viděla jeho otce dospět rychleji k nějakému rozhodnutí. Pokaždé když jsem se bála, že sultán má pravdu a Ahmed není připravený. Pokaždé když jsem byla tak hloupá, že jsem poslouchala vraha a tyrana.
„Ahmede…“
„Amání.“ Drsně mě popadl za rameno a přitáhl si mě do náruče. Vděčně jsem se mu podvolila. Bylo mnohem snazší v Ahmeda věřit, když stál přímo přede mnou. „Vítej doma.“ (str. 371–372)

Už první kniha byla nabitá akcí, ale co se odehrává v pokračování, je ještě více strhující. Dokonce tak, že jsem ani neměla prostor důkladně vyhledávat překlepy a chyby. Jistě, sem tam se nějaká vyskytne. Poměrně časté bylo opakování slov hned za sebou, ale člověk nemá čas se tím zdržovat, jelikož příběh ho prakticky vůbec nenechá vydechnout. Kulky tu létají na každém rohu, ostří mečů se blýská v soubojích, pouštní bouře se zvedají pouhým pohybem ruky. Amání jde z jednoho nebezpečí do druhého a téměř neustále se snaží někoho vytáhnout z průšvihu. V ohrožení je tolik lidí, které má ráda, a vždycky už to vypadá, že je zachránit nedokáže. A u všech se jí to opravdu nepodaří. Kdo přežije? Kdo bude moci dál bojovat za svou zemi a za svobodu? To nám odhalí až třetí díl, pokud jej nakladatelství přece jenom vydá. Z celého srdce doufám, že to tak bude! Sympatická bojovnice Amání s ostrým jazykem a smyslem pro sarkasmus v nejméně vhodných chvílích si zaslouží mnohem více pozornosti, než se jí u nás podle všeho dostává.

Rahím se nejistě ohlédl přes rameno a přeskakoval mezi námi pohledem. Mezi neskutečně krásnou generálkou, napůl čchichjánským princem, o němž ještě nevěděl, že je jeho bratr, falešným Modrookým banditou, demdži s fialovými vlasy obarvenými načerno, která si nervózně pohrávala s iluzí květiny, a další, která se nijak nesnažila skrýt svou zlatou kůži. Nemusela jsem si představovat, co asi vidí. Nakonec se jeho oči vrátily ke mně.
„Vítej mezi povstalci,“ řekla jsem. „Zvykneš si.“ (str. 412)

Hledat na Zrádci trůnu jakoukoliv vadu se mi zdá skoro nemožné. Sledovat vztahy mezi zeměmi a městy se složitými názvy není vždy jednoduché, ale orientaci usnadňuje přehledná mapa na první stránce. Jsou tu postavy, které budete milovat i nenávidět, stejně jako Amání. Jsou tu ti, kteří vás překvapí a ohromí – stejně jako Amání. Některá rozhodnutí vám možná budou připadat špatná a nejspíš byste vše udělali jinak. Ale upřímně, kdo z nás se doopravdy dokáže vžít do lidí, co už toho tolik ztratili, a přitom se nevzdávají?

Přichází nový úsvit. Nová poušť!

Související knihy

Hamiltonová, Alwyn

CooBoo, 2018