Její úžasný život

meda-mladkova
Žila – a stále ještě žije – naplněný život. Nikdy se nenechala spoutat a nerespektovala zákazy. Když si něco vzala do hlavy, šla za tím tak dlouho a tvrdě, dokud se jí to nepodařilo prosadit. Letos se dožila devadesáti pěti let!

O kom že to píšu? O ženě s velkým „Ž“, která si svým jednáním vysloužila pověst mecenášky umění, o paní Medě Mládkové. U příležitosti jejích obdivuhodných narozenin vyšla v nakladatelství Academia ve spolupráci s Museem Kampa – Nadací Medy a Jiřího Mládkových kniha s názvem Meda Mládková – Můj úžasný život.

Její autor Ondřej Kundra, který vede domácí politickou rubriku týdeníku Respekt a za své investigativní texty byl oceněn novinářskou Křepelkou (2011) a následně i Novinářskou cenou, se více než rok scházel s Medou Mládkovou a naslouchal jejímu vyprávění. Přestože je v oboru umění pouhým laikem, osud této energické ženy ho zaujal natolik, že se jej rozhodl knižně zpracovat a předat tak neobvyklý životní příběh široké veřejnosti.

Medu Mládkovou si možná dovedeme spojit s pojmem „mecenáška umění“, s bojem o získání Sovových mlýnů na pražské Kampě a to je tak asi vše. Ale kde se tu po revoluci vzala a jak žila před tím? Čím si vysloužila onen zvláštní až archaický titul? A kde se v ní i v jejím věku bere ta neutuchající energie do boje s úředním šimlem? Pokud jste si položili stejné otázky jako já, pak určitě neváhejte a knihu Ondřeje Kundry si pořiďte nejen jako pěkný doplněk své knihovny. Stojí totiž za přečtení od prvního až do posledního řádku.

Meda Mládková (rozená Marie Sokolová) se narodila 8. září 1919 v Zákupech a její dětství s krutým a despotickým otcem nebylo vůbec jednoduché. Proto se rozhodla co nejdříve se osamostatnit. Brzy odešla na studia do Prahy, kde ji uchvátil tanec. Stala se profesionální tanečnicí, a aby si později nezadala s nacisty, cestovala po tanečních pódiích celé Evropy. Po válce odešla na studia do Švýcarska, kde ji zastihl únorový převrat. Domů se už nevrátila a zapojila se do krajanského hnutí.

Ukázka z textu Medy Mládkové, který napsala pro únorové číslo exilového měsíčníku Skutečnost v roce 1950.

…Snad my, emigranti, máme nejlepší možnost se přesvědčit, jak je tohle přísloví zakořeněno. Jste-li katolík, můžete dostat stipendium třeba do Španělska s podmínkou, že budete studovat teologii. Jste-li žid, dostanete ihned podporu od různých židovských fondů, jste-li rotarián, ujmou se vás rotariáni, jste-li sociální demokrat, postarají se o vás soudruzi, atd. Ale zkuste to jako žid požádat třeba katolíky, jste-li Čech, slovenské separatisty, jste-li katolík, zkuste to u židů, jste-li sociální demokrat, obraťte se na lidovce – a přeji vám šťastné pořízení! Budete-li mít štěstí, dostanete dobrou radu; chápejte přece, košile bližší než kabát.

V Paříži se seznámila s Janem Mládkem, který byl ředitelem evropské kanceláře Mezinárodního měnového fondu a uznávaným expertem na finanční trhy. A také se potkala s malířem Františkem Kupkou, který v Paříži umíral jako nedoceněný a takřka zcela neznámý malíř. Jeho dílo ji uchvátilo natolik, že se rozhodla jej proslavit v celém světě. Jestli vám něco jeho jméno říká a tušíte, že jeho obrazy patří k těm nejdražším, pak vězte, že to je právě zásluhou Medy Mládkové. To ona s ním – a postupem času i s dalšími nonkonforními umělci normalizačního Československa – seznámila celý svět.

Dům Jana a Medy Mládkových ve Washingtonu, do něhož se z Paříže přestěhovali, se stal českou kulturní oázou v USA. Paní Mládková právě zde postupně shromažďovala díla neznámých umělců a seznamovala s nimi celebrity americké kultury…

Možná si myslíte, že určitě neměla problém nakupovat i cenné obrazy a sochy, když měla bohatého manžela. A proto vás nejspíše překvapí, jakým způsobem si na nákupy umění vydělávala. Ne vše bylo jednoduché, ale Meda byla zarputilec, který překážky bere jako výzvu.

Její zpověď v knize je upřímná a doplnění Ondřeje Kundry, který jejímu vyprávění dodával tvar pomocí otázek, přiložením dopisů a jiných dokumentů, jsou věcná. Vidíme všechny její pozitivní, ale i negativní stránky. Možná ani po dočtení není snadné pochopit, jak je možné, že člověk, který investoval tolik úsilí a financí do vytvoření největší soukromé sbírky výtvarného umění československých tvůrců, se rozhodne ji celou darovat Praze. Nepřestaneme ji obdivovat ani ve chvíli, kdy jí vládnoucí garnitura začala házet klacky pod nohy. Jak je možné, že se neotočila na podpatku a neodjela i se svým bohatstvím zpět za oceán, kde by po její sbírce určitě sáhli s velkým nadšením?

Život Medy Mládkové je nejen úžasný, ale současně i neuvěřitelný. A je dobře, že ho Ondřej Kundra pro nás zachytil. A to nejen slovem, ale i obrazem. Uvnitř knihy totiž najdeme i dobové fotografie dokumentující každý životní úsek této energické ženy.

Knihu Můj úžasný život by si měl pořídit určitě každý, kdo ji nezná, ale i ten, kdo se domnívá, že ji zná. „Nakopne“ vás k přemýšlení a určitě dodá odvahu k poprání se se životem.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeMeda Mládková
Můj úžasný život

Kundra, Ondřej

Academia, 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>