Přinášíme vám ukázku z knihy Střevíček Škrpálek,
kterou vydalo nakladatelství Grada v edici Pohádkové čtení.

Jak to začalo…

Ráchel je výjimečná šestiletá holčička. Bydlí na Vinohradech ve stověžaté Praze a začíná chodit do školy, kde už si stačila najít pár kamarádek. Často jezdí také k babičkám a na výlety. Protože ale nemá sourozence, stále vymýšlí lumpárny a často je jí líto, že si nemá s kým zazlobit. Zatím ovšem netuší, že už brzy přijde chvíle, kdy se to zásadně změní.
Babiččina půda byla vždycky zakázaným místem. Čím starší ale Ráchel byla, tím víc ji zajímaly důvody všech zákazů, a hlavně všechny zavřené dveře. Babiččino vysvětlení, že je to na půdě, kde se válí spousta starého harampádí, nebezpečné, tu malou zvědavou holčičku neodradilo.
A tak jednoho sychravého dne, kdy za okny burácel vítr a větve stromů bouchaly rozzlobeně do oken – jako by se chtěly domáhat vstupu a schovat se před kvílející meluzínou –, vrzla ta stará klika u zakázaných dveří…
Ráchel potichu, opatrnými krůčky, které na zaprášené podlaze nechávaly otisky bot, vstoupila na půdu. Její oči ale neviděly harampádí. Viděly hromadu starých vzpomínek, dobrodružství a tajemství čekajících na svá odhalení.

„Celé to tu prozkoumám,“ pomyslela si a vrhla se otevírat papírové krabice. Byla v nich spousta fotografií prababičky Anny. Tahle prababička hrála divadlo, učila se francouzsky a na všech více než sto let starých školních fotkách byla obutá do vysokých kožených šněrovacích botek, které Ráchel hned zaujaly. Prababička měla dobrotivý výraz, který se vůbec nepodobal výrazu jejího pozdějšího manžela, přísného despoty pradědečka Františka, který nejradši hrál na trubku.
Jak jsi byla krásná a smutná, prababičko. Škoda že jsem tě nepoznala, zamyslela se Ráchel. V tu chvíli se ale ozval zezdola babiččin hlas. Babička ji volala dolů k večeři. Ráchel se lekla, vymrštila se jako střela a už byla u dveří, když najednou zůstala v úžasu stát s očima jako dvě vylité studánky. Stopy na zaprášené podlaze jako by se samy přesunuly! Vypadalo to, jako by někdo právě šel k oknu, přímo ke staré kožené tašce. Tam ale Ráchel vůbec nebyla. Hned ji napadlo, že musí jít o nějaké kouzlo, které viděla v pohádkách, a toužila ho poznat na vlastní kůži. Teď se ale bála. Problesklo jí hlavou: Mám tam jít, nebo utéct?
V tu chvíli měla pocit, že se kolem tašky vznáší obláček zlatého prachu, a nad strachem zvítězila ohromná zvědavost, co v té tašce může být!?
Ráchel lehce foukla do zlatavého obláčku vznášejícího se nad odřenou koženicí a s vypětím všech sil rozepnula poškozený zip… A pak je uviděla… Jejím tělem projelo zklamání. Boty. Boty!? Vždyť se jim ani nedalo říkat boty. Byly to spíš staré, odřené a děravé škrpály.
Ráchel jednu malou botku zvedla, aby si ji prohlédla, ale byla tak zklamaná, že škrpálek zase hodila zpátky do tašky a utíkala se navečeřet.
Babičce bylo dávno jasné, že Ráchel byla na půdě.
„Tak co jsi tam našla?“ zeptala se.
Ráchel hned zajímalo, proč babička skladuje takové malé kožené škrpály, které jsou přece dávno k ničemu a na půdě jenom zbytečně zabírají místo.
„To je tak,“ řekla babička. „Když tvoje prababička Anna byla malá, vytrhla se mamince při nakupování z ruky a vběhla pod nákladní auto, které jí ošklivě poškodilo prstíčky na nohou. Doktoři tvrdili, že už se nenaučí normálně chodit, a vypadalo to na kulhání. Pak ale místní švec Goldberg Aničce ušil právě ty botičky, co jsi našla, a ona zázračně začala zase normálně chodit. Prababička mě tak zapřísahala, abychom ty škrpálky nevyhazovali a opatrovali je,“ zašeptala babička.
V minutě stála Ráchel znovu nad koženou taškou a vysoukala škrpálky ven. Vypadaly, že jsou přesně na její nožku sotva šestileté holčičky, a tak do nich okamžitě vklouzla. A v tu chvíli se začaly dít věci!
Jako by se boty na jejích nožkách probudily ze spánku. Zašlá, popraskaná kůže se začala sama od sebe na nožkách vlnit a pnout a rázem se potáhla zářící vrstvou. Na Ráchelčiných nožkách najednou svítily krásné nové střevíčky, ty se pak změnily ve vysoké lakované holínky, které samy poskakovaly, až Ráchel málem upadla. Za chvíli, když se unavily, se zase vrátily do původní ošoupané podoby. Ráchel byla celá vyplašená a už si chtěla botky sundat, ale v ten moment se odlepená podrážka na levé botce roztáhla do širokého úsměvu a bota se hlasitě zasmála.
„Ahoj, já jsem střevíček Škrpálek!“ zahlaholila.
Ráchel nevěřícně zírala na mluvící botu, která se jí vrtěla na noze, a navíc mluvila a kulila na ni oči.
„Jak to, že mluvíš!?“ vysoukala ze sebe Ráchelka.
„Jsem kouzelný škrpálek. Před více než sto lety mě ušil švec, který tak toužil po tom, abych pomohl tvé prababičce Aničce znovu normálně chodit, že mi jeho touha vnukla duši a já ožil. Mám ještě pravou botičku Měničku do páru, aby mi nebylo smutno, ale ta mluví jen nerada, raději si kouzlí svým zlatým práškem a proměňuje nás v boty, jaké jsou zrovna potřeba. Tím, že sis nás po sto letech nazula, jsi nás oživila a můžeme si tak společně užít spoustu dobrodružství,“ zasmál se probuzený škrpál a botička Měnička s ním.
Na Ráchelčině drobném obličeji se mihl překvapený úsměv, pomyslela si: Konečně mám kamarády, kteří se mnou budou všude, kam půjdu! Kdo by to byl řekl, že je najdu v těch starých botách, které jsem chtěla vyhodit.
Škrpálek jako by vytušil, co jí běží hlavou. „Moc jsem se ti ze začátku nelíbil, co?“
Ráchelka se začervenala a odpověděla: „Nelíbil. Ale teď už všemu rozumím. Už nikdy nebudu žádné věci posuzovat jen podle toho, jak vypadají navenek.“

