Alice Horáčková se narodila v roce 1980. Vystudovala Fakultu sociálních věd Karlovy univerzity – obor Mediální studia. Poslední ročník završila svou diplomovou prací na téma Prager Mittag, o pozapomenutém deníku německé (a rakouské) emigrace 30. let. Absolvovala studijní pobyt v Berlíně a v roce 2003 literární seminář v Cambridge. Jako studentka přispívala do MF DNES články o kultuře v Praze, od roku 2003 zde působila jako redaktorka literatury. Debutovala knihou Vladimíra Čerepková – Beatnická femme fatale (Argo, 2014), za kterou získala nominaci na Cenu Josefa Škvoreckého a cenu Magnesia Litera pro objev roku.

Nyní, dva roky poté, přichází s knihou 7x ve vedlejší úloze, v níž se vyptává osmi sourozenců sedmi známých osobností na to, jaký je jejich život ve vedlejší úloze. Autorce se tak podařilo zaznamenat rozhovory se Zdenou Mašínovou (sestrou bratří Mašínů), Ivanem Havlem (bratrem Václava Havla), Hanou Hnátovou (sestrou Arnošta Lustiga), Helenou Landovskou (sestrou Pavla Landovského), Juliem „Gyulla“ Bangou (hudebníkem, bratrem Radka Bangy), Janou Navrátilovou (sestrou Martiny Navrátilové) a Martou a Jaroslavem Zajícovými (sourozenci Jana Zajíce).

Z knihy se tak čtenář zprostředkovaně dozvídá doposud nepublikované informace o slavných lidech, o kterých neměl doposud žádné tušení a které přicházejí z úst jim nejbližších. Tyto poznatky jsou však pro knihu spíše okrajové, protože tentokrát jsou hlavními aktéry sourozenci známých osobností. S ohledem na jejich výběr pocházejí předkládané informace především z období před rokem 1989. Rozkrývány jsou vztahy v rodinách – především pak mezi sourozenci, dopady životních rozhodnutí známých osobností na jejich nejbližší a schopnost postižených se s represemi komunistického režimu vyrovnat.

Příjemně se tak bude čtenář zřejmě cítit především u rozhovorů se Zdenou Mašínovou, Hanou Hnátovou, Janou Navrátilovou i sourozenci Zajícovými. Vyprávění Ivana Havla bude možná trochu zklamáním, má očekávání byla vyšší, ale přesto i ostatní rozhovory jsou velmi zajímavé a stojí za to, aby jim byla věnována pozornost.

Prostřednictvím rozhovorů získává čtenář možnost nahlédnout zpět do temných období našich dějin – do doby nacismu a koncentračních táborů, stejně jako do doby komunismu, které spojují časté a tvrdé výslechy sžíravé pochybnosti o tom, kdo je opravdovým přítelem a kdo na své známé donáší. Na základě autentických příkladů je tak možné si připomenout skutečnosti, které se postupně z lidské paměti vytrácejí.

Kniha Alice Horáčkové 7x ve vedlejší úloze je velmi příjemným a zajímavým čtením, od kterého se nebude chtít čtenář odtrhnout, dokud nedočte celý příběh. Určitě potěší všechny, koho zajímají lidské osudy a jimi zprostředkované pohledy do naší minulosti.

Ukázka z knihy:

Jak jste se dozvěděla, že Martina emigrovala?

Z rádia. Měli jsme takový malý umělohmotný rádio, a skoro každý den jsme poslouchali Hlas Ameriky, protože tam dávali tenisový výsledky. A najednou tam hlásili, že naše Martina tam požádala o politický azyl. No máma se zhroutila a dostala žlučníkový záchvat.

Ona to nevěděla?

To nevěděl nikdo. Jenom tátovi snad Martina něco naznačila, byli se projít u řeky a trochu se o tom bavili. Oni ji v té době začali komunisti hrozně dusit: házeli na ni, že pašuje věci, že má americký návyky, že se kamarádí s Američankami…Taky na ni tlačili, ať si nejdřív dodělá střední školu a místo na Wimbledon jezdí na amatérské mistrovství Evropy. Ona, která byla tehdy čtvrtá, pátá na světě! To je, jako kdybyste dneska řekli Federerovi, že odteď bude hrát jenom okresní přebory. Prostě se ji snažili úplně zkrouhnout. A proč? Protože jí  někdo záviděl.

Ale pak ji nechali hrát v Americe US Open…

To měla velký štěstí. Teda štěstí, on jí to zařídil Štrougal.

Tehdejší premiér?

No, vyprávěl mi to táta, Martina tehdy vyhrála mistrovství republiky a pozvali ji na slavnostní večeři se Štrougalem. A ona k němu přišla a řekla mu tam, že ji nechtějí nikam pouštět. Tak ji pustili – a ona jim hned utekla.

Kdy jste pak s Martinou navázali první kontakt?

To bylo snad do týdne, přes telefon. Ale ten telefon nám pak odpojili. Prostě najednou záhadně nešel. A pak zas šel. A pak nešel…

Pamatujete si, co jste si tehdy se sestrou řekly?

Ne, ale bylo to strašně smutný. Měla jsem obrovskej strach, že se už nikdy neuvidíme…Já jsem jí hodně psala, každý týden jeden dopis o tom, co zrovna dělám a tak. A taky jsme pořád sledovali ten Hlas Ameriky, abychom se něco dozvěděli, protože tady o ní nikde nic nepsali. Jako by neexistovala.

Jak na tohle všechno reagovali vaši sousedé, lidé v Řevnicích?

Špatně. K nám vždycky chodilo plno lidí a najednou u nás bylo prázdno. Lidi s náma přestali mluvit a na ulici na mě pokřikovali: „Ty se tady neukazuj! Nemáš tady co dělat!“ Děti i dospělí. (str. 208)

Související knihy

Horáčková, Alice

Argo, 2016