Ukázka z knihy Co zbylo z mojí sestry (Nuala Elwood)

Co zbylo z moji sestry
Hlavní hrdinka Kate se vrací zpět domů kvůli úmrtí matky. Doléhají na ni vzpomínky a ocitá se na pokraji zoufalství, kdy nedokáže rozpoznat skutečnost od výplodů své mysli. Nalezne nakonec sílu odhalit pravdu?

Knihu Co zbylo z mojí sestry od autorky Nualy Elwood
vydalo nakladatelství Domino v edici Napětí.

KAPITOLA I

Policejní stanice Herne Bay

Neděle 19. dubna 2015

10.30

„Mám vám tu otázku zopakovat?“

Doktorka na mě mluví, ale já ji přes hlasy skoro neslyším.

„Kate?“ Doktorka si nervózně poposedne.

„Promiňte, můžete mi to zopakovat?“ Snažím se soustředit.

„Nemám zavřít okno? Venku je dost hlučno.“

Začne vstávat, ale já ji zvednutím ruky zastavím. Cukne sebou a mě napadne, že si moje gesto možná mylně vyložila jako agresi.

„Ne,“ odpovím, zatímco se znovu nejistě posadí. „To není potřeba. Jen jsem měla pocit, že slyším… ale nic. O nic nejde.“

O těch hlasech jí říct nesmím.

Přikývne a pousměje se. Tohle je pro ni známé území. Sluchové halucinace, hlasy v hlavě. Jako pro klinickou psycholožku to pro ni bude lahůdka. Bere do ruky zápisník a namíří pero na novou stránku.

„Dobře,“ zamumlá. Od stříbrného pera, které začíná klouzat po papíru, se odrážejí paprsky ranního slunce. „Ty věci, které slyšíte… Můžete mi je, prosím, popsat? Jsou to nějaké konkrétní hlasy?“

„Nevím, o čem mluvíte,“ odpovím.

„Máte potíže je rozpoznat?“

„Poslyšte, je mi jasné, o co se snažíte,“ odseknu. „Ale to se vám nepovede, protože nejsem to, co si o mně myslíte.“

„Co si o vás myslím?“

„Že jsem bláznivá ženská, která slyší hlasy, vidí neexistující věci a podléhá bludům. Myslíte si, že všechno je to jen v mojí hlavě.“

Ale jak mluvím, znovu je zaslechnu. Sílí a zase slábnou jako špatně naladěná rozhlasová stanice. Shawová něco povídá, ale já ji přes výkřiky neslyším. Nářek staré ženy, mladý otec utíkající ulicemi s potrhaným tělem své holčičky v náručí. Moji věrní průvodci, kteří se ke mně vracejí vždycky, když jsem ve stresu.

Nemůžu si pomoct. Dám si ruce přes uši a pevně je tam držím. Hlasy se po chvíli rozplynou do tichého šumění, asi takového, jako když si přiložíte k uchu mušli. Vidím svoji matku, jak ke mně tiskne tvář. Poslouchej, broučku. Slyšíš to? To s tebou mluví oceán. A já jsem jí věřila. Věřila jsem, že se v té lastuře ukrývá moře, i když jsem ve skutečnosti slyšela jen vzduch odrážející se od zakřivené dutiny. Věřila jsem jí, protože jsem to potřebovala. Byla to moje matka a ta nikdy nelhala.

„Kate?“

Vidím, že Shawová pohybuje rty. Oslovuje mě. Chvíli na ni zírám a ona zase na mě. Má tmavě zelené oči, které barvou připomínají zimní moře. To moře je čím dál bouřlivější, vlny narážejí do útesů.

„Kate, prosím.“ Shawová začíná vstávat. Asi chce přivolat pomoc.

