První díl nové české fantasy série

Petra Stehlikova_Naslouchac
Petra Stehlíková před nás ve svém novém fantasy románu rozprostírá svět otrokářů a otroků; svět bohatých a chudých; svět věčně mladých a těch, kteří denně umírají v nelidských podmínkách. Kdo je však na kom závislý?

Původní česká fantasy z fascinujícího temného světa, kde se na pravdu a naději téměř zapomnělo.
Velká válka rozdělila svět na dvě části, z nichž jedna je obyvatelná a druhá zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii z nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dokážou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Energetické pole štítu odsuzuje sklenaře k životu ve středověkých podmínkách, lidé z nížin je zotročili a těžba sklenitu jim způsobuje nemoci a znetvoření.
Třináctiletá Ilan se jako jedna z mála narodila bez deformací a navíc se vzácným darem – dokáže naslouchat sklenitu. Aby ji neodvedli od rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v masce a hábitu, které musejí sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky svému daru by snad mohla mít o něco lepší život, protože se může vyučit sklenařským brusičem.
Jenže její schopnosti jsou už teď tak výjimečné, že si ji vybere kapitán pětadvacítky, družiny, která chrání sklenařská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveného vzduchu za štítem.
Ilan ví, že musí své tajemství před pětadvaceti bojovníky za každou cenu uchránit. Jsou to přece nepřátelé a život sklenaře pro ně nic neznamená. Nebo se mýlí?

 

Naslouchač

Autorka: Petra Stehlíková

Počet stran: 374
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-7491-383-9
Doporučená cena: 329 Kč

 

Knihu Naslouchač vydalo nakladatelství Host.

 

Ukázka z knihy

Byl to dechberoucí pohled. V tu chvíli jsem litovala, že na světě neexistuje nic, co by tuto vzpomínku uchovalo. Očima jsem nenasytně hltala stovky svící zářících v pozlacených stojanech. Sál byl tak rozlehlý, že jsem stěží viděla, kde začíná a kde končí. Stěny zdobily obrazy namalované dávnými umělci. Strop se klenul vysoko nad kamennou podlahou. Sluhové v pestrých oblecích v barvách města pobíhali mezi hosty a nabízeli likéry ve zdobených stiklách. Ženy byly zahalené do těch nejkrásnějších rochií, jaké jsem kdy viděla. Jemná látka se kolem nich ovíjela ve změti složitých záhybů a zvýrazňovala jejich křivky. V lesklých dlouhých vlasech měly vpletené ozdoby, štíhlé krky zdobily šperky. Postávaly v hloučcích. Obdivované, dobývané a milované. Bylo jich tolik! Být mužem, nedokázala bych si vybrat.
I přes silné sklo okna jsem slyšela smích. Na tento večer se všichni připravovali dny, možná týdny, napadlo mě. Obdivovala jsem jejich ladné pohyby a gesta. Snažila jsem se vrýt si do paměti vše, co se dělo přede mnou. Na okamžik jsem zavřela oči a zatoužila být jednou z nich. Pro jednou v životě mít krásný účes a lesklé vlasy. Pro jednou v životě nenosit mantii. (str. 7)

Přečtěte si celou ukázku.

 

Petra Stehlíková

Stehlikova-Petra_z-archivu-autorkyPetra Stehlíková (* 1976) vystudovala střední zdravotnickou školu – obor zdravotní laborant. Vystřídala několik zaměstnání, naposled pracovala jako hotelová recepční. Své knihy nejprve vydávala vlastním nákladem (trilogie Zrozena z popela). Naslouchač vycházel od roku 2014 na internetu. Autorka žije v Praze, v současné době je na mateřské dovolené.

Fotografie a informace o autorce byly čerpány ze stránek nakladatelství Host.

 

Rozhovor s autorkou

Jak byste knihu charakterizovala?

Naslouchač je v první řadě o přátelství. Je ale také o tom, že vše se děje z nějakého důvodu a vše má svou minulost, kterou je potřeba odhalit. Že nenávist nevzniká jen tak a nikdo není bez viny. Je i o lidských chybách a špatných rozhodnutích.

Kdo byl vaším prvním kritikem? Radila jste se s někým v průběhu psaní?

