Nevím, kolik znáte současných autorů pocházejících z Austrálie, ale já asi žádného nebo si nikoho zrovna nevybavuji. Proto jsem neodolala, a když nakladatelství Jota vydalo knihu Diamantová holubice s podtitulem Australský krimiromán až na dřeň, rozhodla jsem se dílo Adriana Hylanda „ochutnat“ a porovnat s tím, co důvěrně znám.

Celý děj románu se odvíjí od specifické australské situace – domorodí obyvatelé se z měst vrací zpět do vnitrozemí, aby se vrátili ke svým kořenům a souzněli s duchy svých předků. Když je předák jedné takové komunity zavražděn, celé společenství žijící dosud pospolu v Měsíčním údolí se začíná rozpadat.

Hlavní hrdinka Emily Tempestová v Měsíčním údolí vyrůstala. Matka, která pocházela z jiného kmene, jí zemřela, když byla Emily maličká, a bílý otec Jack se toulal světem jako prospektor. Proto kmen Warlpudžů v čele s Lincolnem považovala za své lidi. Její nezkrotná objevitelská povaha ji však v pubertě z kmene vypudila: porušila dávné tabu. Studovala, toulala se světem, ale nemohla nikde nalézt svůj vnitřní klid. Proto se po letech vrátila. Lincolnova smrt a nezájem úřadů ji objektivně prošetřit vedou Emily k soukromému vyšetřování. Šlo o rituální vraždu spáchanou domorodým podivínem Blakiem, nebo je za vším něčí zájem Warlpudže z jejich území vyhnat?

Jeho původ se příliš nelišil od mého. Hlavní rozdíl ovšem byl v barvě kůže našich matek, ale i v tomto případě jsem se musela zamyslet nad tím, že černý a bílý odpad má často více společného, než bych si chtěla připustit. (str. 191)

Celým příběhem se vinou bájné obrazy, domorodé zkazky o bozích a démonech, o souboji dobra a zla. Zda však diamantová holubice dokáže případ objasnit, to čtenář zjistí až v samém závěru knihy.

Osobně bych řekla, že tři čtvrtiny románu tvoří popisy přírody, života komunity, života v městečku Buřina a Emilyno hledání vlastní identity a čtvrtinu reálné detektivní až „thrillerové“ vyprávění. Pro člověka uvyklého na akční severské krimi nebo odkojeného klasickou britskou či americkou školou je to trošku málo. Nicméně pro ty, kteří rádi poznávají různé končiny světa a naslouchají vyprávění původních obyvatel, bude Diamantová holubice úžasným průvodcem.

Přestože autor přiznává, že volně nakládal jak s názvem, tak i jazykem kmene, a místo, kde se děj odehrává, ve skutečnosti také vypadá jinak, čtenář ve výsledku obdrží vcelku věrný obraz života současných australských domorodců. Adrian Hyland totiž dlouhou dobu působil v organizacích pro rozvoj domorodých komunit a žil mezi lidmi kmene Warlpiri v poušti Tanami. Poznal jejich život, jejich strach i naději, byl jedním z nich.

Své poznatky nepřetavil jen v nějaký referát či naučnou knihu, ale promyslel důmyslnou zápletku detektivního románu, díky němuž osloví mnohem větší čtenářskou obec. Pokud tedy bude ochotna hledat a najít, co je pravým poselstvím knihy – ohrožení původního obyvatelstva v současném moderním světě.

Jeho Emily je dobrou průvodkyní, vypravěčkou a glosátorkou, s níž se nudit určitě nebudete:

Massie, to bylo něco jiného. Stačil mi jediný pohled, a to mi bylo teprve čtrnáct. Úlisný, kluzký tvor, síň křivých zrcadel na pochodu. Jestli snad měl někdy nějakou osobnost, zmizela už dávno pod mnoha překrývajícími se vrstvami. Byl imitací imitace, vrozený aparátčík, jenž se v okamžiku, kdy vyklouzl z dělohy, začal pídit po tom, odkud fouká vítr. Kdyby snad nedej bože přišla revoluce, o které sní Kenny Trigger, Massie by si neváhal obléci Maovo sako a nechat si narůst stalinovský knír. (str. 229)

A jestliže jsem řekla, že detektivního je v knize pomálu, musím na druhou stranu uznat, že to málo je nakonec docela vydatné. Viník je dokonale zamaskován a myslím, že jej čtenář neodhalí dříve, než mu to autor dovolí.

Nechte se provést pustinou střední Austrálie, seznamte se s bojovným odkazem diamantové holubice, zamilujte si Emily a bojte se o její život v kriminálním příběhu, který k nám přiletěl z veliké dálky…

Román Diamantová holubice můžete získat v naší soutěži do 27. února!

Související knihy

Hyland, Adrian

Jota, 2017