Přinutím se odtrhnout ruce od uší a sepnu je před sebou. Náramek z olivínu, který mi dal Chris k osmému výročí seznámení, se mi sesune po ruce a zastaví se u zápěstí. Přejedu po něm prstem a hladím kamínky, jako by měly kouzelnou moc. Přej si něco, říkám si v duchu. Vzpomínám na večer, kdy mi Chris ten náramek věnoval. Byli jsme v Benátkách. Právě tam probíhal karneval, a jak jsme se proplétali mlžnými ulicemi a obdivovali důmyslné kostýmy lidí v průvodu, strčil mi něco do kapsy. „Na dalších osm roků,“ zašeptal, když jsem si připnula náramek na zápěstí. Zavírám oči. Prosím, ať se mi vrátí.

„Jak se vám v poslední době spí?“ ptá se doktorka Shawová. „Nemáte zlé sny?“

Zavrtím hlavou a snažím se soustředit, ale dokážu myslet jen na Chrise a na náš výlet do Benátek. Ve vzduchu je cítit voda z benátských kanálů.

„Je moc hezký,“ říká Shawová a ukazuje na náramek.

„Olivín prý zahání noční můry,“ zašeptám.

„A pomáhá to?“

Dál třu kamínky ukazováčkem a palcem. Je to zvláštně uklidňující.

„Ptám se, jestli ten kámen pomáhá.“

Ona s tím nepřestane. Usrknu si vody z plastového kelímku, který mi dali před hodinou. Je vlažná a má chemickou příchuť, ale pořád lepší než zápach kanálů.

„Tu a tam se mi něco ošklivého zdá,“ odpovím, když si otřu ústa hřbetem ruky. „Komu by se nezdálo? Poslední týdny pro mě byly strašně náročné.“

Zatímco si Shawová dělá zápisky, zadívám se na své nohy a na vteřinu spatřím kusy lidských těl rozházené v hlíně jako nějaká strašlivá puzzle skládačka. Ptala se mě na noční můry, ale kde mám začít? Mám jí říct, jak jsem stála v mělkých hrobech, bořila se nohama do země a cítila na prstech tělní tekutiny obětí? Nebo snad o těch nekonečných černých nocích, kdy jsem se probouzela hrůzou a žadonila o zvuk lidského hlasu, o jakýkoli zvuk, abych už nemusela poslouchat to nesnesitelné mrtvolné ticho? Ne, protože když to udělám, jen tím potvrdím její podezření. Musím zůstat soustředěná a udržovat si před ní náskok, jinak bude po všem. A tak dál hladím olivín a modlím se, aby mě ochránil. Shawová přestane psát a vzhlédne.

„A řekla byste, že se ty zlé sny po vašem návratu do Herne Bay zhoršily?“

Položím kelímek na stůl a narovnám záda. Nesmím se nechat rozptylovat. Musím být bdělá a ostražitá. Každé slovo, které tady řeknu, může být použito proti mně.

„Nezhoršily se,“ odpovím pokud možno vyrovnaným tónem. „Jsou jen reálnější.“

——————–

Pokud vás kniha zaujala, můžete si prolistovat další ukázku.

——————–

O autorce

Britská autorka Nuala Ellwood vyrůstala v rodině uznávaných novinářů. Na začátku profesní dráhy se věnovala zpěvu a psaní písňových textů, ale později se rozhodla pro spisovatelství. Rodinné prostředí významně ovlivnilo námět její prvotiny Co zbylo z mojí sestry.
Nualin otec i celá řada jeho přátel působili jako váleční reportéři a právě jejich vyprávění bylo pro autorku primární inspirací pro vytvoření hrdinky, která se po návratu z válečného pekla potýká s posttraumatickou stresovou poruchou.
K „nespolehlivým vypravěčům“, kteří jsou v současné thrillerové tvorbě tolik populární (první byla hrdinka románu Zmizelá od Gillian Flynn) tak díky Nuale Ellwood přibývá bravurně psychologicky vykreslená hrdinka, u níž čtenář pochybuje, jestli skutečně vidí, slyší a prožívá to, o čem nám vypráví.

Zdroj informací a fotografie: nakladatelství Domino


DominoNakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout takové knihy, které stojí za to číst. Vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku, např. Jefferyho Deavera, Rowan Coleman, Lucy Diamond nebo Richelle Mead ad.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeCo zbylo z mojí sestry

Elwood, Nuala

Domino, 2018

Napsat komentář