Ukázka z knihy: Stopařem na této zemi (Ladislav Heryán)

Stoparem-na-teto-zemi
Ladislav Heryán navazuje na svou první úspěšnou knihu a opět předkládá čtenáři svá setkání s různými lidmi všech společenských vrstev a prokládá je kněžskou službou a výkladem biblických pasáží. Celou knihou se nese motiv Boží velkorysosti.

Knihu Stopařem na této zemi od autora Ladislava Heryána
vydalo nakladatelství Portál.

O PŠENICI A PLEVELI

„Jak je vám, když upozorňujete na zlo a nikdo vás neposlouchá jen proto, že jste to prostě vy?“ ptám se známého opozičního politika v backstage trutnovského festivalu.
„Jsem jako malý chlapec, který vytrvale přihazuje kámen ke kameni s tím, že se ta hromada musí jednou sesypat.“
„Jak se cítíte, máte-li vystoupit před lidi? Máte třeba trochu trému? Jako já?“
„Jo, to víte, že mám.“
„A nemohli bychom si tykat?“
„Jistě, rád,“ vidím, že jsem ho přivedl do rozpaků, „budu ti říkat Láďo, ale budu-li tě potřebovat jako kněze, oslovím tě Otče.“
On křesťan a proti němu ďábel, PR agenturou na billboardech přestrojený za vysmátého anděla v bílé košili na bílém pozadí, který nás přišel zachránit.
Jdeme dát pivo na tykání. „Mám slepou maminku. Dokud ji mám, jezdím za ní, jak nejčastěji mohu,“ svěřuje mi věci, o kterých se člověk v novinách nedočte.
Jsme jenom lidé, to jen na těch televizních obrazovkách a podiích se všichni zdáme většími, než tomu ve skutečnosti je, říkám si a myslím na svou starou maminku, která někde daleko odsud leží sama v nemocnici po operaci kolene.
„Je těžkým hříchem nejít k volbám!“ okomentovala rozhodnutí jedné Češky pražská představená sester Matky Terezy, ona sama z Malty.
Jsou politikové, které osobně znám. Velmi si těch bojovníků ve věci, které lidi říkají „svinstvo“, vážím. Politik či kněz jsou si u nás ostatně podobní, shodně totiž obsazují poslední místa společenského žebříčku. Jde však o člověka a evangelium, ne o politiku jako takovou, jak ukázali třeba biskupové Desmond Tutu, Óscar Romero nebo František Tomášek. Ježíš byl zavražděn jako politický vězeň, ale on sám zemřel pro spásu člověka.
Mnozí věří nejvíce těm, kteří jim toho nejvíce nalžou, a ty si pak volí za své vládce. Je smutné pozorovat bezbrannost společnosti proti zlu převlečenému za dobro. Jestliže se zlo stane dobrem a dobro označí za zlo, a lidé ztratí schopnost to rozlišit, pak jde o nejmarkantnější důsledek duchovního vyprázdnění společnosti.
Jde pak už hlavně o „chléb a hry“ a levnější pivo. „Rozjeď to s bagetou!“ hlásá jeden z nejabsurdnějších sloganů, který jsem kdy viděl, včera u dálnice D1. Jistě i ta bageta bude vyrobena z Babišovy mouky.
Jak ostatně ukazují i psychologické studie, člověka propadlého moci a majetku ovládne démon, jemuž musí sloužit a jemuž je postupně ochoten obětovat cokoli. Je schopen lhát a zároveň v té lži „přísahat na zdraví svých dětí“, a jak známe z dějin, mnozí se kvůli molochu moci dokonce neštítili své děti nechat zabít. Ježíš tomuto démonu říká mamona, mamon, a dobře ví, jak to ve světě i v člověku funguje, že spolu s pšenicí je tu i plevel.

