Po sedmi letech zavítal do Prahy již potřetí irský prozaik Joseph O’Connor. V roce 2008 se dostala čtenářům do rukou kniha Hvězda moří, následoval Obchodník v roce 2009 a po dlouhé, ale zasloužené odmlce vychází kniha Parádní jízda, která se jeví literární veřejnosti přístupnější než například právě zmíněná Hvězda moří.

Osmdesátá léta, o kterých knížka pojednává, byla dobou mnoha změn. Nejrevolučnější bylo zvizualizování scény. V kuloárech se také šeptá, že hlavní postava knihy by údajně mohl být David Bowie.

Joseph O’Connor, autor knihy

Kniha vypráví o skupině studentů, kteří se dali dohromady právě na škole a každý z nich vyznává zcela jiný hudební styl. Hlavnímu představiteli, Robiemu, který knihu zároveň vypráví, se líbí Frank Sinatra, zatímco jiné postavy ctí punk. Společně však skupina sdílí dostatek hudebního základu, který ji pojí. V osmdesátých letech nastává éra postpunku a, jak sám autor uvedl, kniha pojednává hodně o etice tohoto hudebního stylu a o tom, že v tehdejší době mohl kdokoliv založit kapelu a šlo pouze o to, jak se s tím dále popasuje. Román je pro Josepha O’Connora především příběhem o přátelství a o vztazích mezi mladými lidmi, jež pravděpodobně tvoří i cílovou skupinu čtenářů, které by mohl tento literární počin zaujmout.

Po celou dobu prezentace a křtu knihy visel na stěně za hosty, jak už je to zvykem, portrét autora, který však není zcela aktuální, a jak velice vtipně a sebeironicky poznamenal prozaik, moc se sám sobě na té fotce pořízené před dětmi a hypotékou líbí.

Hlavní postavy románu koncertují se svou kapelou The Ships. Přemýšlel autor, jak přesně by fiktivní kapela zněla?

Když píšu knihu, vycházím z toho, že všechny mé postavy existují či existovaly a já mám pouze za úkol sepsat jejich příběhy a životy. Rozhodně by však mohli být ovlivnění dobovými velikány, jakými jsou například Rolling Stones či Bob Marley. Důležitá je éra, která předcházela osmdesátým létům. Na konci sedmdesátých let se hudební scéna dotýkala rasismu a zařazování menšin.

Právě v tomto období došlo k zásadnímu formování scény, a to specifickým způsobem a nutno říci, že většina hudebních pokusů byla velmi úspěšná. Samotné knize ale dominuje Fran, který si neochvějně myslí, že je lepší než všichni ostatní včetně Davida Bowieho.

Publicista Vojtěch Lindaur

Když už jsme zlehka naťukli vývoj hudební irské scény, je možné nějak definovat a vymezit jednotlivé dekády? Manželka Josepha O’Connora pochází z Londýna a dvojice tam tedy tráví dost času. Londýn se během posledních let stal destinací pro bohaté. Ubývá prostoru pro mladé, talentované, nadšené jedince, kteří se pouští do hudebních projektů na vlastní pěst. Na druhou stranu, Dublin během dvaceti let zažil neskutečný rozkvět, co se kultury i celkové životní úrovně týče. Město hýří životem a literární činností a dalo by se říci, že nejzajímavější umělecké období zažívá Dublin právě teď.

Irský velvyslanec Charles Sheehan (vlevo)

Není tajemstvím, že si Irsko zažilo krušná léta. Ač to neměla Éire vždy lehké, sám velvyslanec Charles Sheehan uznává, že právě tyto výkyvy často vyústí v produktivitu a zvýšenou kreativní činnost. Právě tato konkrétní kniha by mohla rezonovat s českým čtenářským publikem díky historickým souvislostem a rockové hudby jakožto emblému svobody a rebelie.

Každá tématicky zabarvená kniha představuje určitou výzvu především pro překladatele. Jak se s hudební tématikou vypořádala překladatelka Petra Nagyová? Činilo jí něco větší obtíže?

Ujišťuji vás, že vše, co v knize je, napsal autor. Samozřejmě kniha nechala nějaký prostor pro kreativitu, neboť jedna z postav si vymýšlí nová slovíčka. Držela jsem se ale v mezích svého povolání. Každý dobrý román musí být určitou výzvou a to byl. Rozšířilo mi to obzory a autor mi určitě udělil pár lekcí. Ač nejsem kytarista, myslím, že to dopadlo dobře.

Vztah autora a překladatele je neuvěřitelně křehký a sám autor byl velice vděčný, že měl šanci se s překladatelkou své knihy setkat, neboť to nebývá pravidlem. Každý spisovatel si přeje, aby jeho knihu lidé četli, a až do samotného křtu si nedovedl Joseph O’Connor představit, že by jeho knihu v naší zemi někdo znal, nebo o ni projevil zájem. O to dojemnější pro něj setkání v Luxoru bylo.

Ať už jste éru osmdesátých let zažili, či jste ji zaspali v břichu, sáhněte po této knize a obohaťte svou knihovnu o irský titul, který spolu se svým autorem rozhodně stojí za povšimnutí. Na závěr ještě připojme krátkou ukázku z románu, která jasně nastiňuje celkovou atmosféru oné Parádní jízdy.

Na ten den v BBC nikdy nezapomenu. Poslali pro nás auto, takže jsem těch pár mil skrz břidlicově šedý Londýn projížděli s pocitem bohabojného vzrušení i hrůzy. Když jsme přijeli k Televiznímu centru ve White City, bál jsem se, že se rozbrečím. K pobavení zaměstnanců bezpečnostní služby Fran s vážným obličejem poklekl jako papež a políbil schody, po kterých kráčel Bowie nebo Bolan. Čekaly na nás nějaké mladé dívky s psacími deskami. (Desky! Kvůli nám!) Ukázali nám naše šatny, kde byly jednotlivé dveře označené našimi jmény a na stolku ovocné mísy a láhve piva. Nedáme si sprchu? Chceme někoho na seznam hostů? Kdyby to odpoledne ohlásili konec světa, vůbec by mi to nevadilo. (str. 165)

Nakladatelství Mladé fronty má dobré renomé ve všech oblastech knižní produkce, především v próze a poezii. Kvalitní knižní tituly najdete nejen v tradičních knižních edicích – Kolumbus, Květy poezie, Moderní světová próza, Jednorožec, Ikaros, Lidé a Země a Multiřada, ale i v dalších zajímavých mimoedičních projektech.

Související knihy

O´Connor, Joseph

Mladá fronta, 2015