Knihu Poslední paní Parishová od autorky Liv Constantine
vydalo nakladatelství Domino v edici Napětí.

KAPITOLA PRVNÍ

Amber Pattersonovou unavovalo zůstávat neviditelná. Dlouhé tři měsíce chodila denně do fitcentra a pozorovala bohaté paničky, jak se dřou kvůli jedinému, na čem jim záleželo – svému vzhledu. Staraly se jenom samy o sebe, nikdo jiný je nezajímal. Amber by vsadila poslední dolar na to, že na ulici by ji žádná z nich nepoznala. A to ji každý den měly kousíček od sebe. Považovaly ji za součást inventáře, nedůležitou věc, jež si nezaslouží jejich pozornost. Bylo jí to jedno, nezáleželo jí na nich. Do posilovny a k tomuto rotopedu se v osm ráno vláčela z úplně jiného důvodu.

Té rutiny měla plné zuby. Den co den cvičila jako šílená a vyčkávala na vhodný okamžik k dalšímu tahu. Koutkem oka zahlédla, jak si na pedály sousedního rotopedu stouply zlaté tenisky Nike. Narovnala ramena a předstírala, že se začetla do časopisu, který záměrně položila na madla svého stroje. Otočila se a stydlivě se usmála na nádhernou ženu vedle sebe. Ta na ni zdvořile kývla. Amber sáhla po láhvi s vodou a úmyslně došlápla na rám rotopedu. Podklouzla jí noha. Časopis spadl na podlahu a přistál pod pedálem sousedčina zařízení.

„Ježkovy oči, moc se omlouvám,“ vyhrkla a zrudla.

Než ho stihla sebrat, žena přestala šlapat, časopis vzala a podala ho Amber. Svraštila při tom obočí.

„Vy čtete is?“ zeptala se.

„Ano. Vydává ho britská Nadace pro cystickou fibrózu a vychází dvakrát ročně. Vy ho znáte?“

„Ano. Jste zdravotnice?“ zeptala se žena.

Amber sklopila zrak, ale za chvíli se na sousedku znovu podívala. „Ne. Moje mladší sestra měla cystickou fibrózu.“ Její slova zůstala viset ve vzduchu.

„Odpusťte mi moji neomalenost. Neměla jsem se ptát,“ odpověděla žena a vrátila se na rotoped.

Amber zavrtěla hlavou. „Nic se nestalo. Znáte někoho s cystickou fibrózou?“

V ženiných očích se objevila bolest. Podívala se na Amber a odpověděla: „Svoji sestru. Před dvaceti lety jsem ji ztratila.“

„To mě moc mrzí. Kolik jí bylo?“

„Teprve šestnáct. Byla o dva roky mladší než já.“

„Charlene měla čtrnáct.“ Amber zpomalila a hřbetem ruky si otřela oči. Musela zapojit veškeré herecké umění, aby dokázala plakat nad sourozencem, který nikdy neexistoval. Její tři sestry byly naživu a měly se dobře, jenom s nimi dva roky nepromluvila.

Žena přestala šlapat. „Jste v pořádku?“ zeptala se.

Amber popotáhla a pokrčila rameny. „I po těch letech je to pro mě moc těžké.“

Žena se na ni dlouze zadívala, jako by se pokoušela učinit rozhodnutí. Potom jí podala ruku.

„Jsem Daphne Parrishová. Co kdybychom šly někam na kávu?“

„Opravdu? Nechci vás odvádět od cvičení.“

Daphne přikývla. „Opravdu. Moc ráda bych si s vámi popovídala.“

Amber se na ni usmála a doufala, že v jejím obličeji je znát vděk. Sestoupila z rotopedu. „To zní skvěle.“ Potřásla podanou rukou a řekla: „Jsem Amber Pattersonová. Moc ráda vás poznávám.“

Amber večer ležela v bublinkové koupeli, pila víno a prohlížela si fotografii v časopisu Entrepreneur. Usmála se, časopis odložila a zavřela oči. Opřela si hlavu o okraj vany a pocítila velké uspokojení z toho, jak hezky se jí dnes všechno povedlo. Původně očekávala, že se to potáhne mnohem déle, ale Daphne jí usnadnila situaci. Nejdříve si krátce popovídaly u kávy a pak se dostaly k tomu, proč se Daphne začala o Amber zajímat.