Prvními kritiky byli čtenáři na webech pro začínající autory (OurStories.cz, Bez-hranic.cz a Mamtalent.cz), které jsem doslova uprosila, aby se na můj příběh podívali. Poprvé jsem dokonce příběh stáhla, protože na rozdíl od jiných autorů jsem neobdržela žádný čtenářský komentář. Na Naslouchači jsem pracovala příliš dlouho na to, abych to vzdala, a tak jsem to zkusila o několik měsíců později. A vida! Pár čtenářů se přeci jen chytlo a někteří to dokonce i dočetli. Jedna čtenářka to odnesla nejhůř. Velkoryse se nabídla k beta čtení, a tak jsem ji naprosto hanebně zneužila i k dalšímu dílu.

Odhodlala byste se poslat rukopis do nakladatelství, kdyby text ani napodruhé mezi čtenáři neuspěl?

Určitě. Dřív nebo později bych Naslouchače stejně poslala. Publikování na webu je dobré z mnoha důvodů, člověk se lecčemu přiučí. Na komentářích se ale nedá stavět. Příběh je čtenáři předkládán dlouhodobě a po částech, takže může být těžké udržet si pozornost, zvlášť když se jedná o něco rozsáhlejšího.

Proč jste poslala rukopis právě do nakladatelství Host?

Host byl moje první volba z několika důvodů. Jednak kvůli Kostičasu, který zde vydali, pak kvůli faktu, že se jako jedno z mála nakladatelství ještě zajímá o začínající české autory, kvůli jejich stabilitě na trhu a hlavně kvůli jejich přístupu. Už jednou jsem do redakce zaslala svůj rukopis a oni byli tak hodní, že mi velice mile řekli, abych „neobtěžovala“. Ne, opravdu. Dokonce si tenkrát vyžádali rukopis, ale nevyhovoval a na rozdíl od jiných nakladatelství mi to sdělili. Po všech těch zkušenostech a ignoraci je člověk potěšený i odmítnutím. Nicméně o několik měsíců později jsem nadšeně otravovala znovu a tentokrát to vyšlo. O vydání se rozhodovalo několik měsíců, pan ředitel chtěl rozšířit první díl a vidět větší část toho druhého. A pak se stalo, že se na chvíli odmlčel, a já – tak trochu paranoidní člověk – jsem po zkušenostech z jiných nakladatelství nabyla dojmu, že zájem asi opadl. Abych se nějak zabavila a ustála zklamání, zaslala jsem nabídku do dalšího nakladatelství, přestože jsem pořád doufala ve spolupráci s Hostem. Naštěstí se Host o několik dní později ozval a všechno dobře dopadlo.

Máte nějaký autorský vzor? Kdo to je a jak vás ve vašem psaní ovlivnil?

Těch spisovatelů by se našlo mnoho. Jako čtenář se nezaměřuji na jeden žánr a byly doby, kdy jsem hltala i manuály k pračce. První fantasy, kterou jsem si oblíbila, byl Člověk obojživelník od Alexandra Běljajeva. Byla to taková obdoba dnešních YA. Tu knížku jsem milovala tak moc, že jsem nestoudně přemýšlela o její krádeži z veřejné knihovny. Naštěstí jsem to hrdinně ustála, dovolila i ostatním čtenářům, aby si ji zamilovali, a spokojila se s filmem z roku 1962, u něhož jsem při pohledu na hlavního hrdinu jako správná puberťačka padala do mdlob. Nicméně autorkou, díky které mě napadlo, že bych i já jednou mohla stvořit nějaký příběh, byla Daphne du Maurier. Tenkrát jsem její knihy četla i několikrát za sebou. Její vypravěčský talent, který je i po těch letech velice dobře stravitelný pro dnešního čtenáře, nebo schopnost úspěšně psát jakýkoliv žánr je pro mě hodně silnou motivací dodnes.

Informace byly čerpány z tiskové zprávy nakladatelství Host.


Nakladatelství Host vydává především kvalitní českou a překladovou prózu, poezii, literární teorii i literaturu naučnou. Odborné publikace se zaměřují na historii, sociologii, jazykovědu, osobnosti filmu i další obory. V posledních letech se výrazně rozšířila řada překladové beletrie, severských kriminálních románů a thrillerů. Relativně nedávno našla v Hostu přístřeší i prestižní edice Česká knižnice, která zájemcům nabízí kvalitní ediční zpracování děl českých klasiků.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeNaslouchač

Stehlíková, Petra

Host, 2016

Napsat komentář