Přinášíme vám ukázku z knihy Charles Manson, kterou napsal Jeff Guinn a vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Den začínal brzy. Všichni vstávali v sedm ráno, krmili koně a odváděli je na pastvu. Po rychlé snídani – která se většinou skládala se zbytků večeře předchozího dne – se koně přivedli zpátky a osedlali, aby byli připraveni pro případné turisty, kteří by chtěli na vyjížďku. Několik členů Rodiny rovněž plnilo funkci průvodců, zatímco ostatní čistili stáje a nosili čerstvé seno. Pokud nebylo ráno zrovna co dělat, tak jim Charlie zadával jakousi virtuální povinnost v podobě zametání všudypřítomného prachu z dřevěných chodníků filmových kulis, případně museli nějakým způsobem upravovat na pozemku terén, který tu po celá staletí utvářela příroda. Některým členům Rodiny se občas zdálo, že Charlie po nich chce, aby pouze kopali jámy a pak je zase zasypávali. Jeho příkazy však byly nezpochybnitelné. Pokud si někdo stěžoval, tak ho ostatní členové Rodiny v čele s Gypsy nebo Little Paulem hlasitě pokárali – jak si něco takového vůči Charliemu vůbec dovolují?

Rána byla naplněná prací. Pauza na oběd neexistovala – dvě jídla denně musela stačit, snídaně a večeře. V pozdějších hodinách se často konaly LSD seance, které vedl Charlie. Zvolil vhodný čas a sezval všechny do budov z kulis či je dovedl na izolované místo na ranči. Pak jim rozdal dávky, které jim většinou osobně kladl do úst. Sám si však drogu často nebral, aby měl své smysly neustále pod kontrolou. A pak, když se hlavy stoupenců zaplnily halucinacemi, začal Charlie mluvit. Často o sobě hovořil jako o Ježíšovi. Několikrát dokonce předstíral, že je křižován. Charlie zdůrazňoval, že LSD je posvátné; pokud ho berete, dozvídáte se o sobě víc, poznáváte, kým skutečně jste.

Přítomnost u večeře byla povinná. Ženy uvařily a pak si všichni sedli ke stolu, kolem kterého kolovaly tácy s jídlem. Nejdříve se najedli muži a ženy pak dojedly to, co zbylo. Každý si několikrát kousl jídla, které zrovna bylo na podnose, a předal jej dál. Ničím se neplýtvalo. Podávání stravy bylo někdy skutečně bizarní. Jednou dostala Rodina krabici kelímků se smetanou. Při večerním jídle si tak do nich každý namočil prsty a pak si z nich smetanu olízal.

Někdy odpoledne, někdy po večeři se všichni shromáždili a Charlie jim kázal. Většinou měl s sebou kytaru, hrál na ni a svá kázání vyzpívával; děvčata pak vstala a začala do rytmu tančit.

Po jídle a po kázání přišla na řadu hudba. Charlie často zpíval svoje vlastní písně a ostatní jej doprovázeli. Jinak se hráli Beatles, pořád dokola album Magical Mystery Tour, popřípadě alba Moody Blues, což byla britská skupina, jejíž orchestrální doprovod byl považován za zcela ojedinělý.

Jedním z Charlieho neochvějných pravidel byl zákaz výchovy – tedy likvidace – ze strany biologických rodičů, a to i v rámci Rodiny. Pooh Bear, syn Charlieho a Mary Brunnerové, byl považován za dítě každého plnohodnotného člena skupiny. V říjnu téhož roku porodila dítě i Susan Atkinsová. Dítě jí bylo odňato a drženo stranou od matky společně s Pooh Bearem. Susan ho pojmenovala Ze Zo Ze Cee Zadgrack, protože to prostě „bylo hezké jméno“.

Náramkové hodinky, kalendáře a hodiny byly zakázané. Charlie říkal, že chce, aby se všichni koncentrovali na teď, nikoli na to, co říká o čase nějaké bezduché zařízení. Brýle byly rovněž zakázány. Charlie to vysvětloval tím, že ať už měl každý jakoukoli kvalitu zraku, byl to přirozený způsob, kterým vnímal okolní svět. A dobré bylo jen to, co bylo přirozené. Nově příchozím tak byly případné brýle okamžitě odebrány, takže někteří z nich proto po zbytek života permanentně mžourali.

Na ranči nebyly povolené ani knihy. Všechno, co kdokoli potřeboval vědět, podléhalo tomu, co uzná Charlie za vhodné. Spisovatelé byli zlo, protože se snažili ovládnout čtenářovu mysl. Charlie dokonce zašel tak daleko, že před ostatními několik knih spálil. Existovala však jedna výjimka – Charlie měl u sebe bibli. Vzhledem k tomu, že Charlie tak často kázal a měl pravidla pro tolik různých věcí, bylo zřejmé, že si bude tu a tam v něčem protiřečit či jednat v rozporu s tím, co říkal ostatním. Přesně to platilo například o jeho antisemitismu. Charlie o sobě velmi často smýšlel jako o inkarnaci Ježíše, zároveň ale nenáviděl Židy a často kázal o tom, že jsou zosobněním zla.

Další paradox býval k vidění během halucinogenních LSD seancí v rámci Rodiny. Klíčovou součástí Charlieho filozofie byl předpoklad, že LSD má sloužit k poznání vlastního vnitřního vědomí – osvobozující účinek drogy by měl uživatelům pomáhat překonat společností vnuknuté zábrany. To, co jste v halucinogenním stavu cítili a dělali, bylo zcela správné. Avšak během LSD seancí platilo rovněž pravidlo, že všichni budou celou dobu sedět na místě, které jim Charlie určí. Někteří členové Rodiny byli ale LSD natolik oblouzněni, že bez Charlieho svolení vyskočili ze země. Pokaždé, když se tak stalo, je stihl trest v podobě rány Charlieho pěsti, popřípadě byli udeřeni židlí. Byl to přesný opak toho, co je Charlie učil. Omezoval jejich přirozenou reakci na posvátnou drogu. Následně to Charlie vysvětloval tím, že pokud se někomu zdá, že porušuje zákonitosti své vlastní filozofie, znamená to, že jeho ovečky nejsou stále ještě dostatečně chytré na to, aby přesně pochopily, co se děje. Pokud se snažily na Charliem vidět nějaké chyby, bylo to jasné znamení toho, že odhalují své vlastní nedostatky. Charlieho věrní jeho vysvětlení přijímali, protože mu věřili. Možná dělají chyby a špatně některé věci chápou, ale cokoli říká či dělá Charlie, musí být zákonitě správné.

Oni sami byli prostě a jednoduše hloupí, a on dělal maximum možného pro to, aby zmoudřeli. Pokud je bil, byl to pro ně vlastně dar.

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Guinn, Jeff

Cosmopolis, 2016