Teorie vazby Johna Bowlbyho je považována za jednu z nejvlivnějších teorií 20. století vůbec. Tento lékař specializující se na dětskou psychiatrii a psychoanalýzu přispěl k radikální změně pohledu na sociální a emoční vývoj člověka. Každé dítě vnímal jako bytost, která má své silné pudy vycházející ze vztahu k matce. V nakladatelství Portál vyšel v češtině druhý díl jeho třísvazkového díla Vazba a ztráta pod názvem Odloučení. Patří ke klasickým dílům světové psychiatrie a psychoterapie a je více než smutné, že i přesto, že autor na nich pracoval v padesátých až sedmdesátých letech dvacátého století, v češtině začaly vycházet teprve v roce 2010, a to prvním dílem Vazba.

Jedná se o obsáhlou, téměř čtyř set stránkovou publikaci, která se dotýká závažného tématu hrozby odloučení dítěte od rodičů, především pak od matky, a následného vzniku úzkosti. John Bowlby v ní velmi důsledně a detailně zkoumá nejrůznější pohledy, nahlíží do lidské mysli a výsledky nejen svého zkoumání porovnává v praxi s dalšími výzkumy, a to včetně těch, které byly provedeny na zvířatech.

Zajímavostí knihy je nepochybně fakt, že se autor nezaměřuje ani tak na následnou léčbu, nýbrž se věnuje tomu, co vůbec předcházelo vzniku patologického stavu, sleduje proces zpětně k minulým událostem a podmínkám, které k tomu vedly. A to nesmírně obsáhle, do těch nejmenších detailů.

Publikace Johna Bowlbyho je dle anotace doporučována jak pro odborníky – psychology, psychiatry i pro pracovníky pomáhajících profesí –, tak pro čtenáře se zájmem o psychologii. Jako bývalý pracovník pomáhající profese a také jako matka ale mohu knihu doporučit i široké veřejnosti, zejména tedy rodičům, kteří se zajímají hlouběji o vztahy se svými dětmi. Kniha je zajímavá buď jako celek, nebo svými určitými částmi. Zde bych jmenovala například obsáhlou kapitolu věnující se lidskému strachu se zaměřením samozřejmě na děti. Neméně poutavá je pak i stať věnující se teorii rozmazlování, která by mohla zaujmout nejednoho rodiče. Možná se budete divit, jaké faktory působí v této oblasti. Autor poukazuje na fakt, že vše souvisí se separační úzkostí, která může v podstatě vzniknout již za porodu či jako následek těžkých traumat během prvních týdnů života. Část věnovaná teorii rozmazlování mě osobně velice zaujala a rozhodně bych ji doporučila, samozřejmě kromě dalších, k přečtení rodičům a všem, kteří se starají o děti. Dozvíte se velké množství informací, výsledků výzkumů a mnoho dalšího, abyste si udělali možná i odlišný obrázek na to, jak rozmazlování vnímáte nyní.

Odborník se z knihy dozví nepochybně mnoho užitečných detailů, spíše se bude soustředit na rozbor faktů. Rodič má možnost pochopit souvislosti v oblasti úzkosti dítěte, kterým nerozuměl například v ordinaci lékaře, či ho prostě jen zajímají.

Nejde ani tak o odborně psanou publikaci, ale spíše o vyprávění, možná bych řekla i poutavý příběh, ve kterém vystupuje celá řada postav s nejrůznějšími osudy. A i proto se domnívám, že bude srozumitelná pro širokou veřejnost.

Publikace je doplněna celou řadou příloh včetně seznamu doporučené literatury.

Jako matka věřím, že tato kniha bude přínosná nejen profesionálům, ale i rodičům, kteří se zajímají o problematiku úzkosti u dětí.

Ukázka z kapitoly Reakce malých dětí na odloučení od matky 

Uplynula již jedna generace od doby, kdy Dorothy Burlinghamová a Anna Freudová zaznamenaly své zkušenosti s péčí o novorozence a malé děti v prostředí rezidenčních jeslí. Ve dvou útlých brožurách vydaných během druhé světové války (Burlingham & Freud, 1942, 1944) popisují obrovský problém, jak se postarat o malé děti, které se ocitly mimo matčinu péči. Konkrétně zde zdůrazňují, jak je v prostředí jeslí obtížné poskytnout dítěti náhradní postavu, která by se o ně postarala stejně dobře jako jeho vlastní matka. Autorky uvádějí, že poté, co byly hampsteadské jesle reorganizovány tak, že se každá chůva mohla starat o svou vlastní malou skupinku dětí, děti zaujímaly vůči své chůvě silně majetnický a vyhraněně žárlivý postoj pokaždé, když chůva věnovala pozornost jinému dítěti: „Tony (3,5) … nechtěl dovolit, aby ošetřovatelka Mary používala ‚jeho‘ ruku, když se dotýkala ostatních dětí. Jim (2–3) se rozplakal pokaždé, když jeho ‚vlastní‘ chůva odešla z místnosti. Shirley (4) se stávala velmi sklíčenou a nešťastnou, když byla ‚její‘ Marion z nějakého důvodu nepřítomná.“

Mohli bychom se ptát, proč si tyto děti svou chůvu tak silně přivlastňovaly a proč byly v její nepřítomnosti tolik nešťastné. Bylo to proto, jak by se mohli domnívat někteří tradicionalisté, že byly rozmazlené přemírou pozornosti a volnosti? Nebo to bylo naopak proto, že po odchodu z domova byly vystaveny příliš mnoha změnám mateřské postavy, anebo že měly v jeslích příliš omezený přístup k tomu člověku, který dočasně vystupoval jako jejich mateřská postava? Od toho, jakým způsobem odpovíme na tyto otázky, se bude odvíjet veškerá naše praxe výchovy dětí.

Související knihy

Odloučení
Kritické období raného vztahu mezi matkou a dítětem

Bowlby, John

Portál, 2012