Třikrát nultá hodina

obr
Švédská spisovatelka Lotta Lundbergová přichází na český trh s knihou Nultá hodina. Přestože to není její jediný román, u nás se objevuje docela nově a to s příběhem, který získal v roce 2015 ve Švédsku Cenu švédského rozhlasu za román roku.

Lotta Lundbergová vystudovala politologii a německý jazyk, učitelství a psychologii. Delší dobu pobývala ve Vídni a v Irsku. Pracovala jako průvodkyně švédských a amerických turistů za železnou oponou a tři roky byla mluvčí střediska pro týrané ženy v Upsalle. Ve svých románech se věnuje tématům souvisejících s lidskou identitou, důstojností a normalitou. Debutovala již v roce 1998 románem o učitelce, která se zamilovala do svého žáka. Kniha vzbudila velkou pozornost a byla dokonce zařazena na seznam povinné četby pro budoucí učitele. V roce 2004 se přestěhovala do Berlína, aby sbírala materiál pro svou další knihu. V Berlíně už zůstala, věnuje se novinářské a redaktorské práci a střídavě píše.

Nultá hodina, která vyšla ve Švédsku v roce 2014, je inspirovaná osudy významné švédsko-německé novinářky židovského původu Cordelie Edvardsonové. Ta vyrůstala v Berlíně, měla velmi komplikovaný vztah se svou matkou a přežila internaci v koncentračním táboře Osvětim. Poznamenaná těmito událostmi jen obtížně zapouštěla kořeny ve Švédsku. Kniha Lotty Lundbergové je památce této spisovatelky věnována, přesto, pokud by čtenář s tímto faktem seznámen nebyl, při čtení románu by na něj patrně nepřišel. Nultá hodina není románem, který by toho příliš mnoho vysvětloval. Spíš než polemice nad skutečnostmi se autorka věnuje popisu života svých hlavních postav a nosné myšlenky nechává vyplynout z jejich života. Někdy jsou pro správné pochopení rozhodující doslova třeba jen jednotlivá slova.

Nultá hodina je termínem, který se v Německu používá k označení doby bezprostředně po druhé světové válce. Doby, kdy celá země ležela v troskách, na kterých lidé zatíženi břemenem viny museli vybudovat nový svět. Román Lotty Lunddbergové začíná právě v tuto nultou hodinu. Vystavěn je na třech dějových liniích, které jsou velmi volně propojeny, téměř nepostřehnutelně, a každá je zasazena do jiného místa a období.

Ve všech třech příbězích je hlavní postavou žena. Kniha začíná rokem 1945 v Berlíně, kde žije spisovatelka Hedwig Lohmannová. Její tvorba pro ni byla a je zásadně důležitá a to jak v průběhu právě skončené války, tak i v troskách rozbombardovaného Berlína. Ke svému psaní se upíná natolik, že osud její dcery (poloviční Židovky) jakoby pro ni byl až něčím vedlejším. Přesto ji začíná sžírat pochybnost, zda pro svou „Holčičku“ udělala dost. Nebo sama sebe jen omlouvá?

Druhá dějová linka je zasazena do roku 1983 a vypráví příběh mladé dívky Isy, jejíž rodiče se rozvedli a maminka odjela do Afriky. Dívka navštěvuje psycholožku, kterou nazývá „Psychoška“ a ke které si pomalu buduje důvěrný vztah. Její svět se ani zdaleka nepodobá běžné normalitě a právě doktorka je tou, která ji alespoň většinou chápe. Těžko se smiřuje s tím, že ani blízcí lidé tu nejsou pro člověka napořád.

Poslední příběh se odehrává v roce 2004 a pojednává o osudu Ingrid, která je ve Stockholmu uznávanou psychoterapeutkou. U jejího manžela faráře se postupně rozvíjí Parkinsonova choroba, a proto se rozhodne zanechat své kariéry a následovat svého muže na venkov. Ten se však za nějaký čas zamiluje do sousedky a Ingrid se ocitá před otázkou, zda takovýto život má nějaký smysl a zda by se neměla vrátit ke své kariéře, v níž byla úspěšná a která jí přinášela pocit uspokojení.

Nultá hodina je poměrně zvláštní knihou a zejména ze začátku je třeba, aby se čtenář při jejím čtení obrnil trpělivostí. Všechny příběhy se rozvíjejí jen velmi pozvolna a přibližně až po sto stránkách čtenář zjistí, že konečně tuší, o co v knize vlastně jde. Autorka se nepouští do žádných velkých úvah a nerozebírá jedno téma z různých úhlů. Pouze nechává své postavy žít a přemýšlet tak, jak plyne čas.

Pokud se čtenář zaměří pouze na děj jednotlivých příběhů, vcelku snadno se mu může stát, že se nad hlavním tématem knihy, kterým je osud žen a jejich volba, zda se věnovat rodině nebo kariéře, ani nepozastaví. Snad i proto, že je to téma poměrně běžné.

Propojení všech tří dějových linek může být pro někoho zklamáním. Naopak čtenáři, kterým je blízký jen letmý náznak, budou na samém konci knihy spokojeni. Závěr knihy totiž nepřináší žádný zvrat. Autorka by ve svém vyprávění a ve stejném rytmu mohla klidně pokračovat dál.

Ukázka z knihy:

„Existovalo pět různých druhů potravinových lístků. Ti, co pracovali těžce, dostávali dělnický příděl. Ten byl nejvyšší, rozděloval se jednou týdně: 65 gramů masa, 60 gramů mouky, 15 gramů tuku, 20 gramů čaje a 60 gramů kávy. Hladové lístky nebo hřbitovní příděly, jak se jim také přezdívalo, opravňovali k pětině tohoto množství. Dostávali je starci, kteří už jen leželi a čekali na rakev, a takoví jako Hedwig, kteří nic nedělali a nepomáhali na ulicích.
Potravinový balíček, který Frau Müller získala, se přiděloval těm, kteří nahlásili, že jsou aktivní členové strany. Ti, kteří chtěli vybudovat nové, komunistické Německo ve stalinském duchu. Jestli k nim Frau Winkler opravdu patří, Hedwig nevěděla. Bydlela na protější straně ulice a Hedwig ji viděla, jak si podobně jako mnozí jiní počíná velmi pragmaticky. Na červené barvě přeci není nic špatného. Hákový kříž se dá z látky vystřihnout jedním pohybem ruky. A teď ten praporek přiznával barvu nad krbem v krcálku bez stěny do ulice, kde Frau Winkler bydlela. A koňak netišil jen kašel, Už se měkce uvelebil kolem strachu a zvláštní mravenčení v nohou, které Hedwig v poslední době pociťovala, se rozlezlo po podlaze pryč.
Jsme z toho teroru tak vyhladovělí a unavení, myslela si Hedwig, že není divu, že někteří jsou schopní vyjednávat se svým přesvědčením. Když vojáci dodrží svůj slib a zachovají mír, budeme všichni ochotni udělat pro ně cokoliv. (str. 108)

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeNultá hodina

Lundbergová, Lotta

Kniha Zlín, 2016

Napsat komentář