Důsledky nedůslednosti

marinovova_zatloukaci
Pokud se vám někdy stalo, že jste si své problémy neřešili sami a důsledně, možná jste se později nestačili divit, kam až vás osud zatlačil. O tom, jak může vypadat jedno takové (ne)důsledné nedorozumění, se můžeme dozvědět od Zatloukačů.

Nakladatelství ČAS přineslo v říjnu 2016 novou knihu Zity Marinovové s názvem Zatloukači.

Zita Marinovová, úspěšná současná česká autorka, je kromě své knižní tvorby aktuálně asi nejznámější svou rolí producentky, scénáristky a režisérky filmové novinky letošního léta, v níž se jí podařil vpravdě nevídaný počin – v rekordně krátkém čase a bez předchozích zkušeností napsat, zrealizovat a prosadit do distribuce film Sezn@mka, v jehož hlavních rolích excelují třeba Jiří Langmajer či Adéla Gondíková. Tato úspěšná a velice schopná spisovatelka, šéfredaktorka (a nově i filmařka) je typickou ukázkou toho, že pro kariérní úspěch není ani tak důležité, jakou školu navštěvujete, jako to, jak moc si za svým snem jdete. Opakovaně nepřijata na vysokoškolská studia žurnalistiky přesto nezanevřela na svět, ale šla po své cestě sbírání zkušeností v oborech často nepříliš populárních, byť možná zajímavých. První autorský úspěch sklidila již jako dětská účastnice soutěže literárního projevu. Na pole profesionální spisovatelky se dostala v roce 2009 vydáním sbírky povídek (nebo historek, jak je sama označuje) Deník (všeho) schopné ženy. O této knize se traduje, že její rukopis cestoval tři roky v kufru autorčina auta, než se dostal do redakce nakladatelství Daranus. Od roku 2010 se jejím publikačním „hnízdem“ stalo nakladatelství ČAS. Svoji publikační sérii zde začala knihou Tak ty už to máš, holčičko, spočítaný (2010). O rok později navázala knihami Důvěřuj, ale pak se moc nediv a Krásky a zvířata. Ve stejném roce ještě stihla pod hlavičkou Schwarzkopfu vydat autorizovanou zpověď Agáta Hanychová – Diagnóza: Rebelka.

Zatloukači jsou tak trochu vedlejším produktem Sezn@mky. Ne že by na ni nějak odkazovali či dokonce navazovali, ale v podstatě se opírají o podobnou šablonu toho, jak se lze dostat do potíží právě prostřednictvím beztvářné internetové komunikace. Koneckonců, téma internetových seznamek je poslední dobou velice vyhledávané (a jistě není překvapením, že i o originalitě Sezn@mky se vedly spory. Ale zdá se, že jen prostě více autorů přišlo ve stejnou dobu se stejným tématem. Koneckonců, sám mám přes dva roky v šuplíku rukopis právě na seznamkové téma, posbíraný ze zkušeností vlastních i cizích). V Zatloukačích se slov ujímají tři hlavní postavy a pár vedlejších. Za hlavní účastníky tohoto příběhu lze beze sporu označit Kristiána a Evu, oba zhruba čtyřicátníky. On je čerstvě po rozvodu a pečlivě oškubáván dlouho podváděnou exmanželkou, ona se pro svůj kariérní růst a s časem utvrzujícím pocitem, že samostatnost je základ úspěchu, k trvalému partnerství ještě nedostala. Oba se ve stejnou dobu ocitají na životní křižovatce, kdy už se jednomu nechce být dobrodruhem a „jednonocákem“ a druhé být stále sama. Další postavou je Hanka, redaktorka toužící po postupu od bulváru k vážnějším tématům, a krátce si vezme slovo i Richard, Kristiánův zaměstnanec a kamarád v jednom.

Sto dvacet šest stránek kapesního formátu má rychlý dějový spád a čte se vpravdě jedním dechem. Po obsahové stránce sice nepřekvapí – pro někoho, kdo viděl minimálně film Láska přes internet (You’ve Got Mail) z roku 1998, je děj silně předvídatelný – ale přesto tato paralela nemusí být na škodu. Nepodezírám autorku, že by opisovala, spíš jen poukazuji na fakt, že historie se opakuje a věřím, že Zatloukači vznikli spíše na základě reálně posbíraných zkušeností někoho z autorčina okolí, než že by se jednalo o plagiát. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že příběhy na seznamkách mají možná až překvapivou tendenci se opakovat v rámci jen několika málo profilových skupin. A protože jazykově jsou Zatloukači uchopeni s opravdovou profesionalitou a protože stojí více na humoru než na tragédii (což je, jak se zdá, pro Zitu Marinovovou příznačné), dávám jim za sebe sice ne přímo s hvězdičkou, ale rozhodně poctivou školní jedničku.

Domnívám se, že tohoto typu nenáročné, osvěžující a v zásadě vtipné četby není nikdy dost. Zita Marinovová opět svojí tvorbou potvrzuje vlastní světoběžný optimismus, čerpá ze zkušeností posbíraných během své životní cesty, již by nejedna čtenářka či čtenář neváhali označit za dobrodružnou, a přináší tak svému publiku radost a zdravý nadhled. Nezbývá tedy než se těšit, čím nás Zita Marinovová překvapí příště.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeZatloukači

Marinovová, Zita

Čas, 2016

Napsat komentář