—————————————–

Prolistujte si další ukázku.

—————————————–

Petra Svoboda

Petra Svoboda pochází z jižních Čech. Už jako gymnazistku ji bavilo psaní a zajímala se o média, což ji nasměrovalo k dalšímu studiu publicistiky. Později absolvovala Vysokou školu mezinárodních a veřejných vztahů a začala pracovat jako redaktorka společenských magazínů. Po narození dcery navázala na svou úspěšnou kariéru v médiích jako moderátorka televizního zpravodajství stanice Nova.

Informace o autorce byly čerpány ze stránek nakladatelství Grada.

Zuzana Osako

Zuzana Osako je výtvarnice, kterou fascinuje móda, folklór a životní příběhy. V módním světě se objevila nejdříve jako modelka, později se věnovala oděvnímu designu a dnes je velmi úspěšnou a vyhledávanou módní ilustrátorkou. Její tvorba je ovlivněna Japonskem, kde pět let žila, studovala malbu japonskou tuší a vedla výtvarnou školičku Shanti pro rodiče a děti. Zuzana Osako miluje své rodné Slovácko, jehož tradice, folklór a krása jsou dalším inspiračním zdrojem jejího díla. Zuzanino umění zachytit atmosféru, náladu a skrytý příběh nachází v poslední době uplatnění i v knižní ilustraci pro děti, jíž se trojnásobná maminka a vášnivá čtenářka s láskou věnuje. Ilustrovala také knihy Zuzany Pospíšilové Andílkovo vánoční putování a Školnice Valerie v podezření.

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Svoboda, Petra

Grada, 2017