Odvolací pohádka

zdenek-sverak-uvod
Tak útlá, tak kouzelná je pohádková knížka Tiché šlapací království, a přesto musela strávit desítky let v šuplíku, než mohla spatřit světlo světa. I na takovýto text neodbytně dopadlo chapadlo normalizačních cenzorů. Co se jim na textu určeném především dětem nelíbilo?

Je pondělí 24. dubna 2017 a v kavárně Paláce knih Luxor se koná prezentace a křest pohádky Zdeňka Svěráka Tiché šlapací království. Autor usedá za konferenční stolek společně s odpovědnou redaktorkou knížky Romanou Homonickou, s mikrofonem v ruce se vedle nich staví moderátorka podvečera Hana Koutná. Zdeňka Svěráka představovat nemusí; kdo by tohoto laskavého, usměvavého a svým jemným a inteligentním vtipem u druhých úsměv vyvolávajícího muže neznal. Představí tedy jeho novou, vlastně staronovou pohádku. Zdeněk Svěrák ji napsal pro vysílání Československého rozhlasu v 60. letech (konkrétně v roce 1964). Zatímco se s příběhem mohli posluchači seznámit prostřednictvím rozhlasových vln, s jeho knižní podobou jim to dovoleno už nebylo;  a navíc, aby cenzorským katům oběť škvírou neproklouzla, nařídili zničit i nahrávku, „nejspíš proto, že ‚tiché šlapací království‘ až příliš připomínalo tehdejší Československo“. Pohádka se svého nového natočení dočkala po více než dvaceti letech a také se jí dostalo nového názvu, Kolo se zlatými ráfky (1989). Knižní podoby se pohádkový příběh dočkal až nyní v roce 2017 zásluhou nakladatelského domu GRADA Publishing, který jej vydává v řadě se značkou Cosmopolis.

„Knížka je psaná pro děti, ale i pro dospělé. Když jste ji psal,“ obrací se Hana Koutná na autora, „chtěl jste do ní něco pro ně schovat?“

Zdeněk Svěrák, Romana Homonická, Hana Koutná

Zdeněk Svěrák, Romana Homonická, Hana Koutná

„Když píšu, myslím na rodiče,“ stručně se zhostí otázky Zdeněk Svěrák, ale hned – vraceje se do „dávných“ časů – se rozpovídá. „Psal jsem ji, když jsem pracoval v redakci Československého rozhlasu. Nejdřív jsem psal pohádky pro Hajaju (krátké pohádky na dobrou noc, pozn. aut.), na nedělní pohádku, kterou po svátečním obědě poslouchaly nejen děti, ale i jejich rodiče, jsem si troufl později. Napsal jsem tři: Tři auta, Tiché šlapací království a Krápník a Františka. Tehdy to byla pokroková doba, mým kolegou byl třeba Ludvík Vaculík, a proto když vznikl jinotaj, všichni měli radost. Navíc pohádka Tiché šlapací království je pohádkou odvolací: kdykoli ji vysílali, vždy skončil nějaký prezident, nejdřív Antonín Novotný, pak Gustav Husák –“

„Nyní, když pohádka vychází, máme taky před volbami,“ s nadějí v kouzelnou moc textu – kterou sdílí i přítomné publikum – glosuje Hana Koutná. A klade panu Svěrákovi další otázku, zda psát v době, kdy je svoboda omezena, je pro tvůrce těžké, nebo naopak kreativní.

„Když se čte mezi řádky, je snadnější lidi ovlivnit, každé slovo zkoumají,“ alespoň něco pozitivního lze dle něj v dané situaci nalézt.

Pak se moderátorčina otázka obrací k současnosti: „Jak se vám žije v dnešní době?“ A Zdeněk Svěrák pokorně říká:

„Těší mě, že jsem se dožil sedmdesátky, že nejsem blbej a můžu hrát divadlo.“

Nicméně jsou okolnosti, které mu radost nepůsobí:

„Společnost je rozpolcena na dvě bubliny, které se neprolínají, viz nyní volby. To tu dlouho nebylo. Bubliny se neprostupují, nechodí do jedné hospody, to není dobrý.“

zdenek-sverak-autogramiadaA moderátorka navazuje dalšími dotazy: „Četl jste pohádku po tolika letech?“ „Ano, musel jsem ji schválit.“ „Máte oblíbenou postavu?“

„Král je takovej přiblblej a princezna Bohunka… Bohunka se jmenovala naše sekretářka, která opisovala moje texty, tak jsem jí chtěl udělat radost.“

Nakonec se Hana Koutná obrací na redaktorku knížky Romanu Homonickou. Její zvědavost nesměřuje výhradně k Tichému šlapacímu království, ale k vydání dalších Svěrákových knížek, které nakladatelství GRADA chystá.

„Vyjdou další dvě knížky, svou podobou, velikostí podobné této, lišit se budou barvou, jedna bude modrá, druhá žlutooranžová.“

„Jsou to úplně jiné příběhy; nejsou to pohádky, ale rozhlasové pořady,“ přidává informaci Zdeněk Svěrák, „jedna je z vlaku, druhá z Hydrometeorologického ústavu.“

Zpátky k Tichému šlapacímu království. Nastává čas je symbolicky pokřtít, gestem přiťuknutí šampaňským mu popřát třeba tiché, avšak úspěšné vyšlápnutí na cestu k čtenářům. A co víc: nechť se jeho odvolací kouzlo do třetice naplní. Vždyť co by to bylo za pohádku, kdyby se v ní nesplnila tři přání. Tož Tiché šlapací království: „Do třetice všeho dobrého.“

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeTiché šlapací království
Pohádka pro děti i dospělé

Svěrák, Zdeněk

Cosmopolis, 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>