KNÍŽE

Slyšel jsem miliardáře Andreje Babiše chlubit se tím, že ze své nadace rozdal již dvě stě deset milionů. Karel Schwarzenberg jednou při sbírce v kostele hodil do košíku papírovou padesátikorunu – to když ještě platily –, ale v té byla zabalena tisícikoruna tak, aby nebyla vidět.
On o milionech nic neříká, ale znám lidi, kteří o tom vědí své. Člověk opravdu velkorysý je skromný, neboť okázalá velkorysost je vypočítavost. „Když prokazuješ dobrodiní, nevytrubuj před sebou, jako činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby došli slávy u lidí,“ říká Ježíš.
Jsme-li u knížete, je ze stejné sorty lidí jako Skalák, o kterém bude další kapitola – i o něm se píše těžce. Je v pravém slova smyslu šlechticem.
Stojím v kostele sv. Vojtěcha v Libni a mám velkopáteční obřady pro asi stovku bezdomovců od sester Matky Terezy. Vidím, že vzadu pokorně stojí Karel Schwarzenberg. Je docela zima a kníže po obřadech tahá na chodníku z kapsy lahev slivovice.
„Jé, vy vypadáte jako Schwarzenberg,“ říká jeden z bezdomovců.
„Jo, to jsem, dejte si loka na zahřátí!“
„Můžete mne vyzpovídat?“ obrací se na mě kníže.
„Jistě, rád,“ popojdeme na chodníku kousek dál, a než skončíme, láhev se vrátí prázdná. Kníže je rád. Sestřičky od něj od té doby pravidelně dostávají kapry pro štědrovečerní večeři. Jejich bezdomovců je na hostině vždy asi sto padesát.
Smyslem života knížete je služba jeho lidu, tak to od Pána Boha dostal, a je to úkol šlechtice. Je-li ovšem někomu osmdesát, pak to není jen tak nějaká služba, ale zároveň to nemusí znamenat, že je člověk starý.
Sedíme spolu o oslavě nedožitých osmdesátin Olgy Havlové v Lucerně, na stěnách tu nedávno instalovali veliké fotografie slavných rockerů.
„Kdo je to?“ ukazuje na jednu z nich. „To je David Bowie, pane kníže.“
„Aha, a tamto?“
„To je Iggy Pop. Vy je znáte?“
„Jistě, jenže politik je jako prodejná žena. Pracuje i večer a nemá čas chodit na koncerty.“ Uvědomuji si, že kníže je o pouhých deset let starší než oni a že jsou to skoro jeho vrstevníci, ale než stačím téma rockové hudby rozvinout dál, kníže se raději začne bavit o knize Zjevení svatého Jana. Jeho znalosti jsou obdivuhodné, jako by kdysi studoval biblistiku.
„Co je to šlechetnost, pane kníže?“ ptám se ho při hostině po křtu chlapečka, jemuž šel za kmotra. (Druhou kmotrou byla mladá paní Lobkowicz z Červeného Hrádku, maminka pěti malých kluků. Je krásné vidět, že někdo miluje Krista, řekla mi po mši.)
„Šlechetnost? Na to se mne neptejte, to se mnou nemá nic společného!“ odbude mne potutelně. „Jestliže jsem jako kluk nepozdravil služebnou jako první, už jsem ji měl!“
Je sobota, kníže i při hostině neustále zvedá telefon, hovoří tu česky, tu německy, a přitom ještě stačí anglicky konverzovat se mnou a s naproti sedící šlechtičnou ze Salcburku (oba s ohledem na mě, německy plynule neumím). Je to krásná, milá a zbožná paní, přirozeně vzpřímeného držení, a nikdo by neřekl, že vychovala tři dcery. Stále se kolem ní motají dva malí vnuci, kreslí si na papíry žraloky. Johannes jednoho chce i po mně. „Es ist ein sch´ner shark, nicht wahr?“ (pletu do němčiny angličtinu, jelikož německy žralok je der Hai, ale pak zjišťuji, že chlapeček vedle němčiny stejně plynule ovládá i češtinu).
Kníže se chystá odejít. „A máte alespoň jeden den za měsíc volný?“ Marně loví v paměti, ale auto už čeká, aby ho odvezlo za dalšími povinnostmi.
Jak je to možné, že část našich lidí si chce raději nechat vládnout prolhaným estébákem a šlechtice by nejraději věšela? Je mi to stejně nepochopitelné jako to, že si lidi namísto pro Ježíše vyřvali milost pro vraha Barabáše. Základní otázkou zřejmě bude to, komu chceme sloužit.

——————–

Další ukázky naleznete na stránkách nakladatele.

——————–

O autorovi

Ladislav Heryán je salesián, biblista, autor úspěšné knihy Exotem na této zemi či Země bez obzoru. Další informace se dozvíte z naší reportáže.


portalNakladatelství Portál bylo založeno v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřilo především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly další oblasti jako sociologie, politologie, zdraví, média, antropologie, ekologie, filozofie, ekonomie, sémiotika či kulturologie. Velkou skupinu čtenářů Portálu tvoří rodiče. Pro ně jsou určeny praktické příručky o výchově a také knihy her a nápadů rozvíjejících dětskou tvořivost, které úspěšně využívají i učitelé a vychovatelé.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeStopařem na této zemi
O Boží velkorysosti mezi námi

Heryán, Ladislav

Portál, 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>