„Člověk, který nemá zkušenost s cystickou fibrózou, to nemůže pochopit,“ řekla Daphne a v modrých očích jí zablesklo. „Julii jsem nepovažovala za přítěž, i když na střední škole mi kamarádky zakazovaly brát ji mezi ně. Nechápaly, že nevím, jestli najednou nebude muset do nemocnice nebo jestli se odtamtud vrátí živá. Moc jsem si vážila každé chvilky, kterou jsem s ní strávila.“

Amber se naklonila nad stůl a ze všech sil předstírala, že ji Daphneina slova zajímají. Přitom v duchu počítala, kolik mohly dohromady stát diamantové náušnice, jednořadý diamantový náramek a prsten s obrovským diamantem, který měla na opáleném, dokonale upraveném prstu. Na těle velikosti 36 nosila minimálně sto tisíc dolarů, a přitom fňukala kvůli svému smutnému dětství. Amber potlačila zívnutí a usmála se na Daphne sevřenými rty.

„Já to znám. Častokrát jsem místo školy zůstala s Charlene doma, aby máma mohla jít do práce. Málem ji vyhodili, protože si pořád brala volno. Nepřipadalo v úvahu, aby přestala platit zdravotní pojištění.“ Měla radost, že dokázala tak snadno zalhat.

„Hrůza,“ řekla Daphne. „To je další důvod, proč je pro mě moje nadace tak důležitá. Poskytujeme finanční pomoc rodinám, které si nemohou dovolit potřebnou péči. Je to důležitá část poslání Úsměvu pro Julii.“

Amber předstírala údiv. „Úsměv pro Julii je vaše nadace? Opravdu? Vím o ní úplně všechno. Celé roky si čtu o vaší práci. Moc vás obdivuju.“

Daphne přikývla. „Založila jsem ji hned po vysoké škole. Naším prvním sponzorem byl můj manžel.“ Trochu rozpačitě se usmála. „Tak jsme se seznámili.“

„Nepřipravujete náhodou velkou dobročinnou akci?“

„Vlastně ano. Bude až za několik měsíců, ale i tak máme hodně práce. Co kdyby… Ale ne, nic.“

„Copak?“ naléhala Amber.

„Jenom mě napadlo, jestli byste nám nechtěla pomoci. Bylo by hezké mít někoho, kdo chápe…“

„Moc ráda vám jakkoli pomůžu,“ přerušila ji Amber. „Moc peněz nemám, ale stoprocentně vám můžu věnovat čas. To, co děláte, je moc důležité. Když si představím, kolika lidem pomůžete…“ Kousla se do rtu a rychle zamrkala, aby zahnala slzy.

Daphne se usmála. „Skvělé.“ Vytáhla vizitku s ozdobně napsaným jménem a adresou. „Tady. Ve čtvrtek v deset dopoledne se u mě doma sejde výbor nadace. Můžete přijít?“

Amber se na ni široce usmála a dál se snažila tvářit, že ji zajímá především cystická fibróza. „V žádném případě si to nenechám ujít.“

——————–

Prolistujte si další ukázku.

——————–

O autorce

Liv Constantine je pseudonymem dvou amerických autorek – sester Lynne Constantine a Valerie Constantine. Lynne miluje dobrou kávu, je závislá na Twitteru a prakticky neustále pracuje na nějaké své nové knize. Jejím věrným čtenářem je retrívr Tucker, který ji nikdy za nic nekritizuje. Lynne je odbornicí na sociální média a autorkou několika knih a povídek.
Valerie už od dětství milovala knihy, které jsou její velkou vášní – strávila s nimi mnoho dní a probděla u nich mnoho nocí. Má titul z anglické literatury a v současné době žije napůl v Anglii a Marylandu a věnuje se psaní.
Na vzdálenost tří států se Lynne a Valerie rozhodly napsat společně knihu – při vymýšlení příběhu strávily dlouhé hodiny hovory na Skypu a vyměnily si nekonečné množství mailů. Podařilo se jim vytvořit neotřelý příběh s až mrazivě temnou zápletkou. Thriller Poslední paní Parrishová je jejich společným debutem.

Zdroj informací a fotografie: nakladatelství Domino

---

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout takové knihy, které stojí za to číst. Vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku, např. Jefferyho Deavera, Rowan Coleman, Lucy Diamond nebo Richelle Mead ad.

Související knihy

Poslední paní Parrishová

Constantine, Liv

Domino, 2018