Těsně před polovinou února 2018 vydalo nakladatelství Beta Dobrovský již podruhé sbírku povídek Stephena Kinga Noční směna (Night Shift, 1978, česky prvně 1996). Za překlady stojí Pavel Medek a Ivan Němeček.

Představovat současného amerického autora Stephena Kinga (*1947) je příslovečným nošením dříví do lesa. Tohoto mimořádně plodného spisovatele, jehož schopnost chrlit knihu za knihou je téměř bezkonkurenční, charakterizuje kromě desítek vydaných titulů i ohromné množství filmových a televizních adaptací. Obvykle se s jeho jménem setkáváme v souvislosti se žánrem hororu, ale přestože je mistrem dramatična, jeho záběr je mnohem širší, a tak se nevyhýbá ani detektivním příběhům (jako jeden příklad za všechny třeba Pan Mercedes /Mr. Mercedes, 2014, česky 2014/), stejně jako fantasy a sci-fi (typickým příkladem je série Temná věž /The Dark Tower, 2003–2004, česky 2004–2006, filmová podoba 2017/).

Noční směna je sbírka povídek, jež vznikaly zhruba v sedmdesátých letech dvacátého století. První postřeh, jenž přichází ruku v ruce s touto časovou informací, je ten, že všech dvacet příběhů dokáže dodnes obstát, aniž by působily jakkoli historicky. To je jistě vítaná vlastnost. Ačkoli se doba prvního vydání Noční směny pojí se samotnými počátky Kingovy profesionální spisovatelské kariéry, zahrnuje v sobě onen přesah mezi žánry, o němž jsem se v souvislosti s jeho dosavadní tvorbou zmiňoval v předchozím odstavci. Narazíme tedy na převládající čistě hororové situace, stejně jako na temnou stránku vědecké fantastiky, či dokonce jistou smutnou formu romantiky.

Pojďme se podívat na celé povídkové portfolio. První příběh „Prokletí Jeruzalému“ má formu psané korespondence a mimo jiných je u něj zajímavý výskyt místa zvaného Jerusalem‘s Lot, kde se muselo stát něco děsivého a kde se stále dějí netušené a zlé věci. S tímto hrůzostrašným místem se v příbězích Stephena Kinga setkáme ještě několikrát, dokonce i v rámci této povídkové sbírky. Druhým příspěvkem je titulní „Noční směna“, která nás zavede do prostředí noční můry mnoha lidí, tedy do podzemních prostor plných podivně zmutovaných hlodavců i jiné havěti. „Noční příboj“, jenž následuje, je krátká, ale o to silnější příhoda, která si bere na mušku stále aktuálnější nebezpečí mutace běžných virů. Vymýcení světové populace je na dosah. Právě u tohoto příběhu se v době jeho prvního představení objevila celá řada negativních ohlasů, možná i proto, že se v něm nevyskytují imaginární příšery, ale zcela hmatatelné nebezpečí. Stephen King téma pandemie následně rozvinul v knize Svědectví (The Stand, 1978, rozšířená verze 1990, česky prvně 1995). Od té doby se tématu svět bořící nemoci chopily desítky autorů po celém světě, filmaře nevyjímaje. Do sci-fi zamířil King v povídce „Jsem brána“, v níž si za kulisu posléze klasického hororu bere výpravu na Venuši a zpět. Příběh „Šroťák“ je jakousi předzvěstí později také velice oblíbeného tématu vlastní inteligence strojů  (v Kingově případě samozřejmě ničivé). Velice silné jé téma povídky „Kostlivec“, která by mohla všechny netrpělivé rodiče naučit věnovat více pozornosti nočním můrám svých dětí. Mutace ze zkaženého piva je tématem příběhu „Šedá hmota“. Na pomezí žánrů se pohybuje souboj nájemného vraha a armády miniaturních bojovníků z dětské hry v „Bojišti“. Vlastní inteligenci, podobně jako ve Šroťáku, si přivlastní automobily v povídce „Náklaďáky“. Typicky záhrobní příhoda je předmětem příběhu „Mrtví se někdy vracejí“. Podivně schizofrenní situaci navozuje zabijácké „Jahodové jaro“. Vysloveně kriminální bez jakýchkoli fantastických pomůcek je povídka „Římsa“. Hodně přízračným je příběh „Trávníkáře“, jenž balancuje opět na pomezí hororu a sci-fi. Zpět k prakticky čistému thrilleru míří vtipně pojatý pohled na odvykání „Nekuřáci, a.s.“. „Já vím, co potřebuješ“ je povídka spíše detektivního žánru. Velice silný je příběh „Děti kukuřice“, který si navíc oblíbili i filmaři. Nejen na rodinné vztahy je zaměřená povídka „Poslední příčka žebříku“, která přináší i vlastní poselství a připomíná, jak důležité je nezanedbávat komunikaci s blízkými. Vraždící monstrum v těle mladého muže se představí v příběhu „Muž, který miloval květiny“. Další připomínka místa Jerusalem’s Lot se objevuje v povídce „Na dobrou noc“. Citlivého tématu euthanasie se dotkne poslední příběh „Žena v pokoji“.

Čtyři sta sedmdesát stran malého formátu přináší kromě již zmíněných dvaceti povídek i Úvod Johna D. MacDonalda, ale hlavně rozsáhlou Předmluvu autora, v níž Stephen King poodkrývá svoji vášeň pro psaní a cestu k jejímu naplnění. Povídky reprezentují jedno desetiletí Kingovy práce. Nejstarší Jahodové jaro je datována do roku 1968, zatímco čtyři nejmladší (Žena v pokoji, Nekuřáci, Poslední příčka žebříku a Prokletí Jeruzalému) vznikly až v roce 1978. Není tedy divu, že styl i míra děsivosti značně kolísají, od naprosto hrůzostrašných až k téměř romantickým textům.

Přestože je Noční směna čtyřicet až padesát let starým počinem, není to na ní nijak znát. My již ovšem dávno víme, že vybrat si ke čtení jakýkoli titul Stephena Kinga je sázkou na jistotu, takže to není zase takové překvapení. V nakladatelství Beta jsou si toho nepochybně vědomi, a tak lze očekávat, že kromě reedicí osvědčených titulů se brzy dočkáme i překladů dalších novinek z pera tohoto světově uznávaného autora.

Související knihy

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2018